Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4     Neděle 22.7.2001

Vážení přátelé,

Opět je tady čas prázdnin a dovolených. A k tomuto času již neodmyslitelně patří "Křemežský veletrh", jehož brány se letos otevřely již podesáté. Rád využívám této příležitosti, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži. Tak jako v předchozích letech je pro Vás všechny připravena bohatá nabídka rozmanitého zboží a chybět samozřejmě nebude pestrý kulturní program v pivních stanech. A protože letošní ročník bude ročníkem jubilejním, desátým, jsou připravena i některá zajímavá zpestření.

Věřím, že všichni návštěvníci naleznou na našem veletrhu to, co od něho očekávají a že na chvíle strávené ve veletržní Křemži zůstanou v jejich myslích jen příjemné vzpomínky.

S úctou a přáním všeho dobrého
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže
Čtvrtek
8:30 - 9:00

10:00 - 13:30
14:00 - 18:30
19.00 - 24.00
Slavnostní zahájení
Budvar-Quintett
Vysočinka
Bon - Bon
Pátek
10.00 - 15.30
16.00 - 18.00
19.00 - 24.00
Babouci
Rádio
Diskotéka
Rádia FAKTOR
Sobota
10.00 - 13.30
14.00 - 18.30

19.00 - 24.00
Božejáci
Drobek se
skupinou Klondajk
Božejáci
Neděle
10.00 - 14.00
15.00 - 16.30
17.00 - 19.00
20.00 - 24.00
23.00
Samsonka
Yo-Yo band
Poutníci
Bon-Bon
Ohňostroj
Co najdete v dnešním vydání:
  1. Úvod
  2. Hlavně, že je veselo
  3. Glosa čistá
  4. Bratři z růže
  5. Cechy a umělecká řemesla
  6. Deset let jsme u toho
  7. Sport - výsledky
  8. Od improvizace k ...
  9. Z mého deníku 1993, 94...
  10. Sbírka na kostel
 


Hlavně, že je veselo

Křemežský veletrh 2001 - deštivé počasí, deštníky Kohn leží na smrtelné posteli a kolem něj se shromáždili jeho nejbližší. Kohn leží, maje zavřené oči a z posledních sil se ptá: "Sáro, ženo moje věrná, jsi tady?" A Sára plačky odpovídá: "Jistě, jistěže jsem, můj dobrý manželi a otče našich dětí."
"A ty, synu můj jediný, jsi také u mého lože?"
"Ano, otče, neměj obavy, jsem zde s tebou."
"A co ty, dcero moje, ty jsi tu též se mnou?"
"Jsem, tatíčku, jsem tady také."
"Hrome, a kdo hlídá krám!?"

Toto je stará židovská anekdota, kterou kdysi namluvil Jan Werich na desku. Vypráví mimo jiné také o smyslu pro obchod jednoho národa. Ač na Křemežském veletrhu zrovna pan Kohn zřejmě není, jistě by měl radost při pohledu na nabité stánky a lidi ochotné koupit věci potřebné i nepotřebné, staré i nové, lehké i těžké.

Včera také přišlo ono kýžené schnutí. Počasí se zlepšilo, a tak se přišlo podívat více návštěvníků. Organizátoři se ještě snažili zcela zlikvidovat škody napáchané předcházejícím deštěm. Nad celým veletrhem zavládla opět optimistická atmosféra.

Sobotní veletržní den se nesl také ve sportovním duchu. Hrály se jak fyzicky náročné sporty, jako je odbíjená nebo badminton, tak také sporty, které namáhají především náš mozek, jako jsou šachy. Škoda jen, že už nám letošní jubilejní veletrh pomalu končí. Dovolte mi tedy na závěr ještě jednu anekdotu: Víte, co jsou to smíšené pocity? - Tedy smíšené pocity má člověk, jehož stará tchýně se v jeho novém voze zřítila do propasti. - A smíšené pocity měl jistě i prodejce, když, maje před sebou den plný výdělku, přišel včera ráno na výstaviště a zjistil, že jeho stánku kdosi použil jako toalety, používaje při tom svých trenýrek coby toaletního papíru.

Antonín Troup


Glosa čistá

Tak koho dneska v naší glose propereme? Komu dáme za uši? Na koho namíříme mravokárný prst? Kdysi mně někdo řekl, že jsem ve svých glosách příliš vlídný až servilní. "Musíš se do toho pořádně opřít!" A tak jsem se rozepisoval o tom, jak bych trestal hříšníky, o těch, co píší hanlivé nápisy a na dnešní den jsem se chtěl rozepsat o tom, jak diskžokej vyhlašuje nemravné soutěže a hecuje mládež k nekalým radovánkám, o tom, jak jeden návštěvník chtěl vrátit vstupné, protože pořadatelé pravděpodobně dle jeho mínění správně neporučili větru a dešti, o tom, že je chtěl rozmazat a umazat v tisku, o tom, jak někdo podělal někomu stánek. Ale pak se ke mně začaly trousit pro mne ne zrovna optimistické zprávy. Diskžokej si prý nechal domluvit a až na pár vulgarit nechal svůj jazyk odpočívat, některé pochybné soutěže vypustil, křemežské kozy prý byly docela cudné, čili otupily své hroty, prdele zůstaly ve svých kalhotech, pokálený stánek se nakonec uklidil, pozitivní je, že dotyčný káleč aspoň k utření zadku nepoužil plachtu stánku, ale své trenýrky, nu, a ten pán s tím vstupným se nakonec svým chováním rozmazal sám. Pořadatelé mu peníze vrátili, na co se hádat. Hulvát zůstane hulvátem, i když se třeba nakonec trochu vyčistí. Já mám takovou divnou vlastnost, domýšlím si k příběhům konce někdy špatné a někdy dobré. A ten dobrý by byl, kdyby se pán před školou zamyslel a ty vrácené peníze hodil do kasičky na opravu kostela, hned by bylo čistěji. A pánovi lehčeji, už by se nemusel třást zlostí a mohl by si jít dát něco dobrého a bylo by mu dobře. Jenomže ty dobré konce! Kde zůstala má sžíravá jízlivost! Vždyť já se už nemohu zapojit do generačních hádek o zkaženosti mládeže, či naopak o nemožnosti starší generace. Stojím přece někde na rozhraní! Ani na počasí už nemohu nadávat. Svatý Petr mě nechal ve štychu.

Sedím ve stanu, v hlavě prázdno a najednou mi někdo klepe na rameno. Otočím se. No, to snad není pravda, ty vousy, ty klíče v ruce, ten hábit. "Ty?" "Ano, já," dí svatý Petr. "Ty jsi nám včera ale dal, s tím počasím." "Já vím, chtěl jsem se taky podívat na veletrh, nechal jsem to doma bez dozoru a tak se to trochu zvrtlo, ale zase na druhou stranu, kdyby nebylo občas ošklivě, nemohl by ses radovat, že je dneska hezky. A vůbec, raduj se, louže mizí, místo bahna je nasypaný štěrk, dobří lidé uklidili krásně pivní stan, to nejsou, hochu, maličkosti, to jsou věci, které tento svět pročišťují. A když místo kritiky budeš hledat důvody k pochvale a to lepší i na těch horších věcech, budeš ho také pročišťovat."

Pak svatý Petr poněkud zprůhledněl a řekl už jen: "Za ten znečištěný stánek se omlouvám, spletl jsem se v té tmě. Vyřiď stánkaři mou omluvu a mé požehnání." Pak na mě dýchl a zmizel. Chvíli jsem stál v úžasu, ale pak začalo to dýchnutí působit a já začal chválit a od té doby jsem nepřestal. A tak vám přeji, abyste nacházeli i vy důvody k chvále a občas i dokázali spolknout nějakou tu hanu. Pak se i na tomto ekologickými či povětrnostními katastrofami zmítaném světě budeme cítit čistěji. A ještě něco. V čtvrtečním čísle jsem psal o zakuřování dýmky. Důležité je i dokouření. Dýmka se musí dokouřit do dna a pokud jste ji dobře a ohleduplně kouřili, zůstane na dně jen trochu skoro bílého popela. Kéž tedy v dýmce veletrhu zůstane jen trochu popela a v ústech ať je po tom veletržním tabáku příjemně. A nejenom v ústech.

Jan Šnokhous


Bratři z růže

Křemežský veletrh 2001 - Bratři z Růže Ti, kdož jste tu nebyli na zahájení veletrhu, vězte, že jsme tu měli pořádnou rvačku. Chlapi se do toho pěkně obuli, řvali, kosti praštěly, věci létaly vzduchem. Ne, nelekejte se, rvačka byla, ale ve scénáři, který evokoval atmosféru středověkých trhů. A k tomu samozřejmě patří zbrojnoši, kramáři, drsní chlapi. A to všechno nám představuje soubor historického šermu Bratři z Růže. A protože je dost pravděpodobné, že je teď o prázdninách potkáte na nějakém hradu či zámku nebo v ulicích historického města, rozhodli jsme se trochu vám je přiblížit. Odchytli jsme jednoho z "rváčů", Rosťu Houšku, a trochu jsme si popovídali, třeba i o tom, že šerm není jen o těch "15 minutách" slávy, když vám aplauduje dav, ale i o dřině v tělocvičně, kázni i bolesti.

Na záčátek trochu faktografických údajů. Kolik je souboru let a kde vás můžeme vídat?
Skupina existuje 13let a mezi akce, které pořádáme, patří každoroční vystoupení na hradě Rožmberk, kde jsme loni hráli asi čtyřicet minut dlouhou hru. Dále se účastníme akcí jako jsou Krumlovské slavnosti, Třeboňské slavnosti, chystáme se na Strakonické slavnosti, objíždíme různé trhY. Teď naposledy jsme dělali právě zahájení Křemežského veletrhu ve spolupráci s krumlovským divadlem.

V poslední době se s historickými slavnostmi roztrhl pytel. Můžeme pak vidět lidi, kteří mají gotické oděvy a renesanční zbraně. Je to vždy upřímná záležitost, nebo tak trochu móda? Jak jste na tom vy? Držíte se přesně historických faktů, nebo si to také nějak "upravujete"? ilustrace - meč
Město, které pořádá nějakou akci, si samo zasadí děj do nějaké doby, vymyslí divadelní hru nebo nějaký scénař, třeba ve spolupráci s divadlem. Krumlovské slavnosti se odehrávají např. v renesančním duchu. A na tyto akce, protože šermířů není zase tolik, přicházejí třeba občané města, kteří si půjčují kostýmy z divadla, nebo si je sami šijí, a tak se stane, že má někdo kostým renesanční a k tomu si připne gotickou zbraň. Do toho my nemůžeme zasahovat. My jsme skupina, která má své kostýmy a zbraně. Je to dělané podle knížek, okoukané z hradů a zámků. Ke každé době máme oblečení i zbraně opravdu dobové. Takovou tu neustrojenost, nebo nějaký vtip během souboje si třeba vymyslíme, ale jinak je to děláno tak, že město si řekne, že chce středověk nebo třicetiletou válku a my tam přijedeme a uděláme to v tom stylu.

K soubojům si vymýšlíte scénáře, nebo to vždycky tak nějak vyplyne?
Souboj začíná v tělocvičně, kdy si dva kluci stoupnou proti sobě a vymýšlejí růžné výpady, kryty, přesmyky apod. A z toho si vybírají, co by se jim líbilo. Potom se sejde zbytek skupiny, ten se na to podívá a řekne, to se hodí, to ne. Na každém souboji necháme tak tři až čtyři měsíce práce. Potom také děláme středověké hostiny v hotelu Růže a na objednávku cestovky hrajeme třeba žebráky. Vždy se připravujeme speciálně na tu akci, která je objednána.

Vrátíme se ke zbraním, jak vznikají? Vím, že máte ve skupině uměleckého kováře.
Všechny ty zbraně dělá on, je náš zbrojíř, dělá je přesně podle dobových originálů. Kluci si říkají, co se jim hodí, jestli obouručný meč nebo obyčejný. Každý kluk si zbraň, se kterou pracuje, koupí a nechá si ušít kostým. Ty nám šije divadlo v Č. Krumlově.

Proč jsi se dal k šermu? Rád se rveš, potřebuješ vybít agresivitu?
Mě zajímá historie, strašně se mi líbí. Ale je fakt, že i k nějakému tomu vybití agresivity dochází. Člověk se změní, vezme na sebe kostým, novou masku a je někdo jiný, někde jinde. Spíme na hradě, ve sklepení. Je to něco jiného a ta energie se uvolní.

Pověděli jsem si toho hodně, Přemýšleli jsme, jestli za 300 let si budou lidé hrát na tuto dobu jako my dnes třeba na renesanci. Jaká doba byla lepší, kde bychom chtěli žít, přemítali jsme nad tím, jak asi vnímali tehdejší lidé svou dobu, ale to už se nám do novin prostě nevešlo. A tak konec řečí. Pokud chcete vidět Bratry z Růže v akci, přijeďte 4.8. do Strakonic a uvidíte, že neumí jenom zajímavě hovořit, ale když je třeba, umí se i pořádně tvrdě ohánět zbraněmi.

Jan Šnokhous


Cechy a umělecká řemesla

Na úvod bych chtěl říci pár slov o spolcích, do nichž se řemeslníci ve městech v 16. století většinou sdružovali. Těmto organizacím říkáme cechy. Cechy rozhodovaly o mnoha záležitostech příslušného řemesla, o oprávněnosti k práci i prodeji hotových výrobků. Stanovovaly podmínky pro přijetí nových mistrů, regulovaly a zakazovaly prodej cizího zboží. V čele cechu stáli obvykle dva cechmistři. Cechmistři měli mimo jiné dbát o kvalitu práce mistrů a byli za ní zodpovědni konšelům v městské radě. Vstup do cechu byl podmíněn zkouškou, aby se do cechu nedostal někdo, kdo nerozumí svému řemeslu. Další podmínkou bylo zaplacení vstupního obnosu. Zvýhodněni byli synové mistrů na úkor chudých řemeslníků, kteří nebyli schopni zaplatit stanovenou sumu. Proto bylo mnoho potulných tovaryšů, kteří se museli prokazovat výučním listem a nástrojem potřebným pro řemeslnickou praxi. Byl-li tovaryš přijat do dílny, byl povinen pracovat od východu až do západu slunce. Zimní práce začínali tovaryši v říjnu a říká se, že ten večer předkládala mistrová k jídlu pečeni. Protože se jedlo při svíčkách, vznikl pro ni název svíčková.

Minule jsem se zabýval především řemesly, která byla nezbytná pro každodenní život lidí (Veletržní Křemežsko 21.7.2001). Dnes zmíním některá řemesla umělecká. Ta vznikala z běžných řemesel a později se specializovala jen na užší část výroby.

Malířství bylo vždy vnímáno jako umělecké řemeslo. Také malíři měli nejprve svou cechovní organizaci. Snažili se však dosáhnout oddělení od běžných řemeslníků tak, aby bylo zohledněno jejich umělecké zaměření. To se jim podařilo roku 1595, kdy císař Rudolf II. vydal majestát, ve kterám stanovil, aby malíři "nesluli řemeslem, ale uměním". Při této příležitosti obdrželi znak a pečeť.

V Čechách mělo prastarou tradici zvonařství a konvářství. Tato umělecká řemesla dosáhla v době renesance dokonalosti. Konvaři vyráběli své výrobky zpravidla z cínu. Zvonaři nebo puškaři pracovali se slitinami cínu. Kovolijec ale velmi čast provozoval obě tato řemesla. O významu řemesla svědčí i to, že v Praze bylo na 150 řemeslníků této profese.

Dalším významným uměleckým řemeslem bylo hodinářství. Hodináři, patřící k cechu zámečníků, sestavovali různé typy hodin, od velkých až po hodiny v květináči, v obrazech, truhličkách, hodinky na krknebo miniaturní hodinky zasazené do prstenu. Na podobě hodin nepracoval pouze samotný hodinář-zámečník, ale také sochaři, zlatníci, malíři a rytci.

Zlatníci, šperkaři a brusiči drahokamů měli v době Rudolfa II. spoustu objednávek. Vyráběli šperky různě provedené, tepané, emailované, prsteny, řetězy, náramky. Renesance přinesla do šperkařství i řadu nových technik. Bylo to především broušení drahokamů a jejich zasazování do všech typů šperků.

Jak jsem již řekl, mezi proslulá česká řemesla patřilo také zvonařství (největší český zvon zhotovil mistr Tomáš Jaroš v roce 1548). A dnes již také odzvoní 10. Křemežskému veletrhu. Věřme, že poslední den bude stejně radostný jako zvuk starých čekých zvonů.

Antonín Troup


Deset let jsme u toho

Křemežský veletrh 2001 - redakce Lámala jsem si hlavu, koho tentokrát oslovím pro "Deset let jsem u toho". Několikrát jsem vyrazila do přeplněného výstaviště a doufala, že narazím na někoho známého, o kom bych si byla jista, že do této rubriky patří. Bohužel neúspěšně. Možná by sem patřil každý druhý návštěvník, ale mně se pro tento den vůbec nedostávalo novinářské drzosti a neměla jsem chuť obtěžovat neznámé svými otázkami. Odpoledne se chýlilo do druhé půle a já jsem tupě seděla u počítače. Tu padl návrh, že si uděláme anketu v redakci mezi sebou. Je nás přece pět a v tomto složení děláme veletržní noviny druhým rokem. Podtrženo sečteno, spolu jsme u toho deset let.

Bydlím ve Školní ulici a tak mi ještě neunikl ani jeden jediný ročník veletrhu. Protože ale deset je dlouhá doba, všechny zážitky mi splývají dohromady a nějak se vůbec vytrácejí z paměti. To, co mi tam jestě utkvělo, jste si mohli přečíst v částech mého deníku, které jsem pro vás letos odtajnila, ale nejčerstvější zážitky mám samožřejmě z 9. a letošního ročníku. Vlastně i ten osmý mi zůstane zafixovaný díky tomu, že jsem prodávala u stánku batohy a kabelky, ale to není nic proti práci v redakci Veletržního Křemežska. Po loňské pozitivní zkušenosti jsem se celý rok těšila na další veletrh a ten když je tady, tak jsem hrozně spokojená. Ráno samou nedočkavostí nemůžu dospat a večer zase pro změnu usnout. Ale to není nic proti tomu pocitu, že jsem aspoň trochu nápomocná zdárnému průběhu veletrhu a dělám něco užitečného. Já jsem v posledních letech při veletrhu opravdu čím dál tím spokojenější a jedna z hlavních příčin je práce v redakci se skvělými lidmi. Neberte to jako lichocení, milí kolegové, ale já vám to chtěla říct už dlouho, jen jsem se styděla nebo se to nehodilo. A tak díky!

Alena Kodrasová

Je mi trochu hloupé odpovídat si do své vlastní rubriky, ale když už... I o mně platí, že se mne veletrh týká již delší dobu, než poslední dva roky v tomto redakčním složení. Začínala jsem jako řadový návštěvník. Pak jsem asi tři roky prodávala vstupenky u hlavní brány a nejvíc mě bavilo, když chodilo hodně lidí. Nakonec jsem přesedlala do redakce Veletržního Křemežska. Každá předveletržní schůzka redakce začínala vždy stejně - zoufalstvím, protože nás nenapadalo, o čem bychom mohli psát. Veletrh je přece stále stejný... Že to neplatí tak docela, o tom svědčí fakt, že nakonec noviny vyjdou a některé články dokonce přesouváme do druhého dne, protože se nevejdou. Přála bych si, aby pro vás Veletržní Křemežsko bylo i nadále příjemným veletržním průvodcem.

Václava Šnokhousová

Ačkoliv trávím veletrh většinou pouze v počítačové učebně ve sklepě, kde se snažím dát článkům ostatních redaktorů příjemnou vizuální podobu, mám z veletrhu vcelku příjemné pocity. Není to jenom tím, že trávím většinu veletržního dne u počítače, čímž se nijak zvlášť neliší od mého běžného dne, ale i příjemnou atmosférou, kterou vytváří fajn lidi z redakce.

Matouš Voldřich

Co říci? Hlava mě bolí, kruhy mám pod očima, z dobré, však ne domácí stravy, mám nejasný pocit okolo žaludku. Ale to všechno jsou jen podružné malichernosti. Samozřejmě, že si veletrh užívám jako každý pořádný občan Křemže až na dno svých sil. Ušil jsem si sám na sebe bič v podobě glosy v každém čísle. Letos už to vypadalo, že to nezvládnu, ale taková akce, jako je veletrh, mě vždycky vyhecuje. Teď nebudu celý rok nic psát, abych byl příště zase "fit."

Jan Šnokhous

Narodil jsem se v Jindřichově Hradci a celý život žiji ve Zlaté Koruně. I přes to mám ke Křemži vřelý vztah. Celá naše rodina pochází z tohoto kraje. Můj pradědeček byl pokřtěn ve zdejším kostele. Mám zde mnoho příbuzných a několik dobrých přátel. S některými z nich se sejdeme jednou za rok v redakci, kde mě občas nutí psát nudné články, se kterými já osobně nemohu být spokojen (viz Řemesla...), ale co bych pro ně neudělal!

Antonín Troup


Sport - výsledky

 Křemežský veletrh 2001 - volejbalový turnaj
Veletržní volejbalový turnaj

Sobotní volejbalový turnaj se podle slov organizátora, kterým byla křemežská Česká obec sokolská, probíhal na vysoké úrovni. Zápasy se konaly na volejbalovém hřišti na Cihelně v Chlumu u Křemže a zúčastnilo se jich celkem 10 družstev z jihočeského regionu. Zástupce ČOS Martin Janda vyjádřil poděkování OÚ Křemže, který věnoval ceny do soutěže a také ocenil, že i přes předcházející vytrvalý déšť se majiteli Cihelny Zdeňku Hrubešovi podařilo perfektně připravit antuková hřiště. Vítězem se stalo družstvo Sebranka z ČB, na druhém místě se umístili Zubíci ze stejného města a třetí skončili Bažanti z Hlincovy Hory.

Křemežský veletrh 2001 - badmintonový turnaj 
Turnaj v badmintonu "O veletržní pohár"

Soutěžilo 7 dvojic, které sehrály 21 zápasů s těmito výsledky: Na 1. místě skončil domácí hráč MUDr. Václav Koudelka s pomocí prvoligového odchovance Českého Krumlova a již šestinásobného vítěze Michala Turoně. Na druhém místě skončila křemežská dvojice Jan Bednář ml. s J. Holečkem st. Třetí byl M. Šebesta s krumlovským P. Turkem. Na čtvrtém místě se umístila nejlepší smíšená dvojice M. Weberová a M. Koudelka.
 Křemežský veletrh 2001 - šachový turnaj
Z domácího oddílu páté místo obsadila mezinárodní dvojice R. Senk (Rakousko) a H. Milisová, reprezentantka ČR. Šestí byli Podpěra, Chaloupková a sedmí skončili Novák s Bigasem (Netolice). Celý vydařený turnaj zodpovědně řídila Z. Chaloupková.

Šachový turnaj

V sobotu se ve školní družině konal též šachový turnaj. Začal v 1000 simultánní šachovou partií, ve které si pan Rudolf Soukal z Českého Krumlova změřil své umění s dalšími 7 šachisty. Tato partie skončila 7 : 0 ve prospěch pana Soukala. Od 13:00 se ve vzájemných partiích utkalo 11 šachistů. Vítěz si odnesl pohár starosty, ale drobnější ceny čekaly na všechny účastníky.

stránku připravila Václava Šnokhousová


Od improvizace k profesionalitě

Čím se lišila příprava 10. ročníku KV od předchozích ročníků? S touto otázkou jsem oslovila některé organizátory krátce před vypuknutím veletrhu a při jeho průběhu.

Zdá se mi to neustále náročnější a náročnější. Pociťuji stále větší zodpovědnost a stále větší strach z toho, jak to dopadne. Co se týče kulturního programu, je vždy těžké rozhodnout, jaký styl, jaký druh muziky bychom chtěli mít v pivním stanu. Když už potom najdeme konsensu v tom, co by to tedy mělo být, není už tak těžké najít kapely. Například z účinkování YO-YO BANDU mám velkou radost. Dokonce kvůli veletrhu přerušili svou dovolenou. Myslím si, že je to kapela pro všechny.

Jaroslav Novák

Myslím, že přípravy probíhaly naprosto v klidu a profesionálně. Dělají to lidé, kteří už to opravdu umí, odpadá improvizace. Už víme co a jak. Vše bylo včas a plánovitě zvládnuto. Pro výroční veletrh jsme se snažili připravit pestřejší program, pestřejší nabídku.

Jana Cipínová

Více jsme se zaměřili na reklamu, takže očekáváme větší návštěvnost. Je více vystavovatelů co do počtu, bylo tedy více práce.

Jan Linha

Přípravy se mi zdají stále stejné. Čím to dělám déle, tím více se některé činnosti automatizují. Nejhorší byla letos situace s počasím. Museli jsme improvizovat a dostat vystavovatele ze zamokřených částí školní zahrady jinam.

Božena Jakešová

Václava Šnokhousová


Z mého deníku 1993, 94...

ilustrace - kun Další prázdniny! Tentokrát jsme si ve třídě nechali židle, aby si bylo kam sednout a ty jsme potom odnesli. Přece my třeťáci nebudeme stát jako malí druháci minulý rok!

To už zítra začne veletrh, mami? Pozítří? Ach jo, to znamená, že je skoro půlka prázdnin pryč... No, co se dá dělat, třeba tam zato bude hodně hraček. A copak asi bude v mojí třídě letos?

Hned ráno jsem už venku. U brány je hrozná mačkanice, tak čekám před domem. Prý bude historický průvod, ten jsem ještě neviděla. To tam jako půjdou rytíři nebo co? Tamhle už někdo jde, jéé, to je hezký! Takový středověký šaty, kde je asi ty lidi vzali? Teda, taková malá holka, a taky jde už v průvodu? To jsem mohla taky, škoda, že jsem to nevěděla dřív. Jé, a tamtoho pána znám a ty žebráky tam taky! Ale nebudu je zdravit, to ne. Oni mají práci a ani by si mne nevšimli.

ilustrace - přilba Moje nejoblíbenější veletržní místo - škola. Je tam zase dobrá tlačenice. Já se ráda tlačím, to je sranda. Cože, v naší třídě s přepečlivě vyleštěnou tabulí se vystavuje taková nuda? Nějaký kotle, to se sem ani nebudu vracet. Deky jsem už nikde nenašla. Jestlipak mají páťáci, teda už šesťáci, pořád polepené dveře? Páni, v jejich třídě je plno hraček! Sem budu muset zavést bráchu, takovou spoustu dinosauřích figurek ještě neviděl!

V parčíku před školou sedím celé odpoledne a koukám se na středověké boje. Ty meče, ty jsou opravdu ostré, mohli jsme si na ně sáhnout, fakt! Taky jsme si mohli zkusit přilbu a rukavice a pohladit tu drátěnou košili, co mají bojovníci na sobě. Oni bojujou se všelijakými zbraněmi, co ani nevím, jak se jmenujou, a taky střílejí ze starodávných pistolí, to tam nejdřív musí nasypat prach, upěchovat, pak ještě něco a pak to zapálí. To jsou rány, vždycky úplně nadskočím! Hrozně se mi to líbí.

Mami, tati, na opičkách se vozí děti na takovým malým koníkovi, jo, asi je to pony. Bílej s hnědýma skvrnama! A tady v ulici taky vodí jeden pán koně, ale ten je hrozně veliký. Budu se moct svézt?

Ty podkovy nechaly na asfaltu ulice stříbrné stopy. Než se zahladí, jsou prázdniny skoro na konci. Zase škola a další veletrh až za rok..

Alena Kodrasová


Sbírka na kostel

Vážený pane, vážená paní,
dovolte, abychom se na vás obrátili s upřímnou prosbou o finanční pomoc na obnovu kostela sv. Michaela archanděla na náměstí ve Křemži.

Náš farní kostel je z vnějšku již velmi dlouho ve špatném technickém stavu. Generální opravu potřebuje střecha i omítka věže (přeložit břidlici a opravit plechování) a střecha nad chrámovou lodí. Dále bude třeba provést opravy všech vnějších stěn kostela. Celkové náklady byly odborníky vyčísleny na 3 100 000 Kč. Abychom získali potřebnou částku, zahájili jsme v únoru roku 2000 dobrovolné sbírky. S naší prosbou jsme oslovili místní obyvatele, podnikatelské subjekty, obce v regionu a státní instituce. A tak díky štědrosti a pochopení mnohých z vás, ale i vstřícnosti ze strany státu a obecního úřadu ve Křemži a biskupství v Č.B. se nám podařilo získat částku 512.215,-Kč. Z této částky jsme po dohodě s firmou Jednota Kaplice výhodně zakoupili střešní krytinu. Pro vaši informaci předkládáme přehled našich finančních zdrojů i výdajů:

sbírky konané každou 3. neděli od 27. 2. 2000 do 15.7. 2001   182.815,- Kč
příspěvek od ministerstva kultury 50.000,- Kč
příspěvek od českobudějovického biskupství 50.000,- Kč
dary farníků i občanů mimo sbírky v kostele 229.400,- Kč
celkem 512.215,- Kč
výdaje na střešní krytinu 339.592,-Kč
v současné době k dispozici 172.623,- Kč

Jelikož naše prostředky nestačí, dovolujeme si obrátit se na vás s prosbou o finanční pomoc. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit během veletrhu do kasičky u hlavní brány, v kostele, na farním úřadě nebo na č. konta u GE Capital Bank v Č. Budějovicích 151220617/0600, konst. symbol vaše r.č. nebo jakékoliv do deseti míst. Pokud darujete vyšší částku, rádi vám vystavíme nebo i zašleme potvrzení pro odečet z daňového základu.

Za každý i sebemenší dar Vám budeme nesmírně vděčni. Jsme si plně vědomi, že pro mnohé z vás není existenční situace jednoduchá. O to více si vážíme vaší pomoci a vyslovujeme za ní opravdový dík. Na všechny dárce známé i neznámé je vždy s vděčností vzpomínáno při mši svaté a slavnostních událostech farnosti. Zároveň jsme přesvědčeni, že všichni, kdo přispějete, se s radostí i hrdostí podíváte na opravený kostel.

Za farnost p. Andrzej Urbisz


vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

330200291

počet výtisků: 500 ks

redakční rada:
Jan Šnokhous
Václava Šnokhousová
Alena Kodrasová
Antonín Troup

grafika a DTP
Matouš Voldřich



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 22. července 2001 : TOPlist 0