Hydrografie regionu Český Krumlov
 

Jihem Českokrumlovska (často podél státní hranice) probíhá hlavní evropské rozvodí Severní moře - Černé moře. Drtivá část regionu patří k povodí Severního moře, na jih odtékají jen některé potoky ve Svatotomášském pohoří (např. Světlá). Převážná část okresu má pro jižní Čechy a celou ČR obrovský význam vodohospodářský.

Řeky:
  Letecký pohled na tok řeky Vltavy, foto: Libor Sváček
Hlavní řekou, která odvodňuje téměř veškeré území, je Vltava. Do okresu přitéká ze severozápadu a hned vtéká do Lipna. V přehradní hrázi je zabudována vodní elektrárna, a tak vltavské vody protékají podzemím přes Francisovy turbíny a 3,5 km dlouhým tunelem pod horou Luč až do vyrovnávací přehrady Lipno II u Vyššího Brodu. Obcházejí tak nejdivočejší a nejromantičtější úsek Vltavy - Čertovy proudy pod Čertovou stěnou. Ty jsou dnes téměř suché a větší množství vody tudy teče jen výjimečně (při vodáckých závodech apod.). Svůj jihovýchodní směr Vltava ostře mění na severní před městečkem Rožmberk - zde tvoří tzv. náčepní loket. (Původně tekla Vltava jihovýchodním směrem až do Dunaje, dokud ji tektonické pohyby na konci třetihor, které vyzvedly dnešní pohraniční oblast, nepřinutily hledat si cestu jinudy.) Od Rožmberku se Vltava prodírá na sever dosti hlubokými kaňony (i sám Český Krumlov je toho dokladem) a do klidné Českobudějovické pánve přechází až u Boršova. Vybudováním čističek se Vltava vrací ke své opěvované stříbropěnnosti, ale ještě nedávno byla, díky odpadním vodám z papíren v Loučovicích a Větřní, mrtvou a páchnoucí stokou. Dnes je Vltava v nebezpečí opačného extrému: je totiž masově využívána vodáky a v sezóně je doslova přecpána různými plavidly.

Horní tok řeky Malše, foto Václav Dolanský

Hlavním vodním tokem východní části okresu je Malše. Pramení pod jménem Maltsch v rakouském Freiwaldu u obce Sandl; po pěti kilometrech se přimyká ke státní hranici a tvoří její 20 km dlouhý úsek. U Dolního Dvořiště se obrací k severu a přes Kaplici teče do Českých Budějovic, kde se vlévá po 92 km do Vltavy. Voda Malše je v přehradě Římov (u Velešína) upravována na pitnou a je jí zásobována velká část Českokrumlovska, Kaplicka i Českobudějovicka. Dalším využitím vody z Malše je v Českých Budějovicích umělý náhon zvaný Mlýnská stoka, který zásobuje vodou některé podniky. Novohradskem také protéká další jihočeská významná řeka Lužnice, která pramení rovněž v Rakousku (pod jménem Lainsitz), po 1,5 km vstupuje na naše území a asi 5 km teče souběžně se státní hranicí na sever až ke Stříbrným hutím. Tam naše území opouští a vrací se až u Českých Velenic, aby se na Třeboňsku a Táborsku stala jednou z nejpopulárnějších jihočeských řek. U Pohoří na Šumavě je označen a upraven pramínek jednoho z jejích přítoků jako druhý možný pramen Lužnice.

Horní tok Lužnice tvoří hranici s Rakouskem, foto Václav Dolanský

Na západě okresu (pod Knížecím stolcem v Želnavské vrchovině) pramení další známá jihočeská řeka Blanice. Ta však po několika málo kilometrech u Arnoštova opouští náš region a později se vlévá do Otavy. Část jejího horního toku je vyhlášena národní přírodní památkou k ochraně perlorodky říční (Margaritifera margaritifera).

Potoky:
Z obrovského množství malých vodních toků vyberme ty nejzajímavější.

Osou Křemžské kotliny je Křemžský potok, který pramení na severozápadním svahu hory Chlum. Podle nejbližší vesnice se postupně jmenuje také Markův, Rybářský, Dobročkovský nebo Brložský. Jeho 30 km dlouhý tok má zpočátku horský charakter a po celé délce značný spád, v jeho některých úsecích dosud přežívají zbytkové populace perlorodky říční. Vlévá se do Vltavy pod zříceninou hradu Dívčí Kámen.

Přímo v Českém Krumlově se u Budějovické brány vlévá do Vltavy potok Polečnice. Skalnaté ústí je proraženo uměle; po povodni v roce 1848 nahradilo původní přirozené koryto - odtok z rybníka v Jelení zahradě, která od dob Rožmberků sloužila jako obora. Polečnice pramení pod kopcem Dřevíč a protéká v mnoha meandrech liduprázdným územím vojenského prostoru; její celková délka je 29 km. U Kájova přibírá svůj největší přítok, 16 km dlouhý Chvalšinský potok, který odvodňuje jižní svahy Blanského lesa.

Říčka Polečnice - Chvalšinský potok pod mostem u Budějovické brány v Českém Krumlově, foto: Libor Sváček

Černá, nazývaná též Švarcava, pramení v Rakousku na jižním svahu hory Nebelstein. Zalesněnou oblastí Novohradských hor protéká romantickými údolími zhruba severozápadním směrem a pod Kaplicí se vlévá do Malše. Její 29 km dlouhý tok byl lidmi intenzívně využíván jednak k výrobě elektřiny (malá přehrada s elektrárnou jižně od Soběnova), jednak k plavení dřeva (klauza Zlatá Ktiš nedaleko Žofínského pralesa je snad nejkrásnější ze všech vodních nádrží tohoto druhu). U Líčova se do Černé vlévá 23 km dlouhý Pohořský potok, který protéká rašelinnými pláněmi Novohradských hor a pramení na státní hranici v místě zvaném Trojmezí nebo také Šance (styk hranic Horního a Dolního Rakouska a České republiky označený historickým hraničním sloupem). I Pohořský potok byl využíván k plavení dřeva, o čemž svědčí dodnes patrné úpravy koryta a klauza Jiřická nádrž.

Z mnoha malých toků jmenujme aspoň Jílecký potok (také Malčický), na kterém se kdysi rýžovalo zlato.

Schwarzenberský plavební kanál, kamenná stěna

Důležitým a zajímavým umělým vodním tokem je Schwarzenberský plavební kanál, který byl navržen a vybudován na přelomu 18. a 19.století chvalšinským rodákem lesním inženýrem Josefem Rosenauerem. Kanál sloužil k plavení dřeva a po proražení 420 m dlouhého tunelu u obce Jelení spojil povodí Vltavy a Dunaje. Kanál začíná ve výšce 916 m na česko-bavorské hranici nedaleko Nového Údolí (ale stavěn byl v opačném směru), obíhá masív Třístoličníku, Trojmezné, Plechého a Smrčiny a u obce Zvonková přechází na rakouské území. Do Čech se vrací ještě jednou pod Vítkovým Kamenem, kde ve výšce 790 m přetíná hlavní evropské rozvodí, vlévá se do potoka Světlá (Zwettelbach) a po 3 km vstupuje natrvalo na území Rakouska. Délka celého kanálu je 44,4 km, přidružené vodní smyky měří 7,5 km, průměrný spád je 4 promile.

Vodní plochy:
Přirozené vodní plochy se na Českokrumlovsku nevyskytují. Nejbližším jezerem je Plešné jezero, jedno z pěti českých šumavských ples. Má rozlohu 7,5 ha, maximální hloubku 18 m a leží ve výšce 1090 m pod 288 m vysokou jezerní karovou stěnou na severovýchodním svahu Plechého (1378 m) - nejvyšší hory české části Šumavy. Na jeho dnu roste vzácná šídlatka ostnovýtrusná (Isoëtes echinospora)

Plešné jezero, foto Václav Dolanský

Největší umělou vodní plochou je údolní nádrž Lipno. Byla vybudována v letech 1952 - 1960 na horním toku Vltavy jako nejvyšší stupeň vltavské kaskády (koruna hráze má nadmořskou výšku 729 m). Lipenská nádrž je poměrně mělká (průměrná hloubka je 6,5 m, největší hloubka činí 21,5 m), ale při délce 48 km zabírá její plocha téměř 50 km2 (nejvíc v ČR). Při pohledu na vodní hladinu si dnes už málokdo uvědomí, že pod hladinou tady zmizelo několik vesnic a notný kus šumavské krajiny s lesy, rašeliništi a meandrující Vltavou (nejznámější úsek u Horní Plané se nazýval "Srdce Vltavy"). Také počasí se změnilo, je tu chladněji a deštivěji. Na tuto přehradu navazuje vyrovnávací nádrž Lipno II, která leží u Vyššího Brodu a je jen 2 km dlouhá. Na jejím břehu se rozkládá velké tábořiště, které je pro mnoho vodáků východiskem k plavbě po Vltavě.

Šumava - Lipenská přehrada v zimě    Lipenská přehrada, západ slunce nad jezerem, foto: Libor Sváček

Další přehradou je údolní nádrž Římov, která byla postavena v 70. letech na řece Malši u Velešína k zásobování regionu (Českobudějovicko, Českokrumlovsko, Kaplicko a další) pitnou vodou. Přehrada je dlouhá 12 km, celá vodárenská soustava obsahuje několik úpraven, vodojemů a rozvodných systémů. Pod její hladinou zmizel nejkrásnější kaňonovitý úsek řeky Malše; naštěstí členové ZO ČSOP Velešín vše stačili aspoň zdokumentovat a nafilmovat.

Třetí přehradou je nevelká údolní nádrž Soběnov (plocha jen asi 4 ha) na říčce Černá, která byla dobudována již v roce 1925 a je využívána energeticky.

PR Pláničský rybník, foto Václav Dolanský

Rybníků je na Českokrumlovsku překvapivě málo. Byly zakládány roztroušeně (ne jako soustavy) v historických dobách. Největším rybníkem okresu je rybník Olšina u Hodňova, který má plochu 133 ha a patří k nejvýše položeným velkým rybníkům v českých zemích (731 m). Byl založen už koncem 14. století. Maximálně 6 m hluboký rybník je využíván k rekreaci, ale přístupný je jen od jihovýchodu - jeho plocha už leží ve vojenském výcvikovém prostoru. Na jeho severním břehu je vyhlášena přírodní rezervace. Vzácnou vodní a pobřežní vegetací je velmi zajímavý Pláničský rybník u Černé v Pošumaví (770 m, 10 ha), ve kterém roste např. stulík malý (Nuphar pumila).

Klauza Jiřická nádrž na Pohořském potoce, foto Václav Dolanský

Zajímavé a mnohdy v krajině krásně umístěné umělé vodní plochy jsou klauzy (také klauzury), jakési pohotovostní nádrže potřebné k okamžité dodávce vody při plavení dřeva. V našem regionu jsou především v Novohradských horách (Jiřická nádrž, Kapelunk, Zlatá Ktiš, Uhlišťský a Huťský rybník), další jsou na Šumavě a souvisejí se Schwarzenbergským plavebním kanálem (např. Jelení jezírko na známé Medvědí stezce nebo Říjiště u Nové Pece).

(vd)

Další informace :
Charakteristika přírodních poměrů v regionu Český Krumlov
Národní přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Národní přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Přírodní parky
Vltava
Říčka Polečnice

 


© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 16. května 2000 : TOPlist 0

English versionDeutsche fassung