Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4       Neděle 23.7.2000

Vážení spoluobčané,
vážení návštěvníci,
vážení vystavovatelé!

Dovolte, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži na již 9. ročníku veletrhu s tématem "Vše pro domov, zahradu a hobby". I v letošním roce jsme se pro Vás snažili připravit co nejzajímavější a nejpestřejší škálu vystavovaných produktů a samozřejmě i tradiční kulturní a doprovodný program všech žánrů. Věřím, že každý z Vás najde na veletrhu něco, co ho zajímá, co se mu líbí, a že každý bude odcházet s pocitem příjemně stráveného času a s přesvědčením vrátit se za rok znovu. Vystavovatelům přeji mnoho obchodních úspěchů, aby se i oni rádi vraceli na Křemežský veletrh v tak hojném počtu jako letos.

S úctou
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže
Neděle
10.00 - 14.00
15.00 - 17.00
18.00 - 19.45
20.00 - 00.30
23.00
Kameňáci
Lokálka
Moravanka
Metroklub
Ohňostroj


Z obsahu:
  • Reportáž ze slavnostního zahájení
  • Poslední proustovský dotazník
  • Rozhovor s ředitelem pivního stanu
  • Babouci
  • Fejeton a postřeh
  • Reportáž z výstavy rádií
  • a mnoho jiného

Vně i uvnitř pivního stanu vládne stále dobrá nálada
Vně i uvnitř pivního stanu vládne stále dobrá nálada


Výsledky redakční soutěže:

Vážení účastníci naší soutěže,
máte už všechny zapeklité otázky za sebou. Teď se můžete přesvědčit, zda jste je zodpověděli správně:
1)a4)a7)a
2)b5)b8)b
3)c 6)c9)c

Nebuďte smutní, pokud jste udělali chybu, vždyť přece všichni víme, že důležité není vyhrát, ale zúčastnit se. Jen tak na konec vám tedy prozradím, že majitelem kšiltovky s křemežskou střelou se stává:

Radek Cipín z Chlumu

Všem zúčastněným mnohokrát děkuji za jejich ochotu a odvahu.

Alena Kodrasová


Stůl a stan

Jsem z velké rodiny a širokého příbuzenstva. Vím, že nebudu první, kdo srovnává veletrh s rodinnou slavností, ale nemůžu si pomoct. Veletrh mi totiž připomíná naše rodinné oslavy se všemi pozitivy a negativy. Když se totiž všichni sejdeme, vypadá to asi takhle: Kuchyně u nás doma bývá přeplněna lidmi. Postupem času, jak jsme přibývali a začaly přibývat i děti mých sourozenců, bratranců a sestřenic, nastal problém se židlemi. Těm, co k nám bydlí nejblíže, tak k pozvání na posezení přidáváme dovětek: židli s sebou! K domu mých rodičů se pak schází příbuzenstvo, v jedné ruce židli, ve druhé lahev červeného nebo puget nebo bonbonieru nebo tác s chlebíčky. V kuchyni stojí stůl nadstandartních rozměrů (94x142 cm), který před pětasedmdesáti lety vyrobil můj praděd Frolík. Vždy znovu mě udiví, že se kolem něj sesedne i 30 lidí. Když se odbydou gratulace, živijó a přípitek, začne se hodovat a povídat. Hostitel, který již celé odpoledne kmital, aby upekl koláč a připravil zásobu chlebíčků a jednohubek, nastupuje svou druhou směnu. Přináší plné a odnáší prázdné podnosy, vaří kávu - ten chce s mlékem, ten bez, pro tátu rozpustnou, pro Šneka turka - umývá nádobí, vytírá podlahu, na kterou děti rozlily limonádu, dolévá víno. Ostatní osazenstvo se zatím baví. Jistě si dovedete představit, že se tak velké společenství nemůže bavit k jednomu tématu, a tak se postupně rozpadá na několik menších hloučků. V jednom se probírají letos zvláště dobře plodící rajčata, v jiném se vzpomíná na zemřelé sousedy a vrstevníky. Děti se dožadují dalších porcí nanukáče a brambůrků. Nic zdravého, ale když už se jednou slaví... Hloučky jsou stále hlasitější, aby se navzájem překřičely. Když řeknu, že to nakonec v kuchyni hučí jako v úle, jedná se o eufemismus. Chce-li si někdo z rohu odskočit, musí přelézt své sousedy a přestavět židle u dveří, aby se vůbec protáhl ven. Myslím, že podobnost s Křemežským veletrhem je nepřehlédnutelná. Od jeho zrodu rok od roku přibývalo lidí, kteří se přijeli podívat (stejně tak i potomků v naší rodině). Už se nevešli do jednoho obřího stanu (my doma k jednomu obřímu stolu), přikoupil se tedy stan (současný rozměr 10x30+10x37 m) a lavičky. Organizátoři (hostitelé) celý půlrok dopředu kmitají, aby návštěvníkům i vystavovatelům připravili pěkný veletrh a ani si nakonec veletrhu sami moc neužijí (znáte to, vytírat rozlitou limonádu...). Většina návštěvníků se pak na velethu skutečně cítí dobře, přestože mnohdy zakopávají jeden o druhého, neslyší ani vlastního slova a jejich děti si tu stihnout řádně splácat žaludek. Když se vracíme domů z naší rodinné oslavy, býváme přejedeni chlebíčků a znaveni z toho všeho překřikování a vzájemného zakopávání jeden o druhého. Jakmile však za čas někdo zavolá: "Přijďte posedět", zaradujeme se a pustíme se do výroby chlebíčků. Protože jsme spolu rádi. Věřím, a moje zkušenost mi to potvrzuje, že s veletrhem je to právě tak.

Václava Šnokhousová


Trocha statistiky

Graf 1 - vystavovatelé
Graf 2 - návštěvníci

Matouš Voldřich


Babouci

Dechovka Babouci Také jste už přemýšleli o tom, odkud se vzalo jméno této kapely? Také rádi posedíte v pivním stanu, když tato mužná jedenáctka uchopí do rukou nástroje a začne příval lidových písní? Pokud ano, možná se o Baboucích rádi něco dozvíte od současného kapelníka pana Františka Petrácha z Čakova.

1. Pokolikáté hrajete na KV?
Spočítané to nemám, ale myslím, že jsme tu asi popáté. Třikrát s bývalým kapelníkem Václavem Roužboudem, podruhé se mnou.

2. Jak jste přišli k názvu Babouci?

To je dlouhá historie, kterou zná nejlépe náš bubeník Voráč. Tato kapela vznikla v Němčicích, založili ji bratři Jouzíci. Později se dali dohromady s bratry Baboučky z Dubného, a od nich pochází jméno kapely. Aby to ale znělo více chlapsky, protože Baboučci byla zdrobnělina, začalo se říkat Babouci. Babouci vznikli už někdy před válkou.

3. Jak se relativně mladý člověk stane členem kapely, která hraje dechovku? Tento styl je jinak spojován spíše se starší generací.
Asi v patnácti letech jsem se náhodou dostal na včelařskou schůzi v Čakově, kde jsem měl zahrát s kamarádem něco na harmoniku, abychom vyplnili mezeru. Slyšel nás tam kapelník Skalačky Trantina a říkal: "Hoši, hrajete sice pěkně, ale s tímhle díru do světa neuděláte. Chtělo by to dechy." A tak jsem začal hrát na baskřídlovku a tři roky se učil u Trantiny. V osmnácti jsem potom požádal o přezkoušení, abych mohl jít do armádní kapely. Už v té době jsem obdivoval Babouky, s partou jsme za nimi jezdili na kole všude, kde hráli. Samozřejmě mě ani ve snu nenapadlo, že bych já mohl někdy hrát s Baboukama. Po vojně jsem potom hrál s Netoličkou, s Doudlebákama asi šest let a potom mě oslovili Babouci, jestli bych neměl zájem hrát s nimi na výpomoc. Pak už jsem u nich zůstal.

4. Dostali jste se s Babouky i někam do světa?
Za mojí éry poměrně málo, to jsme byli jen jednou na dvoudenním turné v Ra-kousku. Ale z vyprávění jsem slyšel, že za starého kapelníka byli například v Holandsku, Německu, Belgii, v jižní Evropě... V současné době máme také spoustu nabídek do zahraničí, ale máme velmi našlapaný program. Zahraniční zájemci zavolají třeba dva týdny dopředu a to už pro nás není realizovatelné.

5. Všimli jsme si, že zde také máte okruh svých příznivců.
Ano, myslím si, že je důležité co nejvíce jezdit. Kdybychom hráli stále na jednom místě, po čase by lidé řekli: "To už známe." V repertoáru máme sice asi 500 písní, ale stejně vždy dojde na jedny a ty samé.

6. Jakým způsobem obměňu-jete váš repertoár?
Sháníme stále nové písně. Je spousta pamětníků, kteří znají ještě staré písničky. Navíc za námi dochází publikum a nosí nám kazety, abychom si poslechli, co zpívala jejich babička. A tak oprašujeme písně, které už dříve byly šlágry.

7. Zařazujete do svého repertoáru také nějaké moderní písně?
Ano, ale strašně málo a strašně neradi. Musíme se ale přiblížit i mladší klientele. Není toho ale moc. Tipoval bych to tak na šest písní během večera.

8. Je to namáhavé, hrát celý večer, třeba sedm hodin? Jak dlouho trvalo vaše nejdelší vystoupení?
Nejdelší "štací" bývala na Hosíně, jednou tam hráli Babouci od šesti od rána do půl šesté ráno druhého dne, tedy skoro 24 hodin.

9. Moje matka poslouchala dechovku a já už jako malý kluk jsem vždycky bezpečně poznal Babouky. Měli vždy takový chlapský styl, znělo to jako chlapi vracející se z hospody. Když vás slyším dnes, kdy už hraje nová generace Babouků, mám stejný pocit.

Na podržení tohoto stylu musíme stále tvrdě pracovat. Nesmíme se nechat ovlivnit tím, co se hraje okolo a co je možná populárnější. Nechceme se nechat ovlivnit ani českým ani moravským stylem. Chceme hrát i nadále staročeskou dechovku. A tím zůstaneme Babouci.

Připravili Václava a Jan Šnokhousovi


32 otázek Marcela Prousta

Při zadávání proustovského dotazníku jsme opominuli ženy. To jsme se v nedělním vydání Veletržního Křemežska snažili napravit. Jako první jsme ráno u brány potkali paní Janu Stropkovou, která se na organizaci KV podílí od jeho začátku.

1. K jakým chybám jste nejshovívavější?
Prostým, neúmyslným, lidským.

2. Jakou barvu máte nejraději?
Bledě modrou.

3. Jakou květinu?
Růže.

4. Které ze zvířat a ptáků?
Náš letošní ochočený kos, náš dlouholetý věrný netopýr.

5. Vaše oblíbená jména?
Václav, Honza, Jana, Renata

6. Které prozaiky čtete nejraději?
Hrabal, Fulghum, Betty McDonaldová

7. Které básníky?
Nečtu.

8. Váš nejoblíbenější malíř?
Jiří Procházka

9. Hudba, kterou posloucháte nejraději?
Country.

10. Vaše nejoblíbenější historická postava?
W. Churchill, T. G. Masaryk

Jana Stropková, zástupce organizačního týmu 11. Knižní hrdinové, které máte nejraději?
Postavy z Hrabalových povídek.

12. Které ctnosti si vážíte nejvíce?
Slušnost.

13. Které vlastnosti si vážíte zvlášť u muže?
Velkorysosti, vtipnosti, spolehlivosti.

14. Které vlastnosti si vážíte zvlášť u ženy?
Jemnost, tolerance.

15. Váš hrdina ze skutečného světa?
Můj otec a Otto Wichterle.

16. Vaše hrdinky z historie?
Dr. Milada Horáková

17. Kde byste chtěla žít?
Jen ve Křemži a s výhledem na Kleť.

18. Co je pro vás vrcholem bídy?
Nemít domov.

19. Váš ideál pozemského štěstí?
Zdraví, spokojená rodina.

20. Kým byste chtěla být, kdybyste nebyla sama sebou?
Nevím.

21. Hlavní rys Vašeho charakteru?
Spolehlivost.

22. Co pokládáte za svou největší chybu?
Tvrdohlavost.

23. Co by bylo pro Vás největším neštěstím?
Nemoc, ztráta kohokoli blízkého.

24. Kým byste chtěla být, kdybyste se znovu narodila?
Sama sebou.

25. Čeho si ceníte u přátel nejvíce?
Toho, že jsou.

26. Vaše oblíbená literární hrdinka?
Betty McDonaldová.

27. Vaše životní heslo?
Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek.

28. Jak byste chtěla umřít?
Ne brzy, ne zbytečně.

29. Kterým darem přírody byste chtěla být obdařena?
Předvídavostí.

30. Co v současnosti považujete za nejdůležitější?
Zdravá a spokojená rodina.

31. Kterého politika máte nejraději?
T. G. Masaryka

32. Co byste změnila v současné společnosti?
Jednoznačně vztahy mezi lidmi.

Jan Šnokhous


O myších a kapsářích

Křemežský veletrh je hobby- veletrh, to není nic nového. Každý z nás má nějaké hobby: zahrádku, dílnu, vaření, akvaristiku, kapsy atd. Kapsy? Ano, obyčejné kapsy. Ona totiž každá obyčejná kapsa přestane být obyčenou, když se něčím naplní. Pak se stane nádherným hobby- předmětem. A takový sběratel, či vybíratel kapes je svým koníčkem přímo posedlý a zapojuje celou rodinu. Kapsaří táta, máma, děti, babička i děda. Zkrátka hobby pro celou rodinu. A zatímco většina koníčků peníze polyká, tento naopak vynáší. Tak tedy kapsáři proplouvají mezi námi, klienty zkrachovalých kampeliček a vytunelovaných bank, a zachraňují z našich kapes to, co ještě zbylo. Ono totiž i do sebehlubší kapsy se dá sáhnout až na dno a v sebevysypanější kapse vždy zbyde něco, co se hodí našim hobbystům. Jednou jsem byl svědkem takového kapsaření, tedy spíše jeho důsledku .Do kupé ve vlaku ke mě přistoupily dvě slečny a zjistily, že byly před pěti minutami okradeny. Peněženky, doklady, vše bylo fuč. Zbyly jim jen mobily a tak celou cestu někam volaly, posílaly a přijímaly SMS-ky a vůbec si s nimi hrály, až jsem si zlomyslně začal říkat, proč jim ty mobily taky neukradli. Přitom jsem ale přemýšlel, jak na kapsáře vyzrát A to je i námět pro vás, kutilové, vystavovatelé, výrobci. Zkuste přijet příští rok s nějakou zaklapovací pastí do kapsy či sprejem, který by kapsáře nějak označil. Je tu i jiná možnost. Studentky jisté zahraniční biologické univerzity nosí po kapsách myš. Nějaký větší a nervóznější druh myši. Myš si spokojeně pospává v kapse a když ji nějaký kapsář vzbudí, rozčílí ji to a zakousne se. Ukažte mi kapsáře, který zachová ledový klid. Zařve, mává rukou i s myší, než se dá na útěk, je polapen. Ale asi ani myš není to pravé. Posuďte sami. Zasnil jsem se a vyšlo mi tohle. Chodím po výstavišti s myší v kapse. Už mě několikrát pokousala, potvora, protože jsem roztržitý a pořád něco hledám po kapsách a to se jí nelíbí. Chci si sáhnout pro peněženku a.. Myš mi jí sežrala! Projdu davem, sáhnu do kapsy a myš nikde. Prostě na českého kapsáře si zahraniční myš nepřijde. Myš není to pravé. A tak zkusme vymyslet nějaký jiný vynález do našich kapes. Přeji tedy vám, návštěvníci, plné kapsy, bez cizích rukou. A vám, vystavovatelé, hodně nápadů a výdělků. A nashledanou za rok.

Jan Šnokhous


Výstava Kouzelný svět rádií

Víte, jak vypadá krystalka, první reproduktory, dvou-, tří- i čtyřlampovky? Víte, co je variokopler či markofon? Nevíte? Já to taky nevěděla, ale všichni návštěvníci veletrhu si mohou tak jako já doplnit své mezery ve vzdělání a navštívit něco, co na veletrhu ještě nebylo, originální výstavu Kouzelný svět radií na druhém patře ZŠ. Ať laik či znalec, každý si zde může prohlédnout zhruba 55 radiových přijímačů z 20. - 50. let, od již zmíněné krystalky přes první reproduktory, zařízení pro ilegální poslech stanic (např. BBC), anglický letecký přijímač, uhlíkový mikrofon až k prvnímu československému televizoru Tesla z roku 1953. Při pohledu na vystavované exponáty některým i ukápne slza dojetí, a není divu. Vždyť starší lidé zažili všechny typy těchto rádií, a nemohou se ubránit vzpomínkám. Ale ani mladí lidé se výstavě nevyhýbají a všude kolem vás slyšíte jen obdivné výkřiky typu:"Pojď se podívat na ten skvost!" nebo "pamatuješsi na tohle? Jaktože ne?! Přece tenkrát, jak..." i poznámky "ty brďo, zírej na to, to je dost dobrý..." Ještě jsem nezaslechla negativní reakci, každý odcházel spo-kojen z malé místnosti, kde na něj dýchlo kouzlo staré doby, kde mu nic, snad jen ostatní lidi, nepřipomínalo shon a spěch všude okolo.

Alena Kodrasová


Pivo mám rád

Ing. Konstantin Štibic, ředitel pivních stanů Pivní stan, i když není přímo veletržním exponátem, je místem, kde nakonec skončí všichni návštěvníci veletrhu. To, že se neprodíráme tunami odpadků, nesedáme si na polité lavičky či se neboříme do parketu, musí mít na starosti někdo konkrétní. Ten někdo je ing. Konstantin Štibic, a ochotně nám odpověděl na vše, co jsme chtěli.

1.Jak se oficiálně jmenuje vaše funkce a jak jste se k ní dostal?
Oficiálně jsem ředitel pivních stanů a přišel jsem k tomu úplně náhodou. Dlouho to dělal Jarda Plánský z Lhotky (společně s Janem Zimmermannem z Chlumu- pozn. redakce). Loni se rozstonal a přišel za mnou den před veletrhem, že prý mám prázdniny a jestli bych to nechtěl za něho vzít. Tak jsem to vzal. Přišel jsem na obec a tam byli hrozně štastní, že někoho mají. Tak jsem do toho spadl ze dne na den a ta práce se mi líbila, jsem tu i letos.

2. Dlouhá léta tu byl jeden pivní stan, nyní jsou stany dva a ředitel jen jeden. Jak se to dá zvládnout?
Zvládnout se to dá. Loni jsem měl k ruce dívenku a ta mi pomáhala. Letos už dívenka není, ale protože se zavedla úklidová četa na odklízení odpadků, tak mi hodně starostí odpadlo. Jinak stan je letos větší, zvětšil se taneční parket, prostor pro muzikanty, jsou tu navíc i nějaké stolečky. Máme tu asi, i s venkovními prostory, 1100 míst k sezení. Když ale prší, všichni se nahrnou dovnitř, jako loni při diskotéce Radia Faktor. To bylo ve stanu asi 1500 lidí.

3. Jaká je náplň práce ředitele pivního stanu?
Ráno jsem ve stanu ještě před zahájením programu a kontroluji světla, elektriku, parket, jestli je proveden úklid, srovnané lavičky atd. Pak najíždějí kapely, zajištuji pro ně občerstvení a peníze, platí se hotově. Pak vlastně dohlížím, zda je vše v pořádku, bavím se s přáteli a dělám takovou tu klasickou pořadatelskou práci.

5. Stan, to je i muzika, která se zde hraje. Co posloucháte rád a co byste tu rád viděl, když by byly neomezené finanční možnosti?
Rád mám dobrou dechovku, těším se na Baboučky, ale nejradši poslouchám to, co hraje Bon- Bon. Loni se mi hodně líbil T-Band. Hrají muziku mého mládí- 60. léta, Hendrixe,Rolling Stones atd. Mrzely mě ty projevy netolerance, které se děly vloni během jejich vystoupení. Je zajímavé, že netolerantnější je spíš starší generace. Když jim někdo troubí trumpetou u ucha, tak je to v pořádku, když ale začnou mladí hrát na kytary a bubny, už křičí. Sebevlasatější mladík, když uslyší to, co se mu nelíbí, odejde někam jinam."Slušní" lidé starší generace zůstanou ve stanu a nadávají na muzikanty. Nejsou to samozřejmě všichni. Také je hudba, která se mi nelíbí, ale uznávám, že se může líbit zase někomu jinému. Kdybych měl tu možnost neomezených financí, pozval bych si kapelu Pink Floyd, ale asi by se sem se svou aparaturou nevešli.

6.Pivní stan bez piva by asi nebyl pivním stanem. Jsou ale i tací, kteří to množství piva nezvládnou. Co dělá ředitel pivního stanu v tomto případě?
Můžu říci, že tu nebyl vyloženě případ, kdy se musela volat záchytka. Většina lidí jde do stanu v partě, takže když to někdo nezvládne, tak se o něj jeho kamarádi postarají a odtáhnou ho. Když se ve stanu přestane čepovat, ještě tu hodně lidí zůstává, ale většinou se do půlhodiny rozejdou.

Pivní stan - pohled zvenku 7. Ředitel pivního stanu a pivo, jaký je to vztah?
Dobrý. Pivo mám rád, desítka Samson mi vyhovuje, ale vyhovoval by mi i Budvar. Nemám vyhraněnou značku piva. Domu si pivo nekupuji, ale tady ho mám rád. I když si dám za den tak 2-3, nebylo by dobré, aby byl ředitel pivního stanu už někdy odpoledne nejopilejší ze všech.

8. Budete tu za rok zase?
Když budu živ a zdráv, tak ano. Veletrh se mi hrozně líbí a obdivuji všechny, kteří ho pořádají. Klobouk dolů před nimi. Nyní, když vím ještě víc, co pořádání veletrhu obnáší, je můj obdiv k organizátorům ještě větší.

Jan Šnokhous


Výsledky veletržního turnaje o"Pohár starosty obce" 2000


TUROŇ Michal [meteor praha]
&
KUDLÁČEK Josef [ČZ Strakonice]

2) Mgr. Markéta Koudelková [Meteor praha] & ing. Martin Koudelka [Křemže]
3) Jan Bednář ml. & Dr. Václav Koudelka [Křemže]
4) Jiří Holeček ml. [Křemže] & Karel Frühauf [ČZ Strakonice]
5) Pavel Turek [Český Krumlov] & Jitka Hanušová [ČZ Strakonice]
6) Ivo Černý [Český Krumlov] & Jitka Hanušová [ČZ Strakonice]
7) Zdeněk Podpěra [Křemže] & Jana Oberfalcerová [ČZ Strakonice]

Matouš Voldřich


Zajímavosti a statistika

Autorem letošního plakátu je opět Radek Postl z Českých Budějovic. Do uzávěrky pátečního čísla VK bylo přihlášeno 323 vystavovatelů a občerstvovačů. Vystavovatelé mají k dispozici cca 3000 m2 vnějších a 1000 m2 vnitřních výstavních ploch. Pivní stan byl rozšířen o dalších 70 m2 , celková plocha tedy čítá 670 m2. K prezentaci veletrhu bylo vylepeno 19 bilboardů, 700 velkých a 400 malých plakátů. Branami výstaviště včera prošlo 5513.

Redakce :-)


vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

330200291

počet výtisků: 500 ks

redakční rada:
Jan Šnokhous
Václava Šnokhousová
Alena Kodrasová
Antonín Troup

grafika a DTP
Matouš Voldřich



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. července 2000 : TOPlist 0