Vzpomínka na doktora Václava Bedřicha

S hlubokou lítostí jsme přijali zprávu o odchodu pana Václava Bedřicha, který v Českém Krumlově působil dlouhá léta jako lékař. Odkaz tohoto vlídného a moudrého člověka s mimořádným výtvarným nadáním a skautskými hodnotami si v sobě uchovává řada Krumlováků, kteří měli možnost se s ním potkat. 

V roce 1995 za činnost v sociální oblasti obdržel Cenu města Český Krumlov. 

MUDr. Václav Bedřich zemřel ve věku 91 let. Čest památce toho vzácného člověka. 

Jako vzpomínku uvádíme jeho předmluvu, kterou napsal do knihy Příběh města Český Krumlov vydané v roce 2009 k výročí 700 let od vzniku města. 

----------

Příběh města Český Krumlov

Předmluva

Dostal jsem kdysi dopis tohoto znění: Odbor zdravotnictví KNV Č. Budějovice Vás překládá od 1. XII. 1960 do OÚNZ Č. Krumlov. V uvedený den, po řádném předání stávajícího pracoviště, se hlaste u ředitele s …

Krumlov roku 1960 bylo městečko uzounkých zaprášených uliček, přeplněných lidmi, auty i nákladní a autobusovou dopravou, která vedla na náměstí oběma směry, takže Radniční ulice byla trvale barevná odřenými laky aut, domky oprýskané, rozpadlé komíny, někde šindelové střechy, někde trhliny zdiva, někdy spíš ruiny, špinavé kouty, všude různé přístavby z prken … A řeka, stříbropěnná Vltava, smrdutá, barevná, často s masivní fialovou páchnoucí pěnou uchycenou na obou březích, řeka bez jediné živé rybičky!

Denně jsem poslouchal, jak tady žili kdysi všichni v pohodě, mluvili česky i německy; jak tragické bylo inferno ordnerských bojůvek v devětatřicátém, jak matky plakaly při záboru Sudet, stěhovaly všechno do Čech a v krumlovské obecné škole zůstalo tehdy jediné české dítě ... Jak byli zvýhodněni ti ze smíšených manželství: dostávali německé stravovací lístky, zvláštní potravinové příděly, lepší ošacení dětí – ale museli, za účelem zjištění národnosti, přinést podobenky rodičů i prarodičů … a jakým prokletím bylo smíšené manželství po květnu 1945, kdy dlouholetá kamarádství celých rodin i pevná přátelství mužů vzaly rychle za své … A zase zní pláč, tentokrát německý, při odsunu a deportaci do Bavor; pocit křivdy a vykořenění u těch, kterých se nucený odchod z města týkal, nikdy nevymizel.

Kdo se dnes setká s pojmem Český Krumlov, může objevit drahokam na celý život. A nosnou sítí zájmu jsou informace zachovávané a předávané po dlouhou dobu tří čtvrtin tisíciletí historie města. Z doby vrcholící gotiky, kdy zemřel poslední Přemyslovec, z doby, kdy se rodila Osmanská říše, kdy Marco Polo navštívil Kublajchána, z doby, kdy na hradech vychovávali rytíře v ctnosti a statečnosti a Petrarca rozmlouval s Boccacciem.

Díky pane Březane, díky i vám všem, kteří až do dneška sbíráte a opatrujete dokumenty, které vznikaly u Rožmberků, Buquoyů, Eggenberků a Schwarzenberků a jež unikly požárům, bombám i zlodějům a jsou vyhledávanou pokladnicí pro svět. Na všechny, kteří tu kdysi žili, zůstala pouhá vzpomínka; ovšem s výsledky jejich snah, úsilí a práce se s obdivem setkáváme dodnes.

Postupně jsem vnímal město jako místo obdarované nezvyklou krásou přírody, řeky a  půvabnou skladebností městských strmých stříšek a štítů s kouřícími komíny. A hrad, jako rezidenci rodu, který s králem neustále soupeřil. Gotika, renesance i baroko tu zanechaly četné památky svého stavebního snažení a následující epochy toto dědictví uchovávaly.

Dodnes krumlovské stavby uchvacují čistou slohovou podstatou, ač jejich funkce byla účelově změněna: Vilém staví jesuitům kolej – ta se mění v kasárna, pak v Českou záložnu, ta v hotel Růže. Kostel sv. Jošta je přeměněn v činžovní dům, klášter na Latráni v byty, z Městského divadla, kde se tři století hrála představení, se stává hotel a hospoda se mění v divadlo.

Z prošlapaných kamenů svatovítského chrámu a v jeho promodlených zdech lze tušit  obavy žen a strach o osud jejich mužů, kteří táhli na Turka, odcházeli válčit do světové první, druhé i „studené“. Modlily se v chrámu dostavěném v době, kdy dle legendy v Krumlově v hradním vězení smutnil Václav IV. A až padesát let po vysvěcení kostela vystupuje na břeh neznámé pevniny Kryštof Kolumbus.

Dřívější zájezdy žáků na prohlídku hradu jsou nahrazeny davem nadšených obdivovatelů ze všech končin světa, střídmé návštěvy u pana vladaře dnes vystřídaly pomazané hlavy Evropy, státníci a politici – a všichni svorně žasneme nad dnešní úpravou prezentace historie a současnosti. Jsme hrdí na to, že vedle rozlehlé Matičky stověžaté se krčí náš Krumlov, ale pohlíží jí tváří v tvář oprávněn svou krásou a významem.

Jsem žijícím svědkem úžasného přerodu města a jeho obrovského a dynamického rozvoje. Obnovené Pašije v Hořicích, mezinárodní výstavy keramiků, Slavnosti Růže, mezinárodní hudební festivaly se špičkovým obsazením, Centrum E.Schieleho i fotoateliér pana Seidla …

Blaho města spočívá v uspořádání sama sebe a vztahů s druhými. Na radnici i mimo ni je důležitá přítomnost zodpovědných a tolerantních, kteří při projednávání věcí veřejných upřednostňují dobré mezilidské vztahy. Lidem, kteří vyznávají podobné hodnoty a mají v úmyslu podílet se na rozvoji města, je třeba vytvářet prostředí bez nevraživosti, vášní, výsměchu a morálních skandálů.

Člověk může spoluvytvářet to nejnádhernější co na zemi i nebi existuje – svůj život. A umění žít je disciplínou nejobtížnější. I filozofové, básníci a vědci si nevědí rady sami se sebou. Tvrdí, že nejdůležitější je být poctivý, nekrást, nesmiřovat se se zlem. Ale ti moudřejší přidají lásku, naději a víru.

Prvním úkolem životního umění je hledat a nacházet nebe tady na zemi. I tady v Krumlově.

MUDr. V. Bedřich, 2009

----------

Životní příběh MUDr. Václava Bedřicha zpracovala Paměť národa →

Na svého skautského bratra zavzpomínali členové oddílu Ursini →