Flóra v regionu Český Krumlov
 

Plocha celého regionu byla původně pokryta souvislými lesními porosty. Dnešní odhad, jak asi vypadalo jejich tehdejší složení, vyjadřuje mapka.

Geobotanická mapa okresu Český Krumlov

V nejnižších částech okresu a v údolí Vltavy až k Českému Krumlovu se vyskytovaly teplomilné doubravy, ve kterých byl ovšem habr nahrazen lípou. Dnes je tato část regionu téměř odlesněná nebo s porosty smrkové a borové monokultury.

Mapa regionálně fytogeografického členění

Zhruba do nadmořské výšky 500 - 600 m šlo většinou o acidofilní doubravy, tedy lesy s převahou dubu a s velkou příměsí jedle. Na bohatších půdách a celkově příznivějších stanovištích se vyskytovaly i podhorské lipové bučiny. K nejvýznamnějším rostlinným formacím, které se v tomto stupni udržely, patří:

  1. Vápnomilná a zároveň teplomilná lesní i nelesní vegetace vápencového podloží v okolí Českého Krumlova a rozptýleně se vyskytující na vápencových ostrůvcích až k Černé v Pošumaví. Z významných druhů zde rostou např. sasanka lesní (Anemone sylvestris), vítod chocholatý (Polygala comosa), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), ožanka hroznatá (Teucrium botrys), všechny tři druhy okrotic (Cephalanthera), ostřice Micheliho (Carex michelii), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa), aj.

  2. Lesní a nelesní vegetace vázaná na hadcový podklad, soustředěná v Křemžské kotlině a na několika lokalitách v okolí Ktiše. Protože zvětraliny hadců jsou pro většinu vegetace toxické, jsou hadcové lokality typické jednoduchou druhovou skladbou - ve stromovém patře prosperuje pouze borovice lesní (Pinus sylvestris), v bylinném bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), hadcové formy hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum) a kostřavy ovčí (Festuca ovina), kapradina sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a několik dalších.

  3. Vegetace vltavského kaňonovitého údolí od Českých Budějovic až k Vyššímu Brodu. Náleží sem zejména suťové listnaté lesy s výskytem např. šalvěje lepkavé (Salvia glutinosa) a třezalky chlupaté (Hypericum hirsutum), svahové jedliny, reliktní skalní bory (významný je výskyt vřesovce pleťového (Erica herbacea) v NPR Čertova stěna a Luč) a teplomilná skalní vegetace s tařicí skalní (Aurinia saxatilis), kostřavou sivou (Festuca pallens) a česnekem horským (Allium montanum).

Bukový porost na Kleti

Střední polohy regionu až do nadmořské výšky přes 1000 m byly původně pokryty smíšenými lesy s převahou buku a s příměsí jedle a smrku - bučinami a jedlobučinami. Lze předpokládat, že bučiny postupně osídlily všechna příhodná stanoviště na nezamokřených půdách ve vyšší pahorkatině, vrchovině i v horském stupni Českokrumlovska.

  1. Jejich nejběžnější typ s floristicky bohatým bylinným podrostem je označován jako květnaté bučiny - ty zůstaly v poměrně přirozené podobě zachovány leckdy i na velkých souvislých plochách v CHKO Blanský les (Kleť, Bulový, Vysoká Běta), v NP a CHKO Šumava (masiv Smrčiny, Plechého, Stožec, Boubín, Knížecí stolec, aj.), na Vyšebrodsku a v Novohradských horách. Typickými druhy v podrostu jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), žindava evropská (Sanicula europaea), violka lesní (Viola reichenbachiana), bažanka vytrvalá Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), kostřava nejvyšší (Festuca altissima), aj.

  2. Na květnaté bučiny navazovaly v nadmořských výškách nad 1000 m tzv. acidofilní horské bučiny, tvořící přechod k nejvyššímu vegetačnímu stupni, horským smrčinám. Vyskytovaly se zejména v nejvyšších polohách Novohradských hor a na Šumavě. Většinou byly přeměněny na smrkové monokultury, jen místy (např. na Smrčině) se dochovaly v přirozené podobě.

Klimaxová smrčina na Smrčině

V nejvyšších polohách regionu, nad 1200 m nadmořské výšky, jsou vytvořeny horské klimaxové smrčiny. V nejzachovalejší podobě je nalezneme na pohraničním hřebeni mezi Plechým a Třístoličníkem, zčásti v masívu Smrčiny a Boubína. Charakteristickými druhy jsou zde třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní (Luzula sylvatica), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), papratka horská (Athyrium distentifolium) aj.

Stulík malý   Rojovník bahenní

Velmi významný je komplex rašeliništní, mokřadní a vodní vegetace, který se vyskytuje hlavně ve Vltavském luhu (I. zóna NP Šumava) mezi Lenorou a Novou Pecí. Zahrnuje údolní rašeliniště (z nichž největší a nejznámější je Mrtvý luh) s porosty borovice blatky (Pinus rotundata), rašelinné a mokřadní louky a vodní květenu toku Vltavy a jejích mrtvých ramen. Nejvýznamnějšími druhy zde jsou stulík malý (Nuphar pumila), stolístek střídavokvětý (Myriophyllum alterniflorum), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), prstnatec Traunsteinerův (Dactylorhiza traunsteineri), bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora), na rašeliništích např. ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), kyhanka sivolistá (Andromeda poliofolia), vlochyně (Vaccinium uliginosum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), vzácně i blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) a rojovník bahenní (Ledum palustre). Nejcennější komplex tohoto typu vegetace je však zatopen lipenskou vodní nádrží. Menší rašeliniště jsou vytvořena rovněž na náhorní plošině Novohradských hor a na Vyšebrodsku, několik maloplošných horských rašelinišť najdeme v komplexu Smrčiny a Plechého; na nich je nejvýznamnějším druhem suchopýrek trsnatý (Trichophorum caespitosum). V podmáčených polohách a na okrajích rašelinišť navazuje několik typů lesních společenstev. Nejčastější jsou podmáčené smrčiny podél vodních toků, kde se hojně vyskytuje např. dřípatka horská (Soldanella montana). Vzácněji se vyskytují rašelinné smrčiny na prameništních rašeliništích a regionálně významným typem v okolí Černé v Pošumaví a Pláničky jsou floristicky bohaté prameništní smrkové olšiny.

Hořeček český   Prstnatec májový

Floristicky poměrně bohaté jsou dosud některé typy podhorských a horských luk, jejichž druhová skladba je výsledkem dlouhodobého extenzívního tradičního obhospodařování a které unikly nevhodné zemědělské intenzifikaci v nedávné minulosti. Z chráněných, vzácných či jinak významných rostlinných druhů zde rostou např. lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), vstavač kukačka (Orchis morio), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), kosatec sibiřský (Iris sibirica), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), všivec lesní (Pedicularis sylvatica) aj. Velmi vzácně se dosud vyskytuje i hořeček český (Gentianella bohemica), který je českým subendemitem a který se dříve vyskytoval hojně na všech kamenitých pastvinách.

Prstnatec Fuchsův, Dactylorhiza fuchsii, foto: RNDr. Alena Vydrová   Kýchavice bílá,  foto: RNDr. Alena Vydrová   Chráněná Lilie zlatohlavá, Lilium martagon, foto: RNDr. Alena Vydrová

Okrolice dlouholistá   Kamzičník rakouský

Velmi významnou skupinou rostlin jsou druhy východoalpského původu, které se kromě Alp vyskytují vzácně až roztroušeně v horských a podhorských polohách Novohradských hor, Blanského lesa a jižní Šumavy. Těchto druhů je několik desítek. K nejvýznamnějším patří řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia), která roste v květnatých bučinách Novohradských hor a jižní části Šumavy, šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus) a pleška žlaznatá (Calycocorsus stipitatus), vyskytující se na vlhkých loukách, pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius) a kýchavice bílá (Veratrum album), rostoucí na lučních a lesních prameništích centrální části Novohradských hor a jižní části Šumavy. Zejména pro kýchavici bílou platí, že je to druh, který se kromě Českokrumlovska nikde jinde v ČR nevyskytuje.

Lilie cibulkonosná   Kosatec sibiřský

(vd)

Další informace :
Charakteristika přírodních poměrů v regionu Český Krumlov
Národní přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Národní přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Přírodní parky
Běleňská lípa

 


© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 10. září 1998 : TOPlist 0

English versionDeutsche fassung