Slovo starosty Dalibora Cardy

V těchto dnech vzpomínáme na chvíle, kdy se východní Evropa vzepřela totalitním režimům. Ve všech státech východní Evropy vládla atmosféra, která všechny spojovala, lidé s odhodláním začali bojovat za svá demokratická práva. V okolních státech socialistického bloku byla bouřlivá atmosféra, která mnohdy vedla k hrubému násilí. Naštěstí si revoluce v Československu, která si později vysloužila přídomek sametová, nevyžádala žádné oběti na životech. Vážím si proto, jak demokratické síly roku 1989 zvládly boj za proměny, které změnily naši republiku k nepoznání.

Dovolte mi trochu osobních vzpomínek. O letních prázdninách roku 1989 jsme s manželkou dostali po deseti letech žádostí o devizový příslib propustku do západního světa, naší propagandou vykreslovaného jako nepřátelského. Projeli jsme Škodou 120 přes přísně kontrolovanou hranici a měli pocit, že děláme něco ne úplně správného. Kdo to v té době zažil, možná, že mi rozumí. Vnímali jsme krásu tamější přírody, hor, které oba milujeme. Škodovku jsme na rakouské alpské cestě na Grossglockner málem uvařili, na Europabrücke jsme se dívali jenom zespodu, na mýtné jsme neměli.

Po návratu z této dovolené za hranicemi snů, jsme již vnímali, že se něco v Evropě i u nás děje. Události na velvyslanectví tehdejší NSR, události v Polsku, perestrojka, pád Berlínské zdi a nakonec 17. listopad u nás.

Lidé na náměstích po celé republice. Masové shromáždění na Letenské pláni. Jednání tehdejšího vedení republiky s Občanským fórem. Republika bude jiná, lepší. Demokratická.

I u nás ve škole, kde jsem tehdy pracoval, vše běželo sametově. Na více jak 20 let jsem se díky sametové revoluci stal součástí vedení školy. Cítil jsem možnost podílet se na změnách ve městě. Neúspěšně i úspěšně jsem kandidoval do zastupitelstva města, jedno období jsem byl členem rady města.

Nakonec mě moje profesní kariéra přivedla na místo starosty Českého Krumlova. Bylo by to možné bez sametové revoluce?

Vážení přátelé, vyhodnoťme si všichni oněch uplynulých 30 let. Opravdu poctivě si zrekapitulujme, co nám nabytá svoboda a demokracie přinesla. Zkusme to zhodnotit objektivně. Vrátit se ve vzpomínkách na léta před rokem 1989.

Z mého pohledu je to jasné. Jen mě mrzí, že v současné době znovu narážíme na nedůvěru. Znovu v mnoha lidech bují nejistota ze současného vývoje politiky. Sociální sítě vzbuzují v mnoha lidech přesvědčení, že je vše dovoleno, že vyjádřit svůj názor můžeme i vulgárně, nechutnými urážkami, neověřenými obviněními atd.

Pojďme zkusit zkulturnit naše projevy, nepromeškat příležitosti, které jsme si vydobyli. Važme si svobody, která však nemůže být bezbřehá. Važme si demokracie, která má vést k té nejlepší správě našich věcí.

1. listopadu 2019