SK Vltava Český Krumlov

MČR ve sjezdových hlídkách, první dva České poháry, první nominační body. O víkendu proběhly sjezdové boje na řece Otavě.

Tak, jako každý rok, se i letos konečně rozjela série sjezdových závodů Českého poháru. O víkendu 13. a 14. dubna se závodilo na řece Otavě, přesněji na klidném úseku ze Sušice do Čepice.

A abychom vám v tom množství závodů udělali tak trochu pořádek, představte si sebe sami jako závodníka SK Vltava. Je pátek ráno a vy se scházíte na loděnici ve Spolí, kde vás čeká navazování závodních lodí, pomáháte mladším členům vše zabalit a k tomu pojídáte výborné makové koláčky, které upekla pro celou vaší výpravu Kája Paloudová. Po kontrole a nasednutí do auta vyrážíte na cca devadesáti minutovou cestu autem směrem Vodácký kemp Sušice, kde hned po příjezdu dáte s týmem dvě tréninkové jízdy na závodní trati. Počasí vám přeje, vy rozmýšlíte, kde se na řece jede rychleji, kde je víc vody a taky se těšíte na oddílovou čočkovou polévku, kterou si dáte po druhé jízdě v cíli. 

Je sobota ráno a vás čeká 1. závod Českého poháru. Zároveň je tento závod i MČR veteránů a první možností, kde sbírat nominační body na letošní Mistrovství Světa ve sjezdu. Dáte si jednu jízdu na rozjetí. Trvá vám přibližně patnáct minut. Vy jste zahřátí a už se těšíte, až uslyšíte odbouchlou časomíru vašeho startu. Po dopoledni to máte všichni za sebou a porovnáváte výsledky, svačíte a převlékáte se do suchého oblečení. Odpočíváte a nahlašujete složení hlídek hlavním trenérům, kteří už netrpělivě sepisují jména a registrační čísla závodníků. Odpoledne to přichází, první z malých vrcholů sezóny pro oddíl SK Vltava. Je jím MČR hlídek v klasickém sjezdu. Vás čeká tedy ještě jedna stejná závodní jízda, ale tentokát se dvěma parťákama z oddílu (nebo s pěti pokud jedete deblovou hlídku). Máte za úkol se jako trojice společně co nejrychleji dostat ze startu do cíle v maximálním rozpětí deseti sekund. Odpoledne v týmovém duchu pomalu končí, oslavují se velké i malé tituly a v autech na cestě ze závodiště to řinčí medailema. Máte toho plný brejle, jste unavení a i dost hladoví. Přeci jen jste dneska odjeli na plno dvě až čtyři závodní jízdy, kde jste v každé tepali okolo 180 tepů za minutu. To člověku sebere energii. Nedá se nic dělat, tituly se musí oslavit, a jak jinak než pořádnou teplou večeří v Pivovaru u Švelchů kousek od centra Sušice.

V neděli ráno se vám vstává těžce. Celé tělo vás bolí, jste unavení, ale i tak se potřebujete vzchopit, jelikož boje o další nominační body nebo o mistrovské tituly kategorie U23 teprve přichází. Přejíždíte k závodní trati a více méně opakujete sobotní dopolední program. V cíli pak gratulujete novopečeným Mistrům ČR v kategorii U23 a také juniorským parťákům, kteří sbírali první body na letošní Mistrovství Evropy juniorů a U23. Balíte materiál, loučíte se s ostatními závodníky a vydáváte se na cestu zpět do Krumlova, unavení, ale spokojení. Držíte se hesla: Lepší, než se válet doma na gauči a taky lepší, než dostat drátem do oka.

Teď nějaká čísla a úmístění podle důležitosti závodu.

MČR V HLÍDKÁCH V KLASICKÉM SJEZDU:

Zlato: 3x C1 muži ve složení: M. Novák, A. Ondřich, V. Švadlena

Zlato: 3x C1 ženy ve složení: A. Plachtová, K. Novosadová, K. Paloudová

Stříbro: 3x K1 ženy ve složení: A. Plachtová, K. Novosadová, K. Paloudová

Stříbro: 3x C2 muži ve složení: Ondřich/Vejnar, Novák/Haleš, Novosad/Švadlena

MČR U23 V KLASICKÉM SJEZDU:

Zlato: Samuel Vejnar/Adam Ondřich C2 muži

Stříbro: Kristina Novosadová C1 ženy

Bronz: Samuel Vejnar K1 muži

Bronz: Kristina Novosadová K1 ženy

Bronz: Adam Ondřich C1 muži

MČR VETERÁNŮ V KLASICKÉM SJEZDU:

Zlato: Václav Švadlena C1 muži veteráni mladší

Zlato: Lukáš Novosad C1 muži veteráni

Karolína Paloudová pak oba dva dny ovládla v celkovém pořadí kategorii C1 žen. Dvakrát celkově druzí byli deblíři Vejnar/Ondřich, dvakrát třetí Kristina Novosadová v C1 ženách a ve své hlavní kategorii K1 ženy se v sobotu umístila na druhém a v neděli na celkovém třetím místě. Dvě bramborové pozice si odvezli Adam Ondřich v C1 mužích a Alexandra Plachtová v C1 ženách. Z pohledu juniorské kategorie si velice dobře vedly deblířské posádky Palouda/Hitha, kteří v sobotu ovládli kategorii C2 juniorů a v neděli skončili na místě čtvrtém, posádka Hanzel/Šafařík v sobotu čtvrtí a v neděli to dokázali urvat na stříbrnou pozici mezi juniory. Všichni zmínění závodníci si odnášejí z Otavy slušný počet nominačních bodů do české reprezentace, ať už seniorské, juniorské nebo U23. Nominace tím ovšem zdaleka nekončí. Seniory čekají ještě sprintové boje, stejně tak juniory, kteří k tomu budou mít ještě jeden závod v klasiku.

Letošní vrcholy sezóny pro seniory je Mistrovství Světa ve sjezdu ve španělském Saberu (14.-18.8.). Vrchol pro mladší bude Mistrovství Evropy juniorů a U23 ve švýcarském Dallenwillu (3.-6.7.).

Rozhodně se máte letos na co těšit, tak nám nepřestávejte fandit a sledujte nás. I třeba na té naší loděnici, kde to všechno začíná.

Během posledního březnového víkendu se středem pozornosti našeho oddílu sice stala řeka Sázava, ale jeden z našich závodníků vyrazil porovnat své síly do Francie. Adam Ondřich se společně s posádkou RK Company vydal do městečka Vigeois na jihu Francie, kde probíhaly národní kvalifikační závody na úchvatné řece Vézère. Ačkoli podmínkou pro účast v závodě bylo absolvovat minimálně čtyři veřejné závody ve Francii, pro Adama to nebyl problém a vyjednal si vyjímku.

V neděli se konaly sprintové závody, kterých se Adam nezúčastnil, jelikož dorazili na místo konání až v pozdních nočních hodinách. Pro něho byl tak důležitý až pondělní klasický sjezd, který měřil přibližně 6 km. Trať měl dobře najetou díky jednomu předchozímu tréninku, a tak si Adam mohl plně vychutnat krásné velké vlny, které ho provázely po celé trase závodu. 

V kategorii C1 muži obsadil celkové 13. místo a ve své věkové kategorii U21 dosáhl druhého místa. Adam si tak odvezl nejen dobrý pocit ze svého výkonu, ale také poznal nové přátele z Francie a odnesl si spoustu nezapomenutelných zážitků.

Během velikonočních prázdnin jsme se vydali na soustředění a závody na řece Sázavě. Minulý rok to sice moc nevyšlo, ale tenhle rok nám štěstíčko přálo a Sázava tekla. 

První den jsme ihned po příjezdu rozjeli dva ranní tréninky, následované třemi odpoledními. Po vyčerpávajících trénincích jsme se ubytovali a hned po aklimatizování jsme objevili nedaleké fotbalové hřiště, kde byli místní hráči fotbalu, ke kterým jsme se přidali. Po ukrutné porážce místního týmu (9:1) jsme zamířili rovnou do postele.

Páteční den začal ranním tréninkem, zaměřeným na třetinky. Odpoledne jsme se rozhodli pro běhání a vydali jsme se z Prosečnice na vyhlídku. Hned po výběhu nás čekal obrovský krpál na kterém jsme se rozdělili na několik skupin. Ačkoli jsme se na vrchol již nedostali všichni pohromadě, všechny skupiny dorazily na cílovou čáru v pořádku. Jedinou nepříjemností byla alergická reakce neznámého původu, kterou utrpěl Kristián, ale nakonec se situace uklidnila a Kristián se rychle zotavil.

Zejména sobotní den byl nabitý energií, protože jsme se těšili na naše první závody v této sezóně. Samuel Vejnar ukázal skvělý výkon v kategorii K1 muži a zaslouženě obsadil třetí místo. Dvojice Mikoláš Palouda a Čeněk Hitha dominovala v kategorii C2 muži, což byl skvělý úspěch pro náš tým.

V neděli zase vynikl Kristián Lamač, který oproti sobotním výsledkům výrazně poskočil v žebříčku. Z 28. místa se vyšplhal na celkové 19. místo a dokonce obsadil 6. pozici mezi dorostenci staršími. To je opravdu impozantní zlepšení a dává nám další motivaci do budoucích závodů.

Soustředění a zejména závody jsme si opravdu užili. Porovnali jsme síly s našimi přáteli z jiných oddílů a zjistili jsme, kdo během zimy pilně trénoval a kdo trochu polevil.

Už se těšíme na to, co nám přinese nová sezóna.

V sobotu 23.3.2024 se na vodách řeky Svratky odehrál nejen sjezdový závodní den, ale i klání v síle a odolnosti vůči přírodním živlům. Závodníci se vydali na trať, která nejen testovala jejich fyzickou kondici, ale také jejich schopnost přizpůsobit se promněnlivým podmínkám. Tohoto závodu se za náš oddíl zúčastnil Samuel Vejnar. 

Začátek dne byl slibný, až idylický, jakoby samotná příroda přála účastníkům. První závod, tratě na tři kilometry, začínal a končil u loděnice. Slunečné počasí a voda nezčeřená jedinou vlnkou přála rychlému tempu závodníci měli ideální podmínky k dosažení svých nejlepších výkonů. Nicméně, jak se ukázalo, nebylo to jenom o fyzické zdatnosti. Technické dovednosti a strategie hrály klíčovou roli. Samuelovi se podařilo vybojovat druhé místo, jen o necelých sedm vteřin za vítězem. 

Druhý závod, tentokrát na 1500 metrů, přinesl nové výzvy. Počasí se začalo obracet a zpočátku příznivé podmínky se změnily v test odolnosti vůči nárazovému větru a občasným dešťům. Přestože se mnozí závodníci museli vypořádat s nepříznivými podmínkami, závod byl vyrovnaný a plný vzrušujících momentů. Samuel i v tomto závodě skončil na druhém místě, tentokrát však jen o vteřinu za vítězem. 

Druhé místo se však Samuelovi velice zalíbilo, protože stupně vítězů byly tak krásně umístěné, že závodníky na druhém místě zakrývala větev stromu. O tom už se můžete sami přesvědčit na fotkách ze závodu. 

Ve španělském městě Empuriabrava se mezi 23. únorem a 10. březnem konalo intenzivní soustředění reprezentačního družstva. Této akce se zúčastnilo celkem sedm našich talentovaných závodníků: Karolína Paloudová, Kristina Novosadová, Alexandra Plachtová, Adam Ondřich, Samuel Vejnar, Martin Novák a Jakub Kasper.

Během těchto čtrnácti dnů získali sportovci cenné teoretické znalosti v oblasti techniky pádlování, správné výživy a motivace. Nejvyšším cílem soustředění bylo nepádlovat co nejvíce kilometrů, a to jak v tréninku na vodě, tak v tréninku mimo vodu. Průměrná napádlovaná vzdálenost dosáhla úctyhodných 200 km, což svědčí o vysoké úrovni výkonnosti a odhodlání našich závodníků.

Jakub Kasper, poprvé se zúčastnivší soustředění, zažil nečekané dobrodružství, když si při tréninku na moři vyhodil rameno. S námahou se musel dostat z vody zpět na pevninu a jak sám uvádí, vše dobře dopadlo. Ve svém rozhovoru se s námi podělil o své pocity a zážitky nejen z tohoto dobrodružství.
 

ROZHOVOR S JAKUBEM KASPEREM:

Jaké to bylo na tvém prvním reprezentačním soustředění ve Španělsku? Jaké dojmy si odnášíš?

Jakub: Měl jsem již zkušenosti z loňského soustředění v Ardeche, kde jsem poznal většinu týmu, a proto jsem se těšil na každý den. Vždy jde být přesnější a dosáhnout toho, co mě baví, na maximum.
 
Jaká byla tvá nejoblíbenější chvíle během soustředění?

Jakub: Moc jsem si oblíbil společné vaření, které mi připadalo jako skvělý způsob, jak stmelit tým, ačkoli výsledky ne vždy odpovídaly plánu.
 
Jaké bylo tvé nejtěžší cvičení nebo trénink během soustředění?

Jakub: Každý trénink byl náročný, ale nejtěžší byly pro mě míčové hry ve volném čase, přestože mě baví. Myslím, že v nich trochu selhávám.
 
Co bylo největší výzvou při přizpůsobení se novému prostředí a tréninkovému režimu?

Jakub: Nejtěžší bylo dodržování disciplíny a udržení pořádku.
 
Jaká byla atmosféra v týmu? Jak jste si rozuměli s ostatními závodníky?

Jakub: Každý je jiný a může se chovat podle svého. To ovlivňuje vztahy v týmu a kolektivní duch. Nicméně věřím, že držíme pospolu a dokážeme vytvořit skvělou atmosféru.
 
Jak jsi zvládl zranění ramene, které jsi během soustředění utrpěl? Jaký byl průběh a jak se cítíš nyní?

Jakub: Nejtěžší bylo neutopit se ve vlnách při cestě ke břehu a zároveň si udržet klid v hlavě. Díky rychlé reakci fyzioterapeuta z Olomouce bylo rameno během několika minut zpět v pořádku, ale teď mě čeká dlouhá rekonvalescence.

O víkendu se junioři z našeho oddílu vypravili do Prahy na vodácký florbal cup. Celou zimu se na tréninkách v tělocvičně pilovala technika a připravovalo se na tento osudný den. (Škoda že na ně nikdo nechodil.) To víte, jak řekl Piškot trenér, kanoistika není jen o pádlování, ale také o florbalu.

Před prvním zápasem ze všech čišelo sebevědomí a všude panovala euforická nálada, ale bohužel neplatí: jak na vodě, tak na hřišti a po prvních pár minutách bylo vše jinak. Při prvním pohledu na hradecký tým, proti kterému měli hrát, bylo patrné hned několik rozdílů. Zkrátka všichni zde byli minimálně dvakrát větší než největší z našich hráčů. Ale tím se nikdo nenechal odradit a vrhli se do toho. Avšak postupem času po ustavičném, přesto neúčelném lítání po hřišti a pátém gólu pro druhou stranu, nálada pomalu začala upadat, až nakonec všichni vypadali jako hromádka neštěstí. 8/0 pro Hradec. Hradečtí je jedinkrát nenechali zmocnit se míčku.

Junioři se tím nenechali rozhodit a s novým zapálením se vrhli do druhého zápasu se Splašenými lenochody. Míhali se po hřišti tak rychle že je lidské oko téměř nestihlo postřehnout, ale míček se držel naší branky zuby nehty. 10/0 pro lenochody. Nad jejich zarmoucenými, strhanými výrazy se až lámalo srdce.

Když už to vypadalo že pro ně nezbývá naděje, spatřili tým českých reprezentantů, který měl být jejich posledními soupeři a svitla v nich naděje. Sice byli minimálně třikrát tak větší než oni, ale jejich motorika a bystrý zrak už nesloužily tak, jako dříve. Ne kvůli stáří, ale kvůli počtu vypitých škopků. Vypadalo to tedy na vyrovnaný zápas. Naši se hbitě prosmekávali mezi potácejícími se soupeři a zuřivě se bili do posledního dechu, davy fanoušků křičely, každou vteřinu to vypadalo že se blíží jejich vysněný gól, když v tom...konec. 11/0 pro českou reprezentaci.

Zdrcené pohledy našich juniorů byly k neunesení. Ani jeden jediný gól. Když vtom jim přišla nabídka na friendly battle (přátelský zápas) s mladými Pražáky. V jejich očích se objevil zvláštní masochistický lesk. Buď teď nebo nikdy. Bitva na život nebo na smrt, odráželo se jim v očích. Přátelský zápas nabyl nových rozměrů, jehož název nemohl být více ironistický, protože zde nebylo známky přátelství. Brutální zápas začal. Florbalky třískaly, míček lítal od branky k brance, brankáři byli plní modřin, avšak gól pořád nikde. Začala se jich zmocňovat čím dál tím větší zuřivost, která vyvrcholila přehozením soupeře přes mantinel. "Ale no tak kluci, vždyť je to JEN přátelský zápas." zaznělo z úst rozhodčího a zápas skončil. 2/0 pro Prahu. našich juniorů gól nikde. Zuřivost vystřídalo zoufalství, zoufalství, lítost a pak přišlo na řadu odhodlání. Odhodlání, že příští rok budou mít natrénováno, že příští rok všem vytřou zrak. A poté, spokojeni s touto myšlenkou, se odebrali na koncert Klacků z lesa, nejlepší skupiny pod Sluncem, pořádně to rozjet, protože když už v ničem jiném, tak v tom jsou zase mistři oni.

Alenka Šafaříková