Kronika města Český Krumlov 2014

Nové o starých časech

Patron města Český Krumlov – svatý Reparatus

V roce 2014 si město Český Krumlov připomnělo zvláštní kapitolu své duchovní historie – postavu patrona města, svatého Reparata. Jeho ostatky, vystavené v Hradním muzeu, patří k nejzajímavějším relikviím města. Pozůstatky svatého Reparata, znovuobjevené a zrestaurované v roce 2009, mají nejen duchovní, ale i neobvyklou historickou a antropologickou hodnotu.

Svatý Reparatus byl podle historických pramenů diakonem z města Nola u Neapole a zemřel v roce 353. Původně byl pohřben v římských katakombách svaté Anežky. Po jejich náhodném zpřístupnění v roce 1578 se začaly ostatky údajných svatých rozvážet po Evropě jako relikvie a dary, zejména v době válek, morů a požárů – jako ochrana a přímluva za bezpečí měst.

Český Krumlov nebyl výjimkou. Město, které usilovalo o svého nebeského patrona, získalo ostatky svatého Reparata díky truhlářskému mistrovi Antonínu Leyrerovi. Po jejich přivezení se jich ujaly klarisky v klášteře minoritů. Klarisky složily rozptýlené kosti do podoby celistvé kostry, oblékly ji do slavnostního roucha a 26. července 1772 proběhla slavnostní instalace za účasti knížete Johanna Adolfa ze Schwarzenbergu.

Tato podoba byla veřejnosti přístupná až do roku 1788, kdy josefínské reformy vedly k rušení klášterů. Relikvie zmizela z očí veřejnosti a putovala z místa na místo, postupně se rozpadala a upadala v zapomnění. Teprve v novém tisíciletí se podařilo ostatky znovu nalézt, odborně zrestaurovat a vystavit v Hradním muzeu. Při rekonstrukci se ukázalo, že kostra není z anatomického hlediska jednotná – skládá se z ostatků tří různých osob: mužské lebky, ženské pánve a dětské čelisti. Tato skutečnost odpovídá dobovým zvyklostem – v katakombách byly ostatky často smíchány a prodávány bez ohledu na původní uspořádání.

Zajímavostí zůstává i jazykový a teologický zmatek. Mnozí obyvatelé města si dlouho mysleli, že uctívají svatou Reparátu – ženskou světici, mučednici z Palestiny, která zemřela roku 250. Ve skutečnosti jde však o svatého Reparata (latinsky Reparatus, česky též „Obnovitel“), muže a římského diakona.

Dnes je trojjediný světec znovu vystaven veřejnosti jako významná historická a duchovní památka města, připomínající nejen staletou tradici relikvií, ale i složitost výkladu minulosti. Svatý Reparatus je tak nejen patronem města, ale i symbolem jeho duchovní a kulturní paměti.

Prodej Krumlovské madony – kulturní ztráta století

V letních dnech roku 1914 navždy opustila České země vzácná památka gotického sochařství, zvaná Krumlovská madona. Její původ sahal k samému závěru 14. století a patřila k nejvýznamnějším sochařským dílům své doby. Nalezena byla několik let před první světovou válkou v předsíni domku čp. 223 na Plešivci v Českém Krumlově, tehdy již pozapomenutá a neznámá.

O její znovuobjevení se zasloužili odborníci Rudolf Hönigschmid a Richard Ernst, kteří sochu identifikovali díky fotografii z ateliéru Josefa Seidela. S pomocí místních obyvatel dílo nalezli a od té chvíle se stalo předmětem intenzivního zájmu odborné veřejnosti. Vlastnicí domu i sochy byla Marie Tuchová, prostá žena z dělnického prostředí, jež sochu nabídla k prodeji.

Přestože Hönigschmid usiloval o to, aby dílo zůstalo v českých sbírkách, zájem projevila tehdejší rakouská státní galerie. Za sochu bylo nakonec zaplaceno třicet tisíc korun, což pro chudou majitelku představovalo nepředstavitelné bohatství – částku, kterou by běžnou prací vydělávala téměř padesát let. Nákup byl umožněn státní dotací a prostředky určenými pro galerijní nákupy.

Krumlovská madona byla přemístěna do Vídně, kde se stala chloubou Uměleckohistorického muzea. Osud Marie Tuchové však byl později nešťastný. Její manžel zahynul ve válce, druhý manžel zneužil peníze a opustil ji. Městu Český Krumlov zůstala po ztrátě madony jen hořká pachuť a prázdné místo po díle nevyčíslitelné hodnoty.

V následujících letech se ztráta madony stala symbolem nepozornosti a podcenění kulturního dědictví. Jihočeský badatel Jiří Záloha detailně zmapoval okolnosti prodeje a připomněl, že vina neleží na cizích institucích, nýbrž na nečinnosti domácích autorit.

Na připomínku této významné události se v Českém Krumlově čas od času objevuje umělecké ztvárnění madony na fasádě domu v Široké ulici. Tradici zavedla ředitelka Schieleho centra Hana Jirmusová Lazarowitz a od té doby zde vznikají moderní pocty staré madoně.

Navzdory tomu zůstává otázka návratu alespoň kopie madony do jejího původního města stále nezodpovězena. Myšlenka vytvořit technologickou repliku a umístit ji na důstojné místo v areálu zámku nadále žije jako výzva budoucím generacím.