Vliv člověka na přírodu
v regionu Český Krumlov

 

Zázračně zachovalá pestrost přírody Českokrumlovska má svůj původ nejen v příznivých geografických, geologických, hydrologických, meteorologických a jiných "neživých" přírodních podmínkách, ale také v působení člověka na přírodu a krajinu v našem regionu.

Svažité pozemky lze terasováním změnit na soustavu políček

Stav přírody a její druhová různorodost jsou jistě přímým důsledkem hospodaření lidí v krajině. Ještě do 19.století se většina obyvatel živila zemědělstvím a drtivou většinu života prožili lidé v přímém kontaktu s přírodou - při práci na polích, loukách, v lesích.

 Chvalšinský potok přeměněný na odvodňovací strouhu
Zemědělství způsobilo částečné odlesnění krajiny a její další změny (např. odvodňování a zavodňování pozemků, stavby sídel, rybníků, apod.). Tím se stalo přírodní prostředí pestřejší, bylo postupně obohaceno o druhy živočichů a rostlin, které v původních hlubokých pralesních formacích žít a růst nemohly. Zemědělství na Českokrumlovsku nikdy nemělo ráz "zemědělské velkovýroby", půdní ani teplotní parametry regionu to prostě nedovolovaly. Zato se vyznačovalo pozoruhodnou různorodostí a šikovností zemědělců při využívání skromných podmínek, které pošumavská příroda nabízela. (V mikroklimaticky příhodných lokalitách se pěstovaly plodiny, které bychom v této geografické poloze a nadmořské výšce nečekali; např. vinná réva se pěstovala nejen na slunných stráních nad Vltavou v Českém Krumlově a Zlaté Koruně, ale také na terasovitě upravených jihozápadních svazích Svatotomášského pohoří v okolí bývalých obcí Jasánky a Rychnůvek.) Hodně se pěstovaly otužilé místní (krajové i převzaté z rakouského regionu) odrůdy ovoce a zeleniny a chovala místní plemena domácího zvířectva. Je škoda, že tyto živé památky na dobu nedávno minulou nenávratně mizí.

Lesnictví je dalším oborem lidské činnosti, který má podstatný vliv na stav přírody a tvář krajiny.

Přirozeným společenstvem našeho regionu byl v posledních 10 000 letech les. Jeho skladba se pomalu a průběžně měnila podle toho, jak se měnily klimatické a jiné podmínky (to se dozvídáme např. z pylových analýz vzorků z rašelinišť), a tento proces pokračuje i nadále; díky grafióze téměř zmizel jilm, změnou teploty, vlhkosti a chemismu ovzduší výrazně utrpěla jedle, naopak dařit se začalo jasanu. Posledním činitelem, který změnil lesy do dnešní podoby, byl člověk. Nejen tím, že zavedl do lesních porostů nové druhy dřevin (např. modřín u nás není původní), ale především způsobem hospodaření v lesích.

Z lesa zbylo po kalamitní těžbě jen málo

Lesy v našem regionu byly dlouho (na evropské poměry) ponechány v původním stavu, protože se jejich neprostupnosti přisuzovala důležitá úloha při obraně státu proti případným nepřátelům. Ale nakonec i tady kolonizace prorazila linii obranných hradů a postoupila do hlubokých hvozdů. Prvními osídlenci (možná jenom přechodnými) byli asi zlatokopové, kteří postupovali hlavně proti tokům řek. Další vlna byla způsobena rozvojem sklářství. Skláři se vydali za svou hlavní surovinou do pohraničních hor - obrovské množství spotřebovaného dřeva, které používali k výrobě potaše a jako palivo v hutích, se brzy projevilo vznikem rozsáhlých holin. Odlesněné plochy však byly využity k zemědělským účelům jen sporadicky, a tak krajina postupně znovu zarostla lesem. V průběhu 18.století se však rozběhla další vlna zemědělské, pastvinářské a dřevařské kolonizace, a té padly za oběť dokonce i vrcholové části pohraničních hor. Po dřevu byla velká poptávka, a tak bylo zapotřebí rychlým vyhlášením nových právních předpisů zabránit naprosté devastaci lesů (Schwarzenberský lesní řád 1715, Tereziánský lesní patent z roku 1754). Na přelomu 18. a 19.století působil na krumlovském panství lesník František Matz. Ten se nejvíce zasloužil o to, že hospodaření "toulavou sečí" se v lesích českokrumlovského regionu změnilo na pěstování smrku jako monokultury po holosečích. Matz ale chápal, že lesy nejsou jen "plantáž na dřevo" a že mají v krajině ještě mnoho dalších nezastupitelných funkcí (půdoochrannou, vodohospodářskou, asanační, retenční, krajinotvornou i rekreační) a v jeho rozumném stylu pokračovali v hospodaření ve všech schwarzenberských lesích i absolventi Matzovy lesnické školy, která byla zřízena ve Zlaté Koruně.

Území s vojenskou a přírodní ochranou v regionu Český Krumlov
1. Území s vojenskou ochranou
2. Území s přírodní ochranou

Ve východní části regionu byli největšími vlastníky lesů Buquoyové. I oni chápali les jako živý organismus a cennou složku krajiny - důkazem toho je, že to byl právě hrabě Jiří de Longeval-Buquoy, kdo už v roce 1838 vyhlásil Žofínský a Hojnovodský prales za první přírodní rezervace v Čechách a celé střední Evropě.

Je pochopitelné, že každý vlastník obhospodařoval svůj les jiným způsobem; jinak vypadaly lesy soukromé, jinak obecní, lišily se lesy klášterů, schwarzenberské i buquoyské. Způsob hospodaření v lesích je jedním z dalších důvodů pestrosti lesních společenství v regionu a je dodnes na jednotlivých lesních porostech "čitelný".

Vesnice "za dráty" zanikly, příroda si vše vzala zpět, Hůrka, foto: Václav Dolanský

Překvapivě důležitou úlohu v tvářnosti českokrumlovské krajiny a přírody mají vojensko-politické důvody. Z pseudoobranných příčin vznikla v poválečných letech v několika vlnách tzv. pohraniční pásma, tj. několik kilometrů široká příhraniční území, která byla ostnatým drátem a vojáky se psy neprodyšně chráněna před vstupem kohokoliv. Různě široké pruhy liduprázdné krajiny oddělující naši republiku od západní Evropy se tak paradoxně staly nejdokonaleji chráněnými územími přírody, jaká si lze v současné moderní době v Evropě představit: na stovkách kilometrů čtverečních se nevyskytovala lidská sídla, prováděl se jen nejnutnější zemědělský a lesnický management - vše ostatní si "šéfovala" sama příroda.

K přírodně cenným územím chráněným z vojenských důvodů je třeba ještě přičíst rozsáhlý Vojenský výcvikový prostor Boletice, který se rozprostírá od Kájova až k šumavskému městečku Volary a od Chvalšin až k Lipenské přehradě. Platí v něm podobný režim jako v někdejších pohraničních pásmech a je pro mnoho vzácných druhů rostlin a zvířat překvapivě rájem na zemi.

Krajina ve VVP Boletice

Posledním, ale velmi významným faktorem k udržení dobrého stavu přírody a krajiny, je státní ochrana přírody. Vyhlašováním velkoplošných a maloplošných chráněných území se dostává územní ochrany všem lokalitám, které jsou z přírodovědných a krajinných důvodů cenné a zajímavé a které by bez této legislativní ochrany už dávno podlehly civilizačním tlakům.

(vd)

Další informace :
Charakteristika přírodních poměrů v regionu Český Krumlov
Přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Národní přírodní rezervace regionu Český Krumlov
Národní přírodní památky regionu Český Krumlov
Přírodní parky
Mapa chráněných území regionu Český Krumlov

 



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 16. května 2000 : TOPlist 0

English versionDeutsche fassung