Žofínský prales

Žofínský prales Chráněné území Žofínský prales je zařazené do nejvyšší kategorie ochrany - národní přírodní rezervace. Leží ve střední části Novohradských hor.

Žofínský prales spolu s nedaleko ležícím dalším pralesem Hojná Voda jsou nejstaršími rezervacemi střední Evropy. Ochrana obou pralesů byla prohlášena majitelem panství Nové Hrady, hrabětem Jiřím Františkem Augustem Buquoyem, jeho nařízením ze dne 28. 8. 1838.

Původní ochrana se vztahovala zřejmě jen na severní část dnešní rezervace o výměře zhruba 40 ha. Výměra chráněného území se však časem měnila podle toho, jak byly k němu zahrnovány obvodové přirozené a později i kulturní přilehlé porosty, takže dnes je výměra celé rezervace 102 ha.

Chráněné území leží na mírných severních svazích Stříbrného vrchu v nadmořské výšce 735 - 825 m. Povrch rezervace je členěn roklinami několika drobných potůčků, které sbírají vodu v četných plošných prameništích. Geologickým podložím na ploše celé rezervace je granodiorit weinsberského typu, součást tělesa centrálního moldanubského plutonu.

Prales je vynikající ukázkou horských květnatých bučin a jedlobučin hercynské oblasti. Na větší části plochy je doložen nepřetržitý přirozený vývoj pralesa od přelomu 18. a 19. století až do dnešní doby bez lesnických zásahů. Ve stromovém patru převažuje buk (81 %), přimíšen je smrk (14 %) a jedle (4 %), vzácně vtroušen je javor klen a jilm drsný. Nejstaršími dřevinami jsou mohutné dožívající jedle a smrky, 300 - 400 let staré a 40 - 50 m vysoké, které většinou značně přečnívají nad úroveň převládajícího bukového porostu. Na většině plochy pralesa je dnes zajištěna nová nástupní generace převážně bukového zmlazení ve věku 10 - 40 let. V bylinném podrostu se vyskytuje většina charakteristických druhů květnatých bučin, zejména kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), bukovinec kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), žindava evropská (Sanicula europaea), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), aj. Regionálně charakteristickým druhem podrostu je řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia), jeden z druhů alpského původu v květeně jižních Čech.

Vlhčí stanoviště podél potoků a v okolí pramenišť jsou porostlé podmáčenými smrčinami, v nichž roste např. dřípatka horská (Soldanella montana), bika lesní (Luzula sylvatica) a třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa). Na jednom větším ložisku svahové prameništní rašeliny uprostřed pralesa je vytvořen porost zakrslé rašelinné smrčiny, což je v komplexu svahového smíšeného lesa značně pozoruhodné.

NPR Žofínský prales, padlá Královna jedlí, foto Václav Dolanský

Četná svahová prameniště krytá rašelinným anmoorem porůstají mokřadní bylinnou vegetací s výskytem krabilice chlupaté (Chaerophyllum hirsutum), mokrýše střídavolistého (Chrysosplenium alternifolium), rozrazilu horského (Veronica montana) a ostřice řídkoklasé (Carex remota); fytogeograficky významný je výskyt lipnice oddálené (Poa remota).

Žofínský prales je rovněž významným biotopem pro ptačí faunu vázanou na přirozené smíšené horské lesy. Ptačí společenstvo je velmi charakteristické a jeho složení zcela odpovídá avifauně jiných pralesních a přirozených smíšených porostů (Boubínský prales, Zátoňská hora, Stožec aj.). V letech 1989 - 90 zde bylo zjištěno celkem 44 druhů ptáků, z toho 35 - 40 pravidelně hnízdících. K nejvýznamnějším patří čáp černý (Ciconia nigra), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), holub doupňák (Columba palumbus), lejsek malý (Ficedula parva), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a datel černý (Dryocopus martius).

Žofínský prales

V roce 1997 byl proveden rovněž podrobný výzkum epigeických brouků (žijících na povrchu a ve svrchních vrstvách půdy, tlejícím spadaném dřevu a na přízemní vegetaci a plodnicích pozemních hub). Celkem bylo zjištěno 163 druhů brouků, z nichž značná část indikuje svou přítomností reliktnost a ralativní nedotčenost přírodního prostředí pralesa. Z nejvýznamnějších druhů je to např. střevlík Pterostichus pumilio, tesařík Saphanus piceus, drabčíci Proteinus ovalis a Atrecus pilicornis, roháček Ceruchus chrysomelinus, aj.

Žofínský prales je od roku 1991 oplocen proti nežádoucímu vlivu jelení zvěře. Z důvodu zajištění nerušeného vývoje pralesního ekosystému je nepřístupný pro veřejnost. Výjimečně je povolován vstup pouze pro odborné pracovníky provádějící vědecký výzkum a pro návštěvy odborníků v lesnických a přírodovědných oborech.

Další informace:
Charakteristika přírodních poměrů v regionu Český Krumlov
Národní přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Národní přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Přírodní parky

 


© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 10. září 1998 : TOPlist 0

English versionDeutsche fassung