aktualizováno 20. 5. 2009

Včely letěly krásně - premiéra filmu o Fotoateliéru Seidel bude uvedena v Českém Krumlově

20. května 2009

Pozvánka - premiéra filmu SeidelPremiéra příběhu Fotoateliéru Seidel s titulem „Včely letěly krásně" bude uvedena v úterý 26. května v Městském divadle v Českém Krumlově. Sedmdesátiminutový dokumentární film Karla Čtveráčka zhlédnou diváci zdarma ve dvou časech, od 18 a 20 hodin. Volné vstupenky si zájemci mohou vyzvednout v Infocentru Český Krumlov nebo v pokladně Městského divadla.

Rekonstrukce fotografického Ateliéru Seidel v Českém Krumlově a znovuobjevení unikátní sbírky téměř sto čtyřiceti tisíc historických fotografií se stává nejen podnětem k vyprávění pohnutého životního příběhu dvou fotografů - otce a syna, ale vede také k oživení česko-německého dialogu, ke zpřítomnění dávných životů a zaniklé kultury. Přivádí k obecnému zamyšlení nad fotografií, která tu není jen historickým svědectvím, ale i prostředkem prožívání a vzpomínání.

„Fotoateliér Seidel se stal znovuobjeveným fenoménem města Český Krumlov. Film připomíná dílo obou fotografů, kteří byli Českokrumlováky každým coulem. Františka dokonce někteří občané ještě pamatují. Odkaz Josefa i Františka má mnoho co říci i v dnešní době. Věřím, že místním lidem bude dokument Karla Čtveráčka opravdu blízký, protože je příběhem našich sousedů a vlastně i nás místních, který pokračuje i v jedenadvacátém století. Jsem si jist, že tento film podpoří ještě větší hrdost na to, že Fotoateliér Seidel je náš, českokrumlovský," sdělil manažer projektu Museum Fotoateliér Seidel Petr Hudičák.  

Více informací o Museu Fotoateliér Seidel najdete na www.seidel.cz  

 O filmu

Natáčení dokumentárního filmu o Fotoateliéru Seidel začalo v únoru 2006. Ve ztichlé budově  secesního ateliéru tehdy ještě dozníval tep života rodiny Seidelů a budoucnost se jevila nejistá, tak jako se v mrazivých dnech jeví nejistý první jarní výlet včel. Proud událostí se dal pomalu do pohybu a začala se rodit legenda. Během následujících tří let prošel Ateliér Seidel v Českém Krumlově podivuhodnou proměnou. Stará secesní budova dostala nový háv, vzácné přístroje byly restaurovány, fotografie na skleněných deskách přemístěny do depozitáře a zakonzervovány. Příběh rodiny fotografů, který se zdál být dávno zapomenut, nabyl nového lesku při pohledu na tisíce jakoby zázrakem dochovaných fotografií. Dokumentární film Včely letěly krásně zaznamenává vzpomínky pamětníků i živé dění kolem probíhající revitalizace ateliéru. Prostřednictvím archivních záběrů a starých fotografií nás přenáší do časů, kdy se na Šumavě plavilo dříví, těžila rašelina a včelaři se těšili z každoročního letu včel... Historické události posléze zamíchaly osudy lidí a navždy proměnili tvářnost česko-německého pohraničí. Díky pozoruhodnému podnikatelskému elánu i ojedinělému nadání nám oba fotografové Seidelovi zachovali věrný obraz světa, který by jinak nenávratně zmizel z našeho obzoru. Díky nim dnes můžeme na fotografiích studovat předválečnou šumavskou kulturu a společnost nebo se jen na chvíli zasnít, krátce se odpoutat a překonat běh času. Neboť fotografie jsou, jak píše Suzan Sontag, nejen dávkami informací, ale i oblaky fantazie.

V průběhu tříletého natáčení přicházejí do ateliéru lidé, kteří tu kdysi pracovali, nebo je s tímto místem spojuje rodinná historie. Jsou tu lidé z obou stran hranice, kteří dosud pamatují Franze Seidela a jeho ženu, lidé, jejichž svědectví je nadmíru osobní a sahá do období těsně po druhé světové válce. Fotograf Jan Štindl v ateliéru po válce fotografoval a retušoval, nyní se po dlouhých letech vrací na místo, které určilo jeho další životní směřování. Othmar Hanke, blízký rodinný přítel, byl po válce odsunut s rodinou do Rakouska - nyní se zasazuje o zřízení společné databanky fotografií Šumavy. Manfred Pranghofer, ředitel Böhmerwaldmuseum Passau, již před rokem 1989 usiloval o záchranu fotografií z Fotoateliéru Seidel a nyní do ateliéru přichází, aby se dal znovu portrétovat. V neposlední řadě Ing. Petr Hudičák, ředitel a duše projektu obnovy ateliéru a záchrany fotografické sbírky.

Fotografie nalezené v ateliéru Josefa Seidela jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy, jsou pamětí zaniklé kultury, která po staletí utvářela ráz šumavského pohraničí. Stávají se také pojítkem lidí na obou stranách česko-německé hranice, kteří usilují o záchranu společného kulturního dědictví.

Karel Čtveráček (1970)

Absolvoval bakalářské studium biologie na PřF UK (1993) a Katedru dokumentární tvorby na pražské FAMU (1999). Spolupracoval se společností FEBIO na dokumentárním projektu Jak se žije v Čechách (Jak se žije... s blues, Jak se žije... pod plachtami), pro Českou televizi natočil několik dokumentárních filmů jak v rámci televizních cyklů (Příběhy slavných: Otisky - Gabriela Wilhelmová (2006), Návraty - Václav Lohniský (2007)), tak i samostatných autorských projektů (Paměť světla, 2000; Muž, který maloval moře, 2005; Včely letěly krásně, 2009). Jako režisér spolupracuje již několik let na projektu České televize Pomozte dětem. 

Historie fotoateliéru Seidel (komentář k filmu v expozici Musea Fotoateliér Seidel)

Celé jedno století byly uloženy tisíce skleněných desek se vzácnými fotografiemi v přítmí fotografického ateliéru Josefa Seidela v Českém Krumlově. Tisíce negativů s podobami lidí, tisíce příběhů uložených v pečlivě označených krabicích. Jen pár zasvěcených lidí vědělo, jaké bohatství se tu ukrývá.

V secesním domě v Linecké ulici se do dnešních časů uchovala paměť celé jedné kultury.

Josef Seidel, zakladatel ateliéru, se narodil v roce 1859 v severních Čechách v rodině brusiče skla. Tomuto řemeslu se také vyučil a jako dvacetiletý se vydal do světa na zkušenou. Během osmi let prošel Čechy, Rakousko, Uhry a Sedmihradsko. Fotografické práci se vyučil v Rumunsku, poté pracoval jako retušér a preparátor skleněných desek ve Vídni.

Do Českého Krumlova přichází počátkem 80. let 19. století a stává se vedoucím v ateliéru vdovy po Gotthardu Zimmerovi. Po dvou letech dřevěný fotografický ateliér přebírá a díky svému talentu z něj brzy vybuduje prosperující fotografický podnik s širokým regionálním významem. Stává se průkopníkem fotografických technik v Čechách - kopíruje své záběry na diapozitivy, vytváří panoramatické snímky, vydává katalogy pohlednic.

V roce 1905 staví nový dům s ateliérem a ve stejném roce se ožení s Elisabeth Brodovou z Českých Budějovic. Vychovají tři syny - Franze, Helmuta a Arnolda.

Fotograf  Josef Seidel vede portrétní ateliér a zároveň se často vydává na dlouhé fotografické poutě Šumavou. Fotografuje krajinu, lidi, řemesla... Patří k prvním fotografům, kteří se za svými motivy vydávají na lyžích, v létě na kole a od roku 1905 na motocyklu Laurin-Klement, později pak vozem Tatra.

Když v roce 1935 umírá, zůstává po něm ohromující dílo: několik desítek tisíc fotografií na skleněných deskách, které mapují  společnost a kraj jihovýchodní Šumavy.

Josef Seidel se stal kronikářem života v česko německém pohraničí a je dnes považován za nekorunovaného krále šumavských fotografů.

Po smrti Josefa Seidela přejímá podnik jeden z jeho synů - Franz - a pokračuje v otcově díle. Prosperující firma má v té době 11 zaměstnanců a je rozdělena do tří oddělení: portrétní, amatérské a pohlednicové. V roce 1939 je Franz Seidel zatčen gestapem - podle úředních dokumentů pro „výroky, které oslabují obranyschopnost říše". Po sedmi měsících je z vazby propuštěn.

Po válce unikne Franz Seidel odsunu, ale zůstává v odcizené zemi. Snaží se dál vést svůj podnik, ale změna politické situace zasahuje i do jeho života a práce.

V roce 1949 musí odevzdat Státní bezpečnosti skleněné negativy svého otce, které sloužily k výrobě pohlednic. Neodvratný konec přichází v roce 1953 - firma je zavřena a převedena do Komunálního podniku.

Po dlouhých třinácti letech čekání, v roce 1959, se může Franz Seidel znovu setkat se svou snoubenkou, která byla po válce odsunuta do Německa. V zápětí vstupují Franz Seidel a Marie Brodová do manželství, jen děti již v té době mít nemohou.

Žijí tichý život v bytě v přízemí ateliéru. Franz Seidel čas od času zvětšuje ve starém ateliéru vlastní fotografie, ale jinak do něho téměř nikoho nepouští.

Umírá v roce 1997 v Českém Krumlově, jeho žena Marie o pět let později.

Po složitých jednáních s dědičkami odkoupil v roce 2005 budovu ateliéru i s celým archivem Českokrumlovský rozvojový fond. V únoru 2006 se díky finančnímu přispění z programu Evropské unie a za podpory institucí v Bavorsku, Rakousku i v Čechách započalo s rozsáhlou rekonstrukcí budovy ateliéru a záchranou fotografické sbírky. Na jejím konci dnes můžeme vidět současnou tvář Muzea Fotoateliér Seidel, které bylo slavnostěn otevřeno pro veřejnost v červnu roku 2008.

Na jediném místě se tu v nedotčené podobě dochovalo vše, co patřilo k fotografické firmě své doby - přístroje, poznámky, zakázkové knihy, negativy i samotný secesní ateliér.

Ve své celistvosti představuje toto dědictví unikátní a ryzí kulturní hodnotu.

 Včely letěly krásně....

Krumlovský atelier rodiny Seidelů nám může být představen jako úl, pokud se chceme snažit porozumět letu včel, nejen se jimi kochat. Atelier bije jako srdce. Tepe, je spjat s pohybem, avšak s takovým, který je jasně ukotven. Jedná se o jakousi širší rodinu, třeba i "jen" v pracovním smyslu, lépe snad o společenství. Stejně jako z úlu směřují cesty včel a pevné jsou i jejich návraty,  podobně vycházel fotograf ze svého atelieru na cesty do kraje.

Prostředí Šumavy, její rytmus, proměny i nejzákladnější sled změn podle ročního období svědčil Seidelům o pomíjivosti, neustálém pohybu a práci, stejně jako jediný přítomný okamžik letu včel. Fotografie z Krumlovského atelieru nejsou pozůstalostí, staly se otiskem či svědkem důrazu na přítomnost. Fotografie nejen jako obraz samotný, ale jako promluva o nejpodstatnějším lidském - o prožívání a změně. Důležité je to, co se s námi stane, jak se při naší činnosti proměníme.

Fotografie obou fotografů Seidelů svědčí o daru ostré pozorovací schopnosti i o talentu vidět pod povrch situací, odhalit souvislosti událostí. Fotografové se neuzavřeli  "jen" do svého prostředí, ale využili svůj talent hlavně mimo něj, v krajině, která na ně působila, v životě, který pozorovali a poznávali prostřednictvím fotografie. - Cítit a snažit se vidět pod povrch věcí a událostí, to otevírá nejen cestu k odhalování "skrytých důvodů", ale především umožňuje sledovat a odhalovat, kdo nebo co potřebuje pozornost nebo vyžaduje řešení. Krumlovské fotografie nás učí svým tichým a diskeréním způsobem. Nabídly tuto cestu lidem, kteří spoluvytvářeli Museum Fotoatelier Seidel i autorovi dokumentárního filmu. Nabízejí tuto cestu nám všem - vždyť - včely letěly krásně.

Iva Beyer

Včely letěly krásně

Příběh Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově

dokumentární film

70 minut

Režie: Karel Čtveráček

Kamera: Karel Čtveráček, Jan Horáček, Jakub Šimůnek

Střih: Šárka Sklenářová

Producent: Jarmila Poláková

Vyrobily: Film & Sociologie s.r.o. a Česká televize za podpory Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, Česko-německého fondu budoucnosti a Českokrumlovského rozvojového fondu.

 

Museum Fotoateliér Seidel letos získal první místo v kategorii Muzejní počin roku 2008 národní soutěže Gloria musaealis a čestné uznání v soutěži prestižních staveb jižních Čech PRESTA.

Více informací o Museu Fotoateliér Seidel najdete na www.seidel.cz  

 

Icons from Freepik - www.flaticon.com are licensed by CC 3.0 BY

Město Český Krumlov