Fotografická výstava a beseda na téma: "JAK SE ŽIJE V PALESTINĚ"

7. května 2009

Od 15. dubna do 15. května 2009 můžete ve stupní hale MÚ Český Krumlov shlédnout výstavu fotografií z Palestiny, autorky Miluše Tůmové.  12. května se potom uskuteční v klubu Bouda od 19.00 hod beseda s autorkou na téma: "Jak se žije v Palestině".

Nahlédněte do jedné z mediálně nejsledovanějších oblastí světa očima etnografky a historičky, která na palestinských území strávila 13 měsíců dokumentací bohatého kulturního dědictví regionu, žurnalistickou prací, sledováním politické situace a dobrovolnickou prací s místními komunitami v sociální a výchovné sféře.

Vydejte se na cestu za posvátnými místy křesťanského, židovského a muslimského náboženství a za antickými památkami.

Získejte informace o geograficko-historickém vývoji oblasti, kořenech izraelsko palestinského konfliktu a jeho současné podobě.

Navštivte palestinské muslimy, palestinské křesťany, židy, samaritány i beduíny. Seznamte se s životním stylem místního obyvatelstva, typickými odvětvími výroby a způsobem obživy, a také s hospodářskou situací a vlivem výstavby separační zdi na život lidí a ekonomiku na územích autonomie.

Podívejte se na výroční a rodinnou obřadnost, včetně oslav vánoc v Betlémě, folklórních festivalů a tradičních svateb.

Poznejte jak místní mládež tráví volný čas, jaká je v Palestině pozice žen, co si místní obyvatelé myslí o Západě, jaké jsou jejich sny a vize do budoucnosti.

O AUTORCE

Mé jméno je Miluše Tůmová a v Palestině jsem strávila 13 měsíců, a to v období listopad 2006 - říjen 2007 a srpen 2008. Do Palestiny jsem se poprvé dostala s Evropskou dobrovolnou službou. Později jsem pracovala na Arabském vzdělávacím institutu v Betlémě a má činnost se ubírala především etnograficko-žurnalistickým směrem.

Dokumentovala jsem bohaté kulturní dědictví regionu, postupy tradiční řemeslné výroby, rodinnou a výroční obřadnost, zaznamenávala jsem prozaický i písňový folklor a hovořila s lidmi o jejich životních příbězích a názorech. Po celou dobu jsem žila společně s arabskými rodinami, sdílela s nimi každodenní realitu, učila se vařit palestinská jídla, účastnila se rodinných slavností a s mými hostitelskými rodinami prožívala jejich radosti i starosti. Pracovala jsem také s palestinskou mládeží, a to od předškolního věku až po skupiny univerzitních studentů. Strávila jsem mnoho a mnoho hodin rozhovory o životní situaci místních lidí, jejich obavách a plánech do budoucna.

Některé mé články a fotografie jsou uveřejněny na webových stránkách betlémského institutu www.palestine-family.net

Na Univerzitě Karlově v Praze jsem vystudovala etnologii a historii.

CO MĚ PŘIVEDLO K NÁPADU USKUTEČNIT O PALESTINĚ VÝSTAVU

V době, kdy jsem do Palestiny odlétala poprvé, jsem o této zemi věděla velmi málo, a to málo prošlo mediálním zkreslením. Když se nyní po návratu ptám českých občanů, co o Palestině vědí, narážím většinou na nevědomost. Mnozí mají jakousi neurčitou představu země plné teroristů, náboženských islámských fanatiků, sebevražedných atentátníků, potlačených právech žen, představu o chudobě a nízké gramotnosti. Ze své zkušenosti vím, jak jsou tyto představy nesprávné a ráda bych Vám Palestinu ukázala reálně a komplexně, včetně jejích krás.

Média se koncentrují na mimořádné události, většina zpráv netvrá déle než minutu. Běžná, tedy „normální" realita není mediálně zajímavá a proto se neukazuje. Média chtějí senzace, čím senzačnější, tím lepší. Téměř každý viděl na televizní obrazovce záběry ze sebevražedného útoku, ale drtivou většinu palestinské populace vedoucí běžný život a toužící po normálním životě
v bezpečí a míru nevidí nikdo.

Ráda bych vyvrátila mediálně živené předsudky o Palestincích a seznámila Vás s nimi jako s laskavými lidmi, kteří jako my chodí do práce, milují své rodiny, mají svou kulturu, tradici a vzdělanost. Tito lidé touží po své vlasti, míru a bezpečné budoucnosti pro své děti. Jejich mentalita je v některých aspektech odlišná od té naší, ale já věřím, že je možné mezi jejich a naší kulturou vybudovat mosty důvěry a přátelství. Kdyby má výstava byla byť maličkým střípkem při vytváření takových mostů, budu šťastná, že splnila svůj účel.