Skončení druhé světové války je historickým mezníkem ve vývoji, postavení a podmínkách života československých Romů. Vracejí se domů - na Slovensku z pracovních táborů, čeští, moravští a němečtí Cikáni - Sintové z koncentračních táborů - pokud to přežili (většina z nich byla fašisty vyvražděna; zbylo jich pouze několik desítek rodin). Příslušníci skupiny vlašských, do roku 1959 kočovných Romů (Vlachike Roma) se většinou vrátili ke kočovnému, resp. nomádskému životu. Část usedlých a tzv. polousedlých Romů z romských osad na Slovensku odcházela tedy - buď hned v roce 1945 nebo v letech následujících - do českých zemí, za prací do průmyslových a dalších městských oblastí, ale i osídlit pohraničí - z jihočeského nejvíce právě českokrumlovské a kaplické. Příchod romských osídlenců do této oblasti probíhal v poválečných letech většinou spontánně, neřízen a neorganizován. Byl po druhé světové válce součástí velkého migračního pohybu Romů (Cikánů) ze Slovenska, zejména východního, kdy se odtud stěhovali do českých zemí vetšinou za prací, lepšími bytovými a celkovými podmínkami života svých rodin.

Zatímco na Slovensku žije převaha Romů dodnes ve venkovských obcích, resp. koncentrovaných osídleních tzv. „cikánských osad", zvaných „romane gava" (i když tento podíl se právě v období let 1970 - 1990 snížil), v Čechách a Moravě žije už naprostá většina Romů v obcích městského typu. Tento podíl je zde již třikrát vyšší než na Slovensku a stále narůstá celkově i v Českém Krumlově.

V případě romských rodin šlo v poválečných letech o formující vliv jejich vlastních, původních lokalit (tj. ve většině případů „cikánských osad" a dalších typů jejich soustředění), konkrétně o vliv a působení jejich „rodových skupin" - „fajt" tam žijících, z nichž pocházejí a s nimiž (nebo aspoň z části z nich) se přestěhovali v poválečném období do Čech. Tento vliv působil u všech romských osídlenců ještě dlouhou dobu po jejich přestěhování do nového - českého prostředí; u některých příslušníků nejstarší generace migrantů působí dodnes. Vždyť jejich skupina - „rod", k němuž patřili či patří, jim byla, resp. je širší rodinou a skutečným domovem, jen ona jim dávala pocit bezpečí. Své nové životní prostředí - konkrétně i zde město či region Český Krumlov - ještě dlouho nepovažovali za svůj domov. Z této skutečnosti vycházely některé projevy jejich chování k okolnímu i zdejšímu majoritnímu obyvatelstvu, ale i pocit nezakořeněnosti a tím další migrační přesuny některých z nich. Teprve změna tohoto pocitu - v přijetí daného prostředí za svůj nový domov - začala kvalitativně působit na postupnou adaptaci a umožnila určité soužití romské minoritní komunity se zdejší většinovou populací. Tento přelom začal zde v průběhu 60. let, kdy docházelo k prvnímu generačnímu předělu - mezigeneračnímu vzestupu.

Tehdy začala vyrůstat nová generace osídlenců - Romů, zde již narozených. Hlavní příčinou a motivací přesídlení Romů do průmyslových a pohraničních měst českých zemí včetně Českého Krumlova byla vedle získání zaměstnání a možností vyšších výdělků především touha po bydlení mezi státním obyvatelstvem, kde nebudou tak izolováni a koncentrováni jako v „cikánských osadách" a kde očekávali lepší společenské postavení. Tento důvod se pro jejich převážně živelnou a dobrovolnou migraci stal obvykle ještě důležitější než podmínky ekonomické. Významnou determinantou jejich bydlení je jistě územní dislokace - a to i v rámci daného města, ale především sama skutečnost, že se prostřednictvím tohoto bydlení v novém domově romským osídlencům na jedné straně otevírala možnost kontaktů s majoritním prostředím; na druhé straně však tato forma bydlení vyvolala však i nutnost alespoň do určité míry přizpůsobit se existujícím poměrům. Bydlení Romů v Českém Krumlově bylo donedávna směrováno hlavně do historického jádra - starého města, kde od roku 1945 do začátku 90. let bydlela většina romských osídlenců - nových obyvatel města. Jejich největší koncentrací se zpočátku stala Rybářská ulička, kde jim bylo dovoleno bydlet v cenných historických domech - bez rozdílů úrovně předchozích zkušeností v bydlení tohoto typu. To, že v průběhu prvních poválečných let byly pak mnohé tyto domy zdevastovány, není jen vinou romských rodin, které sem přišly z primitivních „kolib", bez jakékoliv znalosti o používání civilizačního hygienického vybavení a zde žily tak, jak tomu byly zvyklé. Zpětně je třeba přiznat, že větší vinu měli představitelé tehdejšího prvního národního výboru, (resp. Osidlovacího úřadu), kteří jim bez rozmyslu takové domy přidělili a navíc tyto rodiny ani - pro množství problémů dalších - nenaučily bydlet v nových podmínkách.

Druhá koncentrace romských rodin byla v domcích ulice Pod kamenem, při vjezdu do Českého Krumlova směrem od Českých Budějovic. Koncem 50. let však došlo k demolici těchto obydlí v důsledku rozšiřování příjezdové komunikace; odsud byly pak romské rodiny přestěhovány opět do historického jádra města - do ulice Kájovské, Široké a na starý Plešivec (kde žijí dosud) a do dvou domů ve Vyšném II. nad městem; zde však Romové již dávno nebydlí. Dnes bydlí uvnitř historického města jen menší počet Romů; většina získala byty na sídlišti Plešivec II., další pak v průběhu posledních - 90. let na novém sídlišti Mír v Domoradicích, nad městem.

Je známo, že doma se začne člověk cítit tam, kde se mu narodí i vyrůstají děti a kde už má i hroby svých rodičů a příbuzných; a to u Romů na Českokrumlovsku a zejména v českém Krumlově nastalo ve větší míře právě od počátku 60. let. Jejich identifikace s vlastní skupinou, rodem - „fajtou" a širší rodinou byla vždy a dodnes je - i když v odlišných dimenzích - velmi silná, považují ji za své přirozené prostředí, a proto jsou k ní doposud tak připoutáni. V období uplynulých dvaceti či třiceti let, kdy pro ně v novém českokrumlovském domově dochází k postupnému rozrušování koheze těchto „fajt" i jejich závislosti na nich, si zdejší Romové začali hledat své vlastní místo, což však vůbec nebylo snadné.

Český Krumlov se stal zajímavý právě tím, že se zde romští osídlenci postupně většinou opravdu stabilizovali, že výrazná část z nich považuje toto město již dlouho za svůj domov, že zde žijí dnes již bez konfliktů s ostatním obyvatelstvem původní osídlenecké rodiny, za uplynulé půlstoletí značně rozmnožené, tedy i v dalších generacích. Z dnes zde žijících 303 jejich rodin, resp. 580 - 600 evidovaných Romů se narodilo již v Českém Krumlově, jako děti a vnuci prvních osídlenců v rodinách Kotlarů, Dunků, Červeňáků, Rakašů, Bílých i dalších. Z těchto kmenových, základních rodin českokrumlovských romských osídlenců jsou nejstabilizovanější a nejusazenější „rodové" skupiny Kotlarovců a Dunkovců. Přišly mezi prvnímy - v letech 1945 - 1948 z východoslovenského okresu Sabinov (později okres Prešov) a Stará Lubovňa.

V Českém Krumlově žije v současnoti okolo 600 příslušníků romské etnické - národnostní skupiny, trvale zde již po generace usídlených. Tvoří téměř 4 procenta z celkového počtu obyvatel města, přičemž většina znich do roku 1990 bydlela přímo v historickém jádru této městské památkové rezervace. (V okrese žije celkově 1260 až 1300 Romů - v městečkách i obcích, z toho stále polovina v Českém Krumlově. Nejvyšší relativní počet Romů žije ve Větřní, kde tvoří dnes už 6 procent obyvatel této průmyslové lokality). V průběhu poválečných let se romská komunita v Českém Krumlově rozrostla ze 150 v r. 1947 na 226 v r. 1967; ze 362 Romů v r. 1970 na 515 v r. 1983 a na 565 v roce 1987 (v okrese 1260); počet okolo 600 Romů ve městě se již v posledních deseti letech udržuje zhruba na stejné výši.

Pro městské prostředí Českého Krumlova je rovněž charakteristické v posledních 20 - 25 letech stále narůstající procento interetnických (smíšených) svazků, relativně nejvyšší v rámci republiky; v roce 1988 již tvoří 30 procent - a dnes dokonce téměř třetinu. K těmto interetnickým - smíšeným manželstvím, resp.svazkům dochází od 70. let, zatímco v předchozích letech byly je výjimečné. Partner či partnerka je většinou české národnosti, někdy slovenské či maďarské, v 70. - 80. letech ale i polské či jiné. Nejvyšší podíl těchto manželských svazků je právě v samotném městě Český Krumlov. Skutečnost stále narůstajícího procenta smíšených manželských svazků, kde jeden z partnerů je Rom, dokládá jednak v dobrém slova smyslu usídlenost a stále se zlepšující společenskou pozici romské komunity a větší otevřenost této etnické skupiny v prostředí města Český Krumlov. Přestože určitá vzájemná předpojatost a předsudkovost - zejména ze strany české a ostatní populace vůči Romům - i zde ještě v menší míře přetrvává, smíšená manželství dokládají výrazné změny, k nimž zde dochází ve veřejném mínění a postojích k Romům.

Zkušenosti minulých let ukázaly, že se většinou není možné pouze individuálně vymanit z příslušnosti k etnické skupině, jak dokládají i příklady již tak zvaně „integrovaných", resp. adaptovaných českokrumlovských rodin. Cesta ke zvýšení prestiže každého jednotlivce vede přes zvýšení prestiže celé skupiny, přes pozdvižení celé etnické society a vyjasnění jejího místa v majoritním prostředí a tím soužití s ní. Tzv. „cikánsko - romský problém" není jen problémem z hlediska majoritní společnosti, ani Romů samotných, ale oboustranným. Nevyřeší se proto ani zvýšením a postupným vyrovnáním sociálně - ekonomické úrovně, ani potlačováním jejich specifického života a svébytnosti jejich kultury - jak to předchozí totalitní společnost v Československu realizovala. V této etapě vývoje je třeba naopak mnohem více brát v úvahu pozitivní životaschopné prvky romského etnika, podporovat jejich zdravé sebeuvědomění, vedoucí k etnické integraci a tím - bez ztráty etnického vědomí - účiněji napomáhat dobrému vzájemnému soužití. Jeví se tendence i potřeba vyjít u většiny Romů ze stávající etnické endogamie (byť už rozrušené) a přes integraci etnickou dojít k rovnocennému soužití - tak, jak se tato možnost prokázala v posledních obdobích právě v případě naprosté většiny romských rodin v Českém Krumlově.

V Českém Krumlově tedy vývoj usazování se, adaptace na nové životní podmímky a získávání společenské pozice Romů v uplynulém půlstoletí nebyl rovněž jednoduchý a bez problémů. Přesto se dokázali v dobrém slova smyslu sžít s místním obyvatelstvem a přitom si zachovat své romské etnické cítění.

Kdybychom si shrnuli vnější i vnitřní vlivy, které tuto pozitivní skutečnost způsobily, k nejdůležitějším z nich patří:

	vliv a působení předchozích správních orgánů - městského národního výboru v letech šedesátých až osmdesátých, které Romům daly „šanci", postupně jim začaly věřit a pomáhat; v tomto působení a dobrém vztahu k nim pokračuje městský úřad současný, tedy českokrumlovská radnice
	vnitřní vlivy uvnitř vlastní romské komunity, která se zde ve své většině brzy adaptovala na nové životní podmínky, nevyvolávala žádné konfliktní situace, neprovozovala žádnou kriminální činnost a postupně se učila bydlet a spolužít s majoritním okolím; tak získala v průběhu let i společenskou prestiž a stále více českých obyvatel „na svou stranu", ne tedy proti sobě;
	k vnitřním vlivům ze strany samotných českokrumlovských Romů patří závažná skutečnost, že tuto svou již získanou prestiž si „hlídali" a nenechali ohrozit nově přicházejícími „migranty", kteří v 50. - 70. letech přicházeli a pohybovali se mezi různými místy Čech a Moravy; nepřipustili jejich příliv a usazení do města, kde žilo a žije trvale usídleně několik romských rodů, velkorodin, postupně se v dalších generačních pak rozrůstajících - což je podstatné;
	důsledkem dobrého, nediskriminačního postavení romského etnika v Českém Krumlově je i nejvyšší procento smíšených, interetnických romsko - českých manželství, dosahující dnes již téměř jedné třetiny (začátkem 80. let to bylo již 30 procent manželských svazků), což průkazně dokládá změnu postoje majoritního obyvatelstva a dobrý postoj veřejného mínění k Romům.

Tento trend postavení Romů v Českém Krumlově se v současnosti - i když jistě není bez jakýchkoliv problémů zejména v souvislosti s nezaměstnaností části z nich - stále lepší.

Řada schopných Romů v Českém Krumlově se v posledních letech sama snaží pomoci zaměstnat ty, kteří přišli o práci - kupř. úspěšný romský podnikatel Dezider Dunka, který ve své firmě „Dunka" provádí stavební práce a převzal dokonce část úklidu města, o který se se svými čtyřiceti pracovníky (hlavně romskými) dobře stará. Velmi dobré jméno získala hospoda „Cikánská jizba" v Dlouhé ulici, kterou úspěšně provozují manželé Milan a Věra Kotlarovi. V Panské ulici je romská vinárna „U Báry", vedená Arnoštem Kotlarem. O duchovní život v českokrumlovském regionu se významně pomáhá starat jáhen Vojtěch Vágai - Rom, který působí v českokrumlovském kostele sv. Víta či v klášterním, ale i v dalších farnostech okresu - ve Větřní, v Kájově a jinde.

Zdejší Romové se většinou nijak neodlišují od ostatních - pokud jde o kulturu bydlení, odívání a další projevy materiálního způsobu života, ale přitom stále jsou odlišní v rodinně - společenských vztazích v rámci své komunity, zejména pak v udržování své kultury a folklóru, hudebních a tanečních projevů. Působí zde dvě hudební skupiny, dětský soubor „Gilori" (Písnička), hudebníci a zpěváci tradičního romského folklóru (Jolana Siváková, Gejza Kotlar, František Čarný a další), který by bylo však třeba ještě více udržovat a rozvíjet. Svou specifikou a originalitou by tak Romové mohli ještě výrazněji obohatit kulturní život historického Českého Krumlova.

(ed)

Další informace :
Současné aktivity Romů ve městě Český Krumlov
Pension Věra