Veletržní křemežsko 2002, logo
pdf verze (1 320 kB) pdf
Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4     Sobota 20.7.2001
Vážení přátelé,

Ing. Josef Troup, starosta obce Křemže Opět je tady čas prázdnin a dovolených. A k tomuto času již neodmyslitelně patří Křemežský veletrh, jehož brány se letos otevřely již pojedenácté.

Vstoupili jsme do druhého desetiletí existence veletrhu a myslím si,že za deset let prokázal svou životaschopnost a bude tady i za dalších deset let bez ohledu na to jaký obsah bude mít.Je totiž významnou společenskou událostí, příležitostí k vzájemnému setkávání a komunikaci mezi lidmi, tolik potřebné v dnešní uspěchané době.

Rád využívám této příležitosti, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži. Tak jako v předchozích letech je pro Vás všechny připravena bohatá nabídka rozmanitého zboží,výrobků a služeb a chybět samozřejmě nebude pestrý kulturní program v pivních stanech. Pro nejmenší návštěvníky je připravena celá řada pouťových atrakcí a o hladové žaludky bude postaráno v celém areálu u nepřeberného množství občerstvovacích míst.

I v letošním roce se pořadatelé snažili o zkvalitnění služeb pro návštěvníky, z nichž nejvýznamnější je víkendové prodloužení městské hromadné dopravy z Českých Budějovic až do Křemže a její propojení kyvadlovou dopravou z Křemže do Holašovic a zpět, což umožní zájemcům o návštěvu Křemežského veletrhu a Selských slavností v Holašovicích navštívit v jediném dni obě akce bez problémů s dopravou.

Věřím, že všichni návštěvníci naleznou na našem veletrhu to, co od něho očekávají a že na chvíle strávené ve Křemži zůstanou v jejich myslích jen příjemné vzpomínky.

S úctou a přáním všeho dobrého
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže

Veletržní křemežsko 2002, obrys
  Sobota 20.7.2002  
  09:00 - 15:00


10:00 - 17:00

10:00 - 13:30
14:00 - 18:30

17:00 - 24:00
19.00 - 24.00
  Turnaj o veletržní
pohár v
badmintonu
Nohejbalový turnaj trojic (Chlum - Cihelna)
Božejáci
Drobek se skupinou Klondajk
Společenský večer (Chlum - Cihelna)
Božejáci

  Neděle 21.7.2002  
  10:00 - 13:00
10:00 - 15:00

14:00 - 15:30
17:00 - 18:30
19:00 - 01:00
23.00
  Samsonka
Handicapovaná
utkání v badmintonu
Ivan Hlas se skupinou
Semtex
Bon-Bon
Ohňostroj
Co najdete v dnešním vydání:
  1. Křemže masožravá - Jak se stát masariánem
  2. Den řemesel
  3. Mystická rovina zahrádkaření
  4. Co můžeš udělat dnes, neodkládej ne zítřek (ani dál)!
  5. Střípky z veletrhu
  6. Veletrzni znělka
  7. Pozor !!! Tajní
  8. Fotografie - Veletržní fotoprůvodce pro vaše žaludky
  9. Soutěž ... naposled s Alenou
  10. Sbírka na kostel
  11. Jízdní řády - Kyvadlová doprava
  12. Kouzelný svět rádií
 


Křemže masožravá - Jak se stát masariánem

Veletržní křemežsko 2002, jídlo To tak sedíte na zvlhlých lavičkách před pivním stanem a nevíte co by. Na veletrhu jste poprvé a nic pro dům a zahradu vás příliš neuchvacuje. Zrovna nepotřebujete ani nový gril ani ten jednoznačně "nejlepčí" čistič na koberce ani repliku samopalu ani nic jiného, na co vaše oko může v dalekém okolí popatřit. A tak dál sedíte a nevíte co by, jenže byste vědět měli, protože vás platí za odvedenou práci - tj. za množství vyvrhnutého textu.

A jak si tak nevěda co by sedíte, udeří vás cosi přes nos, a hned jak zvednete zrak, dostanete druhou ránu do oka. Kol dokola rozlehlého prostranství se to totiž smaží, peče a griluje jedna radost. Jenže ta radost není vaše, neboť jste se kdysi z jakýchsi bláhových idealistických pohnutek přidali k sektě vegetariánů (dnes už ani dobře nevíte proč - snad jste si říkali, že zvíře umírá přeci jen o něco méně rádo než květinka a že když už dokážete přežít jen na ovoci a zelenině a sýrech a vejcích a oříšcích a jiných plodinách - především tedy na bonbonech, sušenkách a čokoládě - nebylo by správné, abyste ještě trápili bolest vnímající živé tvory takovými pro ně ne tak docela příjemnými věcmi, jako že je třeba sníte). Dnes už si tedy své pravé pohnutky příliš nepamatujete, ani vlastně pořádně nevíte, proč vás pach škvařícího se masa naplňuje takovým odporem. Udělá se vám zle, ale nenajdete v sobě síly odejít.

Potom vás napadne, zda by vás žaludek naplněný kuřecím stehnem naplňoval stejným odporem, jakým vás naplňuje onen odporný smrad pekoucích se mrtvol. Zatímco vás kouř z těch miniaturních spaloven chce zadusit, chcete vy v sobě zadusit hned v zárodku tu kacířskou myšlenku …. Kdo ví jaké zhoubné zárodky se skrývají uvnitř těch navenek tak chutně vyhlížejících poživatin. Chutně vyhlížejících? I přes veškerý pocit hnusu, který zmítá vaším tělem, pocítíte hlad. Uvažujete, zda si máte dojít pro praženou kukuřici ke stánku, či raději pro mrkev do samoobsluhy. Je to oboje tak daleko. Přemýšlení vás unaví a setrváte tedy dál na oné, nyní již vyhřáté, lavičce.

Hlad sílí, vy slábnete. Slábnete nejen tělesně, ale i volně (slovem "volně" nechcete označit uvolněné trenýrky, nýbrž svou slabou vůli). Maso jste už neměli tolik let a dnes by vám určitě stejně nechutnalo, proč byste tedy (v podstatě za trest) neokusili třeba támhleten špízek?

Děje se to jako ve snu, ztrácíte vládu nad svými údy, možná vás vede nějaká vyšší moc. Vy opravdu jdete k té tlusté prodavačce zdechlin a chcete od ní jednu umaštěnou drcenou mrtvolku v podobě buřta.

Obsah papírového tácku si nesete jako důkaz svého selhání zpět k lavičce. S odporem okusíte. Jak nechutné! Nelze to ani polknout. A přeci se přemůžete a znovu žvýknete, a ještě jednou a ještě. Vy jíte. Ne, vy žerete! Už nehledíte na rohlík, na hořčici, ani na pivní stan, ani na hlad v Africe, ani na nezaměstnanost na Ostravsku, ani na devastování přírody, ani na důvody a příčiny a smysl toho všeho. Jediné, co má smysl jsou vaše smysly - svět se scvrkl na kus uzeniny. Všechno ostatní je vám buřt. BUŘT!

Kdyby jen buřt - za chvilku i klobása a stehno gyros a špíz a steak a potom prázdná peněženka. Běžíte do kanceláře rozbít prasátko - po cestě popaříte na stánek s praženou kukuřicí a udělá se vám mdlo - jak tohle může někdo žrát. Probouzejí se ve vás divoké pudy šelmy. Jste lovec a bojujete o přežití. Zostřuje se vám zrak, čich i sluch. Začínáte funět a slintat a na okolo proudící davy hledíte se sílící nedůvěrou - každý může být váš zhoubce, přežije jen nejsilnější. Do kanceláře dobíháte z posledních sil po čtyřech. S uspokojením rozbijíte prasátko a jen obtížně v sobě překonáváte potřebu sežrat vepřový porcelán. S kapsou naditou penězi se ženete zpět k pivnímu stanu a pokračujete v tom, co jste před chvílí započali.

"Že už buřty nejsou? Tak sem dejte párek v rohlíku! Rychle!"

Vzrušeně servete rohlík z teplé růžovoučké pochoutky, kterou do sebe vzápětí vcelku nasoukáte. Obsluha stále opéká a smaží a griluje, ale pomalu. Příliš pomalu!

Vám to nestačí a s krvelačným zachroptěním se vzepnete a zamíříte do nejbližšího lesa. Lovit.

Večer se syti vracíte do redakce a znovu se vám na malou chvíli vrací vláda nad sebou. Vyčerpaní vyvrhnete kýžený text na papír, a než usnete, ještě ze sebe stačíte servat poslední zbytky potrhaného oděvu - tam, kam odcházíte jej již nebudete potřebovat.

Štěpán Smolen


Den řemesel

Každý návštěvník, který prošel v pátek hlavní branou výstavního areálu, mohl spatřit něco, co se plánovalo na veletrhu už loni, ale počasí to nedovolilo. Řeč je o avízovaném dni řemesel, tedy o řemeslnících, kteří valnou většinou budou v sobotu a v neděli i se svými výrobky viděni v Holašovicích na selských slavnostech. Ano, osm stanovišť s výrobky, které jsou vyráběny ručně, z přírodních materiálů, kde nenajdete žádnou umělou hmotu či různá chemická barviva.

Víte, jak vypadá šlapací šicí stroj? Mohli jste ho vidět využitý k poněkud jiné činnosti, totiž ne k šití, ale k vytváření dřevěných hraček. Místo jehly lupénková pila. Vedle dřeva kov. Dva hřmotní kováři v kožených zástěrách, obklopeni svými výrobky ze všech stran. Pan kovář jezdí své výrobky prodávat hlavně do zahraničí, v Čechách by se prý neuživil. Pán, který před očima návštěvníků vyráběl jemňoučké dřevěné holubičky. Moc krásné. A vedle sedlář. Sedě na starodávné seslici, ručně šije všelijaké taštičky, pouzdra a opasky. Prý chtěl původně koupit moderní stroj, ale ten stále nebyl k sehnání. Za lahev rumu tedy získal letitou dřevěnou lavici, jejíž praktičnost si nemůže vynachválit. Předkové věděli, jak na to. Sháníte - li dřeváky, máte je mít. Celodřevěné, v našem kraji nazývané celáky. Bez osmdesátiletého tatínka pana prodavače by tento výrobek asi k dostání nebyl. Chcete zajímavý ubrus, který v obchodě neseženete? Zastavte se u dalšího stánku a pokochejte se pohledem na nápadité ubrusy i ubrousky s kapsami, do kterých je zastrčeno prostírání. Vše v nevtíravých příjemných barvách, které uklidňují. A co tady máme dál? Umělecké svíčky, vkusné či méně vkusnější, všelijakých tvarů. Gotický svíce, Tutanchamon, reliéfy hradů nebo Budhové. Je libo dřevěnou perníkovou chaloupku? Trakař či jen trakářek? I houpacího koníka nebo skládací židličku si můžete pořídit u pana truhláře.Také si můžete pořídit kouzelnou chodskou keramiku, a hádejte odkud - přímo z Klenčí! Věci užitečné i líbivé, které využijete v domácnosti i na zahrádce, nebo které ozdobí váš obývák. Příroda nezklame, a je dobře, že existují lidé, kteří rozvíjí odkaz předků a uchovávají ho tak i pro své potomky.

Veletržní křemežsko 2002, dřeváky Veletržní křemežsko 2002, kovář Veletržní křemežsko 2002, kovadlina

Alena Kodrasová


Mystická rovina zahrádkaření

Veletržní křemežsko 2002, svatý, ilustrace Dejte Čechovi metr čtvereční živné půdy a můžete si být jisti, že si zde zbuduje zahrádku - a ne jen tak ledajakou. Neumístí zde jen okrasnou květenu, jak můžeme pozorovat v úpravných záplotních prostorech našich západních sousedů, ale též (a to především) brambory, mrkev, jahody a petržel, či jiné užitkové plodiny. Tam, kde by záoceánec vysel anglický trávník, jejž by za pomoci tří různých druhů sekaček udržoval stále nízký a vyrovnaný a nekvetoucí, tam, kde by zbudoval bazén a přístupovou cestu ke garáži, tam našinec zasadí ovocný strom a načechrá zem pro pórek, pro celer a pro pažitku. Na zůstavší plochu pak vypustí kura či králíka a zbude-li přeci jen ještě nějaký centimetr nevyužitý, nechá zde sedmikrásku i pampelišku kvést a až v příhodný čas je zkosí coby krmivo.

Co nás k takovému přístupu asi vede? Že by za vším vězela hmotná nouze? No nevím, tou bychom snad mohli vysvětlit počínání nějakého Inda či Afričana, kteří zahrádkaří často doslova o život, ale že by měl i onen zámožný a slastně tukem obrůstající Čech potřebu pěstovat jedlé rostlinstvo a zvířectvo z důvodu nedostatku? Někdo by snad mohl dotčeně namítnout, že není obrostlý tukem, nýbrž strastmi a starostmi - ale ruku na srdce, není snazší a koneckonců i levnější plodinu koupit než ji vypěstovat?

Dost již bylo tázacích vět - samozřejmě, že je to výhodnější - čas investovaný do rytí, setí, sázení, plení, zalévání, postřikování a sklízení se výslednými třemi okurkami, miskou mrzkého hrášku a bednou brambor jistě nerentuje. Ještě bych snad dovedl pochopit člověka, který si zchytrale umístí do volného prostoru třeba třešňový strom - ten jej na jaře obšťastní nádhernou bělostí květů a v létě potěší plody i chladivým stínem. Co si mám ale myslet o někom, kdo se dobrovolně po celý rok v dešti i slunečním žáru lopotí nad ubohým záhonkem řekněme třeba mrkví, aby si jimi nakonec třikrát dochutil polévku? Je to šílenec nebo idiot? Říká se sice, že vlastnoručně vypiplaná potravina lépe chutná, ale při vědomí vší té námahy nakonec přece musí na jazyku zanechat spíše pocit hořkosti.

I Čech by se určitě zachoval nejrozumněji, kdyby uposlechl moudré rady amerického prezidenta, který nedávno doporučil živořícím africkým existenciálním zahrádkářům, aby ve větší míře využívali genetických upravovaných plodin. Proč si pěstovat prťavé a pokroucené parodie na ovoce a zeleninu, když si můžeme zajet do nedalekého olbřímího obchodního střediska pro třeba pro neméně olbřímí, zlatavě lesklé geneticky modifikované jablko. Nejsme dost racionální a zbytečně se se svými pidizahrádkami moříme. A co teprve ti nevděční Afričané, co si dovolili starostlivou radu prezidenta Bushe přejít mlčením; proč ti odmítají osadit svá políčka pšenkou obohacenou o výživný vepřový gen, proč pohrdnou rostlinou, která je díky nepatrné úpravě mnohem větší a hezčí a chutnější. Některé věci na této planetě prostě nepochopím. V Africe asi rozumu nikdy pšenka nepokvete.

Čech si dnes může bez námahy koupit banán, který pro něj ochotně vypěstují až kdesi na pobřeží Mexického zálivu a vyjde ho to levněji než plody vlastní zahrádky. A přesto i nadále pečujeme o záhonky - asi jsme zaostalí. Anebo pro nás snad výhodnost není tím ústředním měřítkem? Ale co tedy?

Uchýlil jsem se do ústraní, abych zjistil, v čem je zakopán pes. Nyní je po dlouhém hloubání pes již vykopán a mohu se s vámi podělit o své objevy.

Říká se, že jsme jedním z nejbezbožnějších národů světa. Kostelní lavice zejí prázdnotou a nezejí-li, vězejí v nich babičky. Co když se však naše spiritualita ukrývá jinde - třeba právě na zahrádce. Ne v pórku, ani v mrkvi ne, ale v zahrádkaření samém. Možná nás více než výsledný produkt přitahuje kontakt s půdou, možnost zanořit ruce hluboko do živné prsti, jen tak lehce pohladit Matku zemi po tváři, na chvilku splynout s přírodou, stát se prvotním člověkem, bytostí nezkaženou civilizací, nebýt poskvrněn dějinami, zakoušet neměnný kruhový oběh ročních období…

To asi dlouhá léta komunistického duchovního barbarství, které znepříjemňovalo organizovaným církvím život, přiměla lid k podvědomému přemístění spirituálna z chrámu pod širé nebe. A že na máchání hnát v bahně nic tajemného nevidíte? Jen se neunáhlete, i vy můžete nakonec kdesi v skrytém nepřístupném koutku duše náležet k vyznavačům tohoto podivného přírodního náboženství.

Ale i nová éra tržního hospodářství pokazila, co mohla. Z přírodního náboženství se stalo náboženství chemické a technické, či ještě lépe - finanční. Namísto kosy nastoupily sekačky, namísto hnoje hnojící přípravky. Zrovna nedávno jsem si na pytli se zeminou přečetl, že mám při práci používat ochranné rukavice, a kdyby mi prý náhodou spadla hrudka do oka, mám okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Co asi může z takové země vzklíčit?

Někdejší institucionalizovaná kostelní zbožnost stojí nad hrobem a i naše zahrádkářská záchrana pomalu, ale nenávratně skomírá pod tlakem nové doby. Nezbývá nám než hrdě vykročit vpřed - vydat se s odvahou hledat nové odpovědi na nikdy neutuchající duchovní neukojenost.

Štěpán Smolen
kresba: Jiří Kodras ml.


Co můžeš udělat dnes, neodkládej ne zítřek (ani dál)!

Veletržní křemežsko 2002, starostův spěch, ilustrace Nevzpomínám si, kdy jsem tohle demoralizující a škodlivým vlivem ne hony zapáchající ironickou nepravdu slyšela poprvé. Brala jsem to stejně jako vtip, jen takový, kterému se nelze od srdce zasmát, ale jen pozvednout koutky úst, aby měl alespoň z některé reakce vypravěč radost. Ale kolikrát jsem se sama přistihla při tomto nedobrém odsunování většinou nepříjemných povinností na jindy, kdyby tak alespoň na příští den, ale ta doba se dala počítat na týdny! Špatné svědomí, výčitky v nejnevhodnější chvíli dokážou i zkazit náladu, věřte nebo ne!

Ale protože je člověk tvorem nepoučitelným a já se taktéž počítám k tomuto druhu homo sapiens sapiens nepoučitelsis, dělám tutéž chybu znovu a znovu. I když mám dobrou vůli, toto šalamounsky převrácené přísloví mi umožňuje věc odloženou na zítřek odložit na další zítřek a tak dále.

Přestěhuj, poseč, utři, omeť, ostříhej, uřízni, zajeď (ne kočku, ale na nějaké místo), odvez, podřízni (ho), osekej, zameť, pověs (ptáčky), postav, rozsviť, zkus to, změř to, zmizte, domluv, smlouvej, označ, doběhni, vyřiď (si to s ním sám), napiš, zavolej, rozmysli, zatluč (špačka?)……Co by si počal náš veletrh, kdyby organizátoři odkládali jen některé z těchto činností na později?! Kdyby si někdo místo schůze jen tak zdříml, kdyby někdo neměl náladu to a to řešit,byla jistě pro nezúčastněné pozorovatele jistě legrace pozorovat to šílené běhání sem a tam, areál by neutichal od kuropění do pozdního večera, všude zmatek, rozčilení, řev…nebo by se nepracovalo vůbec a veletrh by se ani nakonal. Všichni, kdo jsme na veletrhu spokojeni a rádi, bychom si měli uvědomit, že to všechno okolo nás stálo hodně úsilí a práce, která proběhla zdárně a účelně až do konce díky tomu, že nikdo neměl chuť se na to vykašlat a odložit něco na zítřek.

Pozn.: Toto čtení není určeno lidem pilným jako včelka či mravenec, ale spíše lenochům, notorickým odkladačům a jim příbuzným.

Alena Kodrasová
kresba: Jiří Kodras ml.


Střípky z veletrhu

Víte, jak si ušetřit na rodinnou dovolenou v Thajsku? Není to až tak složité, stačí jen pořídit svému dítku dřevěné prasátko - pokladničku a donutit ho, aby všechny peníze, které dostane od vás a od jiných lidí, nosilo každý týden poctivě ukládat do banky. Za rok jste v Thajsku cobydup! (vyslechnutá agitace prodejce) (Alena)

Na veletrhu se můžete setkat s mnoha rozporuplnostmi. Někdo tvrdí, že je zde věcí málo, někdo vyčerpaně sedí na zídce před školou a úpí, že tu záplavu nákupních možností nezvládne byť jen projít. Někomu je příliš horko, jiný se choulí do svetru. Někomu je po centrifuze špatně, někdo přežije bez obtíží. Ale najdou se i tací, kteří se rozhodli nenechat se čímkoli omezovat, tím méně rozporuplnostmi, a na veletrhu zásadně stanují (v pivním stanu, kde jinde by se příjemněji tábořilo, snad jen v panenské přírodě, která už téměř vymizela). (Alena)

Výstaviště ve čtvrtek dopoledne připomínalo asijskou tržnici nejen rozbahněnými cestami, ale též zvýšenou kuráží stánkařů. Během letmé okružní procházky veletrhem mohl být návštěvník donucen okusit ukázku koření či zeleniny, případně byl pokropen vzorkem parfému. Jakmile mu chyběla některá část oděvu, již přispěchal ochotný trhovec-lidumil s výhodnou nabídkou. Kdo například neuváženě vyšel ven jen naboso v sandálech, riskoval táhlou debatu s prodejcem na téma nezbytnosti ponožek v lidském životě. (Štěpán)

Jednotlivá vydání Veletržního Křemežska začínají pomalu nabývat monotematický ráz. Včerejší číslo bylo věnováno převážně tématům náboženským a duchovním, to dnešní zase spíše žaludečním a tělesným. Čtenáře by jistě mrzelo, kdybychom na tuto tematickou uzavřenost propříště rezignovali. Půjde-li všechno dobře, můžete se tedy zítra těšit na číslo bulvární, místy lechtivé. (Štěpán)


Veletržní znělka

Letos poprvé se vám, návštěvníkům, může veletrh pochlubit svou vlastní znělkou. Ti, kdo byli přítomni slavnostnímu zahájení, mohli už zmíněnou melodii slyšet při přestříhávání pásky. A kdo si dal tu práci s autorstvím? Jeden z vážených veletržních vystavovatelů, pan Mikuláš Malhotský, kterému zde za jeho ochotu a výborný nápad velice dekujeme. Dnes budete mít možnost slyšet ji v průběhu celého dne z místního rozhlasu. Příjemný poslech!


Soutěž ... naposled s Alenou

Tak, milí (ne)zájemci o veletržní soutěžení, nastává chvíle pravdy. Je třeba, abyste se seznámili s tvrdou realitou. Na soutěžní páteční otázku odpověděl jeden, ano, čtete dobře, jediný človíček. A teď se posaďte, pokud nesedíte, ale na čtvrteční soutěž odpověďěl také jeden člověk. Tedy, manželský pár, ale ten by měl být jedno tělo a jedna duše, takže to vyjde nastejno. Ona zpráva o veliké účati v pátečním Křemežsku byla velkou ironií pramenící z mého smutku. Vy si asi neuvědomíte, jak je člověk zklamaný, když musí zrušit rubriku, která byla po tři roky jeho, kterou odkojil, postavil na nohy, vychovával…a najednou tohle. Co bylo špatně? Otázky, ceny, nebo prostě vadila Alena? Já už nemůžu psát dál, neboť počítač, na kterém tvořím, není můj a nechtěla bych zaslzet klávesnici. Ale ještě tolik síly mám, že napíšu toto: Vlastníkem masožravé rostlinky od Fyto Reidl se stává onon jediný, který se včerejší soutěže zúčastnil a sice

Jaroslav Harvalík.

Gratuluji mu a…Járo, díky moc!

Alena Kodrasová


Pozor !!!

Pár varování, jež není radno brát na lehkou váhu:

U brány a i jinde v areálu se nacházejí dva tajní (organizátoři). Pozor na ně! Dostat se s nimi do styku je velice nebezpečné, i mně se nevyplatilo, co nadělám! Poznávací znak - dva mladí, nápadně civilně oblečení chlapci, snad je mohu nazvat i skoro muži, jestli je to neurazí. Nerada bych se s nimi dostala do konfliktu. O délce jejich pohotovosti a pobytu vůbec nebylo možno získat žádnou informaci, neboť v kruzích lidí, kteří by byli schopni tento údaj poskytnout, nebylo bezpečno, ano, šlo tam dokonce o krk! Pouze jsem vyzvěděla, že jsou masožravými vegeteriány. Tedy ještě jednou - pozor na každého nápadně civilně oděného chlapce a mladého muže!

Alena Kodrasová


Fotografie - Veletržní fotoprůvodce pro vaše žaludky

Minule jsme si ukázali, že nejen chlebem živ je člověk, nýbrž i rozličnou kvaziduchovní veteší. Avšak svého ducha jen těžko povzneseme s prázdným žaludkem (na rozdíl od těla, jejž naopak těžko povzneseme s žaludkem plným) (1). Na veletrhu se můžete povznášet třeba cukrovou vatou (2), anebo zmrzlinou, kterou ocení mladí (3) i starší - ti ji dokáží pohltit i vcelku (4). Máte-li příliš dobrou náladu, můžete si ji nechat zkazit langošem (5) a cítíte-li se povzneseni i nad tuto stravu jistě nepohrdnete nepřebernými druhy uzenin (6). Ale pozor - pokud to přeženete (7), mohli byste mít na jistých místech problémy (8). Ale pivečko nakonec všechno spraví (9).

1. Veletržní křemežsko 2002, jídlo 2. Veletržní křemežsko 2002, vata 3. Veletržní křemežsko 2002, zmrzlina 4. Veletržní křemežsko 2002, zmrzlina 5. Veletržní křemežsko 2002, langoš 6. Veletržní křemežsko 2002, kuřata 7. Veletržní křemežsko 2002, klobása 8. Veletržní křemežsko 2002, tuk 9. Veletržní křemežsko 2002, pivák

Vyvrhl Štěpán s Alenou


Sbírka na kostel Křemže, rekonstrukce kostela

Vážený pane, vážená paní,

dovolte abychom se na vás obrátili s upřímnou prosbou o finanční pomoc na opravu kostela sv. Michaela archanděla na náměstí ve Křemži.

Jak sami můžete vidět, náš kostel je již dlouho ve velmi špatném technickém stavu. Je třeba provést řadu oprav, ke kterým jsou ale zapotřebí nemalé finanční obnosy. Celkové náklady byly vyčísleny ve výši přesahující tři miliony korun. K získání potřebné částky byly zahájeny dobrovolné sbírky. S naší prosbou jsme oslovili místní obyvatele, podnikatelské subjekty, obce v regionu a státní instituce. Tak díky štědrosti a pochopení mnohých z vás , ale i vstřícnosti ze strany státu a obecního úřadu ve Křemži a biskupství v ČB se nám podařilo získat částku ke kompletní opravě věže kostela, která byla dokončena právě v těchto dnech. Tím ale naše starosti vůbec nekončí, neboť mnohem objemější část práce nás teprve čeká a peněz stále není dostatek. Budete – li chtít přispět, můžete tak učinit v kostele, na farním úřadě nebo na č. konta u GE Capital Bank v Č. Budějovicích 151220617/0600, konstantní symbol vaše rodné číslo nebo jakékoliv do deseti míst. Pokud darujete vyšší částku, rádi vám vystavíme nebo i zašleme potvrzení pro odečet z daňového základu.

Za každý i sebemenší dar vám budeme nesmírně vděčni. Jsme si plně vědomi, že pro mnohé z vás není existenční situace jednoduchá. O to více si vážíme vaší pomoci a vyslovujeme za ní opravdový dík. Na všechny dárce známé i neznámé je vždy s vděčností vzpomínáno při mši svaté a slavnostních událostech ve farnosti. Zároveň jsme přesvědčeni, že všichni, kdo přispějete, se s radostí a zadostiučiněním podíváte na opravený kostel.


Jízdní řády - Kyvadlová doprava

Jízdní řád autobusů, které budou 20. a 21. 7. 2002 pendlovat mezi Křemží a Holašovicemi kde se v tuto dobu konají selské slavnosti.

Veletržní křemežsko 2002, doprava

Jízdní řád autobusu, který bude po celou dobu trvání veletrhu zajišovat dopravu mezi Mříčím, kde se nalézá vlakové nádraží.

Odjezd ze Křemže
-
9:15 h
10:50 h
12:45 h
15:30 h
18:00 h
  Odjezd z Mříčí
8:50 h
9:35 h
11:10 h
13:00 h
15:50 h
-
  Ve Mříčí autobus čeká
na příjezdy vlaků


Kouzelný svět rádií

Návštěvníci veletrhu, malí i velcí, jsou srdečně zváni na výstavu Kouzelný svět rádií,kde si můžete prohlédnout sbírku přístrojů uspořádanou v duchu „od krystalky k reproduktoru“.

Všichni jsou srdečně zváni do budovy starého obecního úřadu (1. patro).

Otvírací doba:
Čt – Ne :

9.00 – 11.30
13.00 – 17.00
    Veletržní křemežsko 2002, rádio


vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

330200291

počet výtisků: 500 ks

redakční rada:
Alena Kodrasová
Štěpán Smolen

grafika a DTP
Matouš Voldřich

kresba
Jiří Kodras



© Sdruľení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. července 2002 : TOPlist 0