Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4     Sobota 21.7.2001

Vážení přátelé,

Opět je tady čas prázdnin a dovolených. A k tomuto času již neodmyslitelně patří "Křemežský veletrh", jehož brány se letos otevřely již podesáté. Rád využívám této příležitosti, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži. Tak jako v předchozích letech je pro Vás všechny připravena bohatá nabídka rozmanitého zboží a chybět samozřejmě nebude pestrý kulturní program v pivních stanech. A protože letošní ročník bude ročníkem jubilejním, desátým, jsou připravena i některá zajímavá zpestření.

Věřím, že všichni návštěvníci naleznou na našem veletrhu to, co od něho očekávají a že na chvíle strávené ve veletržní Křemži zůstanou v jejich myslích jen příjemné vzpomínky.

S úctou a přáním všeho dobrého
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže
Čtvrtek
8:30 - 9:00

10:00 - 13:30
14:00 - 18:30
19.00 - 24.00
Slavnostní zahájení
Budvar-Quintett
Vysočinka
Bon - Bon
Pátek
10.00 - 15.30
16.00 - 18.00
19.00 - 24.00
Babouci
Rádio
Diskotéka
Rádia FAKTOR
Sobota
10.00 - 13.30
14.00 - 18.30

19.00 - 24.00
Božejáci
Drobek se
skupinou Klondajk
Božejáci
Neděle
10.00 - 14.00
15.00 - 16.30
17.00 - 19.00
20.00 - 24.00
23.00
Samsonka
Yo-Yo band
Poutníci
Bon-Bon
Ohňostroj
Co najdete v dnešním vydání:
  1. Úvod
  2. Až naprší a uschne
  3. Glosa dutohlavá
  4. Anketa mezi návštěvníky
  5. Z historie řemesel
  6. O fotoaparátech, ...
  7. Těžký úděl básníkův
  8. Deset let jsem u toho
  9. Sbírka na kostel
 


Až naprší a uschne

Křemežský veletrh 2001 - deštivé počasí, kaluže Včerejší den se měl nést ve znamení lidových řemesel. Ve spolupráci s Holašovickými selskými slavnostmi měl proběhnout den řemesel. Jelikož se už od nočních hodin, navzdory optimistickým předpovědím, z nebe valily hektolitry vody, řemesla se nekonala. Respektive řemesla přijela a zase odjela. Je to poněkud tristní pohled na opuštěné výstaviště, po kterém se kolem prázdných stánků plouží hrstka odvážlivců. Ale jak se dozvíte uvnitř listu, jsou i lidé, kteří se dokážou radovat i ze špatného počasí. To se ovšem nedá říci o pořadatelích, kteří poněkud pobledlí sledují, jak jim déšť odplavuje těch několik měsíců tvrdé práce. Ono není příliš optimistické sledovat, jak se vám ještě včera poměrně plné a kvetoucí výstaviště mění v opuštěnou bažinu. A tak se pomalu začínají dělat opatření ke zpevnění terénu a přemýšlí se, co bude dál. Nejsme v tom sami, o tom svědčí účastné telefonáty např. z okresního úřadu apod., asi není nikomu lhostejné, jak dopadne poměrně rozsáhlá akce jako Křemežský veletrh. Počasí neporučíme, tytam Křemežský veletrh 2001 - deštivé počasí, deštníky jsou doby, kdy "platilo" poručíme větru dešti a tak zbývá základní lidská mohutnost a to je naděje. Všichni vzhlížejí k nebi tak jako za starých časů a doufají, že se to roztrhá, máme přece ještě sobotu a neděli. Ale aby se náš úvodník nenesl jen v pesimistickém duchu, nezbývá než dodat, že veletrh pokračuje dál, pivní stan zatím nepromokl, sedět je kde a Babouci hráli pro všechny. Vždyť mnozí si právě bez Babouků nedokážou veletrh představit a mnozí už od rána drželi ta nejlepší místa, aby co nejlépe viděli i slyšeli. Ve stanu je dobře a pohoda, i když venku prší. Protože veletrh je ale akcí komerční a jako takový závislý na návštěvnících a kupujících, nezbývá než čekat, jak říkají děti, až naprší a uschne. Napršelo dost, nyní je na řadě schnutí.

Jan Šnokhous


Glosa dutohlavá

Křemežský veletrh 2001 - duté hlavy To se ale dějí věci. Tolik změn! Člověk to nestačí ani sledovat. A to jsem na poslední veřejné schůzi obecního zastupitelstva byl. Asi jsem se zasnil, když se to projednávalo. Co? No přece změna názvu obce Chlum. Ano, už se nejmenuje Chlum, ale Údolí dutých hlav.Včera jsem si toho všiml. Chlum byl přelepen.

Údolí dutých hlav, proč ne? Ale zase na druhou stranu, zamyslel jsem se, obec přece své jméno dostává buď podle nějakého lesa, vlastností tamějších lidí, svatého atd. Třeba Jánské Údolí by mohlo být od toho, že se zde vzdávala úcta svatému Janu. Ale svatý Dutohlav? Toho neznám. Že by podle vlastností obyvatel? To se mě trochu dotklo, nejsem sice zrovna starousedlík, ale za Chlumáka se považuji. Já a dutá hlava? A kdo jiný, neříkám, že jsme v Chlumě samí chytráci a inteligenti, ale zrovna duté hlavy? Určitě tu koncentrace hlupáků není vyšší, než třeba v Postoloprtech. Nakonec, obětuji se, vezmu tu dutou hlavu na sebe. Ale proč zrovna podle mě by se měla jmenovat obec? Budeme se muset, my, Chlumáci sejít a vybrat ze svého středu nějaké ty duté hlavy, podle kterých se obec bude jmenovat. Pak jsem se zarazil. Vždyť hlava není dutá, je tam mozek: Dvě hemisféry, mozeček, podvěsek mozkový, mozkomíšní mok, krev. Hlava je zkrátka dost plná. Dutá hlava je rčení, které dost kulhá, ostatně jako spousta jiných rčení, třeba hlava otevřená. To je pochvalné rčení. Zkuste si to představit doslova. Ruku na srdce, chtěli by jste se přátelit s někým, kdo má otevřenou hlavu? Moc esteticky by nevypadal. Ať je to všechno přikryté lebkou, kůží, vlasy. Aspoň tou lebkou a kůží.

Ale vraťme se k duté hlavě. Už jsem měl skoro jistotu, že je to hanlivé. Trochu jsem znejistěl. Asi si někdo myslí, že nejsme moc chytří, teď mi to došlo. Smějí se nám. Skoro jsem se rozplakal, běžel jsem za starostou a ten mi vysvětlil, že se Chlum nepřejmenoval. Že to jenom někdo zazmatkoval a vložil své síly do zcela zbytečného nápisu. A nejenom síly, ale i ne právě levnou samolepící folii, drahou techniku a svůj um. Byl to jistě šikovný člověk, škoda, mohli by ho použít třeba organizátoři veletrhu. Ale co, třeba ho někdo z Chlumu naštval a tak se namáhal, aby tu křivdu nějak potrestal. Já se na něho nezlobím. Mám aspoň námět na glosu. A navíc, myšlenka dutých hlav není špatná. Když nebudu počítat mozek a ty ostatní věci a dobrotu, shovívavost, pochopení..., ty v hlavě být musí, můžeme naše hlavy vyprázdnit od závisti, nepřátelství, pomluv, tuposti, neústupnosti a jiných podobných "lahůdek". Učinit naše hlavy duté od veškeré zloby. Pak by bylo příjemné o veletrhu potkávat takové usměvavé "duté hlavy". A už by mi nečinilo problémy bydlet ve vesnici se jménem "Údolí dutých hlav", naopak, byl bych na to hrdý. Ať tedy žijí duté hlavy!

Jan Šnokhous


Anketa mezi návštěvníky deštivého veletrhu

Křemežský veletrh 2001 - anketa Ankety mezi návštěvníky se již staly ve Veletržním Křemežsku tradicí. Letos jsme ji původně neměly v plánu, ale když jsme viděly, že ani přes hustý déšť nezeje výstaviště a škola prázdnotou, neodolaly jsme a vydaly se s diktafonem do rozbahněného veletržního areálu.


Na veletrhu jsme úplně poprvé. Nepřijeli jsme sami a tak jsme vyrazili i za deště. Slyšeli jsme, že je toho tady na výroční veletrh méně, než se předpokládalo. Je to asi také tím deštěm. Nakoupili jsme toho dost, ale nic velkého - knoflík, ponožky, brousek... Neplánovali jsme žádné velké nákupy, spíš jsme si udělali výlet. Jestli navštívíme pivní stan, to se teprve uvidí.

manželé z Vyššího Brodu

Jsme tu asi popáté. Věděly jsme, že je veletrh venku a tak jsme doufaly, že nebude tolik pršet. Zatím jsme nic nekoupily, s prohlídkou veletrhu teprve začínáme. Pivní stan většinou vynecháváme, kvůli dětem.

maminka s dcerou z Horažďovic

Na veletrhu jsem byl zatím pokaždé. Koupíme si, co se nám líbí, ale když hrajou Babouci, posedíme raději ve stanu, takže mi ani příliš nevadí ten déšť.

návštěvník z Přísečné

Na veletrhu jsem poprvé. A kdyby nepršelo, tak mi to tady připadá dobré. Žena si tady koupila kytičky a já se tu spíš tak rozhlížím, zajímá mě technika. Jsme poměrně zdaleka, o veletrhu jsme se doslechli v radiu. Příští rok přijedeme zase, doufáme, že bude lepší počasí.

návštěvník ze Šumavy

Jako místním se nám zdá průběh veletrhu klasický až na to dnešní počasí. Ale bereme to tak, že někdy pršet musí a přírodě to tak nevadí jako nám. Zatím jsme si ještě neprošli všechno. Protože máme malé miminko, tak se nám zatím nejvíce líbily hračky - maňásci, také jsme jednoho koupili. Jinak nic moc kupovat nehodláme, spíš se chceme pobavit. V pivním stanu to večer bude vypadat určitě zajímavě. Uvažujeme o tom, že kvůli bahnu půjdeme v montérkách. Vyhovuje nám, že je letos večer méně dechovky.

mladí manželé ze Křemže

Máme chatu tady poblíž ve Vrábči a tak jsme tady skoro každý rok. Bohužel je letos horší počasí, ale za to nikdo nemůže. Ale aspoň jsem si tady koupila plážovky a další věci na pláž, chystám se totiž k moři. Večer do stanu nechodíme, protože to máme trochu z ruky a manžel, když řídí, si nemůže dát ani pivo.

starší paní z Vrábče

Na veletrhu jsme kromě jedné dovolené byli vždycky. Letos se tady nedá být, měli by snížit vstupné. Kupujeme spíš drobnosti - kabelku, nějakou kosmetiku, sukni... Asi už brzo pojedeme. Do stanu nechodíme, ještě jsme ani neviděli program.

manželé z Lipí

Jsme z Prahy a na veletrhu úplně poprvé. Přijeli jsme si pro krbová kamna, která už jsme koupili a k nim ještě nějaké polštářky, kávu... Jsme spokojeni, protože jsme sehnali to, co jsme chtěli a večer se vracíme domů autem, takže nám ani moc nevadí, že prší.

manželé z Prahy

Připravily Alena Kodrasová a Václava Šnokhousová


Z historie řemesel

Během včerejšího dne měla být v Křemži předváděna středověká řemesla. Bohužel však pro nepřízeň počasí nebylo možné, aby se akce uskutečnila. Nabízíme vám proto alespoň několik informací o jednotlivých řemeslech.

Na úvod si řekněme několik slov celkově k řemeslné výrobě. Řemesla se rozvíjela od doby, kdy se oddělila od zemědělství. Nejprve řemeslník vyráběl předmět od začátku do konce. To znamená, že kovárny byly v místech, kde se těžila ruda a podobně. Později vznikalo z jednoho původního řemesla hned několik řemesel nových. Například od řemesla kovářského se oddělilo mečířství, hodinářství etc.. Ještě později se začalo s manufakturní výrobou, kde na jediném výrobku pracovalo několik lidí, přičemž každý z nich se specializoval pouze na jednu činnost kterou dokonale ovládl a tak byla práce několikanásobně rychlejší a efektivnější. Jako jeden z prvních náznaků manufakturní výroby lze uvést oddělení činnosti sladovnické od pivovarnické. Počet řemesel v jednotlivých městech byl dán zpravidla jeho velikostí a polohou. V Čechách byl největší počet řemesel přirozeně v Praze. V polovině 14. století bylo napočítáno v hlavním městě 225 druhů řemesel. V Českých Budějovicích bylo v 15.století kolem 50 řemesel a v menších městečkách, jako byly Netolice nebo Prachatice, sotva více než 10 - 15 řemesel. Jaké ale bylo postavení jednotlivých řemeslníků a co obnášela různá řemesla, se pokusím přiblížit nyní.

Základní potřebou lidí je jídlo.Ve středověkém městě se proto uživilo také hojně řezníků. Řeznické řemeslo patřilo mezi výnosná. Řezníci se zabývali především prodejem čerstvého hovězího masa. K provozu řeznické činnosti zřizovala města masné krámy na náměstí nebo později ve zvláštní budově v odlehlé čtvrti. Vedlejší produkty tohoto řemesla byly zpracovávány řemeslníky jako byli lojovníci, svíčkaři, mydláři nebo olejníci.

Výrobou potravin z mouky se zabývali pekaři, ale přitom se chléb pekl i nadále také v domácnostech. Jejich řemeslo se časem rozrostlo na speciální odvětví mazanečníků, kobližníků, pernikářů, celetníků, oplatkářů i kuchařů.

Mimořádného rozšíření a ekonomického významu dosáhla výroba piva. Tu obstarávali sladovníci, kteří připravovali slad, a pivovarníci, kteří obstarávali samotný proces vaření piva. Od 14. století pronikala i do českých zemí výroba různých těžších lihovin, od páleného - "zženého" - vína až po výrobně náročnější destiláty. Vyráběli je apatykáři, kteří prodávali lihoviny jako lék, později samostatní paličí vína, vinopalníci či mořipivové.

Další nezbytným artiklem pro život bylo řemeslné odvětví textilní a oděvní. Oděvy se zhotovovaly z tkanin, kůže a kožešin. Výroba plátna ze lnu nebo konopí náležela k významným městským řemeslům. Tkalci plátna či pláteníci se vyskytovali ojediněle a patřili k chudé vrstvě. Opakem bylo soukenictví, jež vyrábělo tkaniny z vlny a dosáhlo mimořádného rozvoje rozsahem, kvalitou i organizací práce.

Antonín Troup


O fotoaparátech, automobilech a lidech

ilustrace - auto Tedy řeknu vám, takový digitální fotoaparát, to je věc. Vy si něco vyfotíte, máte to tam uvnitř uložené a pak už jen stačí tu malou fotoaparátovou krabičku připojit k velké bedně (počítači) a můžete si ty vámi udělané fotografie prohlížet, schovat si je, nebo vyhodit a úplně zrušit. A to už se vůbec nebudu zmiňovat o tom, co se dá dělat s fotografiemi v počítači, tedy adekvátně vybaveném počítači, za úpravy. Co úpravy, úplná kouzla! Pro mě, člověka netechnického, něco, nad čím žasnu a nevěřím svým očím. Ale zpátky k našemu vypůjčenému redakčnímu fotoaparátu, protože jsem se ještě nezmínila o jedné obrovské výhodě, a tou je to, že s fotografiemi lze pracovat okamžitě. Žádné dám si vyvolat film a za tři dny fotky budou, přijďte si, žádné ježdění do Krumlova a hodinové čekání na rychlé zhotovení. Hezky hned a v dobré kvalitě. Jak známo, čas jsou peníze, a tento vynález nám ušetřil nejen peníze, ale i spoustu práce.

Rozmluva se Šnekem na toto téma. Nezůstaneme na místě a dedukujeme dále. A dostáváme se ke zjištění...Vždyť my díky tomu šikovnému foťáčku i ulevujeme naší krajině! Šetříme ji výfukových zplodin, které vznikají při cestě do okresního města a zpět! No, máme z toho radost. Koho by to nepotěšilo?

Možná vás napadne, že nyní o veletrhu dostává okolí Křemže pěkně zabrat. To nesporně ano, ten pohyb a množství automobilů je obrovský a pro přírodu velice, velice náročný. Ne, nebojte se, nebudu na tomto místě agitovat za zrušení aut nebo kritizovat ty, co autem přijeli, to je nemožné a já přece také jezdím autem, takže jaképak copak, na nějaké mentorování nikdo nemá právo. Auto musím uznat v dnešní době nutností a ani se tomu nebráním. Ale ... zkusme porovnat tu sílu automobilů každé ráno třeba v Č.B. a tady ve Křemži a teď.

Ve městě je ve velké většině vidět uvnitř vozu jen jeden člověk, spíše vyjímečně více. Znuděně popojíždí v zácpě, určitě v duchu nadává a zítra si zase situaci zopakuje. A u nás? Podívejte se schválně, kolik lidí přijede na veletrh samo. Je jich jak šafránu. Naopak, většina pojízných skříní s pohonem je plná, ba i nacpaná rozesmátými lidičkami, kteří se těší na čerstvý vzduch, dostatek životního prostoru a veletrh venku. A tak je to správně. Když autem, tak plným, ať má cesta smysl. Řidiči, pokud máte místo, berte stopaře! Uděláte dobrý skutek, stopaři pomůžete, dozvíte se možná něco nového a vaše vypouštění zplodin si budete moci oprávněně lépe zdůvodnit. Inspirujte se na veletrhu nejen novinkami v kuchyni a nátěrových technologiích, ale i tímto trendem, který je sice na jednu stranu velice snadno a oprávněně kritizovatelný, ale na stranu druhou i s pozitivním efektem.

Alena Kodrasová


Těžký úděl básníkův

ilustrace - WC Básník přijel na náš veletrh! Přijel vlakem a dva kilometry musel pěšky. Však jak by mohlo jemu vadit cosi takového! Šel vsí kol rybníka, až se octl mezi poli, mezi pšenicí a vlčím mákem. Och, srdce poety zaplesalo nad onou harmonií, jež vznášela se na křídlech motýlů nad jeho hlavou. A již mistr usedá do trávy na kraji silnice a počne tvořiti:

Já přijel vlakem do malé vesnice,
není zde chmelu ni žádné vinice,
je zde však pšenice a máky červené -
ó dary veliké - nesete vinu,
až vzdálím se, budu mít kocovinu,
ó šarlatáni lehkovážní - opili jste mne!

I sklapl notes, založil tužku a pokračoval v cestě, kochaje se neustále smyslnou krajinou. A tu již vchází do našeho městečka. Vypadá vskutku jako umělec. Veliký, statný, v černém roláku, s čepičkou na hlavě. "Kdyby jen nebylo právě dnes šestatřicet ve stínu", hartusí pod vousy a zuřivě bafá z dýmky značky Dunhill - snad tím pomáhá svému mimořádnému organismu soustřediti se plně na ruch a hemžení v ulicích okolo. A vskutku - je nač se dívat! Vendule uteklo oko na punčoše a Alena ztratila míč! Honza se opil a sedí na sudu s pivem. Matouš vyhlíží Lucii před stánkem s koženou galanterií a Lucie nemůže najít Křemži. Pouze nesnášenliví šneci, nejsa schopni vystáti pod jednou střechou nižádného druha, stali se hermafrodity. To se však nikdy nemůže státi Radimovi, jenž v krku vedle svého má ještě jeden jazyk. "Jsem u vytržení", praví mistr nahlas, "toť hnízdo inspirace. Ano, oné holubice, jež se mi často vyhýbala. Však zde jsem jak vejce, na které neustále sedá." A vytrhl list ze svého notesu a napsal:

Jsem bard, jenž chodí mezi lid,
jenž mluví řečí venkova,
jsem hrdina, jenž nezná klid, když v dáli klape podkova!

"Tu báseň snad ještě přepracuji, však nyní se ukažte v této dědině, co k snědku zde mohu nalézti." A básník začal chutnati, co kde měli. "Á, zde máme klobásku a zde uzené stehno! A tady je žebírko, dvojitou hořčici, prosím, - co prosím - ach ano, kremžskou! Tak tady si dám zase pivo - hm jako křen. Dejte sem ještě jedno a rovnou s ním i ten propečený špíz. Toť dary venkova, jež miluji, toť dary venkova, jež zasluhují báseň." Olízl si mastné prsty a vytáhl tužku, kterou také olízl v domnění, že je to prst:

Buřty, špízy, prasátka na rožni,
klobásy, vinárny, hospůdky nárožní,
sežeru všechno, ať nemám hlad,
všechno to jídlo k smrti mám rád!

Tu počne básník cítit, že vše není v něm tak docela v pořádku. Vypije tady ještě pět piv a nic, vlastně je to jasné - je nutné nalézti toaletu. Prochází tedy mezi stánky. Prochází těžce pivními stany. Vše kolem šedne a tmavne. Umělec stále nenachází, co hledá. "Nuž kde, kde mají toalety, kde jen mohou být, prošel jsem již jistě půl světa a stále je nenacházím, tedy rcete, kde jen jsou ty zpropadené hajzly!" Ta situace vyžaduje báseň:

Jak jsem již řekl, jídlo mám rád,
chce se mi srát, chce se mi srát!

"Básník se posral!" Uslyšel najednou a znova a znova: "Lidičky dívejte, básník, bard - smradlavý bard, hurá, sláva mu, třikrát hurá umělci jenž neudrží stolici!" Mistr se posral - křičí již celý dav.

............... "Básník se posral" - hlásal palcový titulek na první straně sobotního Veletržního Křemežska!

Antonín Troup


Deset let jsem u toho

Křemežský veletrh 2001 - Jaroslav Reidl Když jsme včera s redakčními kolegy procházeli promoklým výstavištěm se záměrem vyfotit několik houževnatých návštěvníků v pláštěnkách a s deštníky, popř. udělat s nimi anketu, doslova investigativně jsme vypátrali jednoho z mála prodejců, kteří zůstali veletrhu věrni po celých deset let. Pan Jaroslav Reidl, který už po desáté přijel na veletrh s několika stánky svých masožravek, byl velmi sdílný, takže spíše než o dialog se tentokrát jedná o monolog. Pan Reidl pod svým barevným deštníkem hýřil vtipem, střídavě odpovídal ochotně a střídavě požadoval za své odpovědi ferneta, kterého se však od nás nedočkal. Navrhoval, abychom tentokrát rubriku nazvali: Pojedenácté jsem u toho. Ptáte se proč?

"Vlastně jsem chtěl přijet na Křemežský veletrh už v roce 1991. Hledal jsem ho a nenašel, bylo to hrozné, dalo mi to dost práce. Letos se mi tu líbí hlavně proto, že prodávám masožravé rostliny, které jsou mokřadní a to letošní počasí jim velmi prospívá. Prospívá jim však i slunečné počasí, neboť jsou teplomilné a slunečné počasí jsem tu samozřejmě také už mnohokrát zažil. Zažil jsem všech deset ročníků a jak to teď tak hodnotím, musím říct, že Křemžský veletrh je v jihočeském kraji nejlepší ze všech. Vlastně jsem tu zažil déšť jen dvakrát a letos prší opravdu pořádně. Já mám však výhodu, že ty moje masožravky alespoň pořádně vyrostou a budou tak o 100,- Kč na kus dražší. Proto si myslím, že počasí je naprosto perfektní. Dnes ráno jsem uvítal miliontého zákazníka, který u mě nakoupil. Ale počítám, že ten dvoumiliontý už dnes nepřijde. Leda byste zavřeli ty kohoutky na Kleti, pak by možná ještě někdo přišel. Zkuste to pro nás udělat, prosím. (Zde jsme pana "Masožravku" ubezpečili, že ani nám se příliš nelíbí, když nám teče za krk i do bot... ale že bohužel ovládání kleťských kohoutků není v naší moci.)

ilustrace - květina Masožravé rostliny jsou vhodný dárek pro tchýni. Máte tchýni? (Přikývla jsem) A určitě je to hodná babička. (Opět jsem horlivě přikývla) Hodným babičkám prodáváme masožravky proto, aby je neštípali komáři, což je jistě bezvadný.

"Já ráda tancuju", takže rád chodím i do pivního stanu. Letos jsem si všiml, že jste mi ho dvojnásobně rozšířili. (Zde jsme pana Jaroslava upozornili, že si měl všimnout už loni.) Chtěl jsem si jít zatancovat, ale jak slyším, tak právě nehrajou. (S politováním jsme našeho respondenta upozornili, že ho klamou smysly, neboť právě hrají Babouci.) Tak to je výborné. Když jsem dnes měl už toho miliontého zákazníka, tak to si teď můžu jít zatancovat do pivního stanu na Babouky. Peníze nejsou všechno. Vlastně jsem tu na dovolené, na desáté dovolené. Ve skutečnosti jsem státní úředník a masožravky prodávám jen jako koníčka. (Následovalo několik hořkých vět o těžké situaci živitele dvou dcer na VŠ a platiče vytápění skleníků, nakonec ale pan Reidl požádal o jejich vypuštění z textu a rozhodl se zakončit svou zpověď optimisticky.) Myslím, že to počasí je vážně bezvadné, protože se nepráší. Je mi tu s vámi na KV dobře a vůbec - jsem rád na světě."

Doufejme, že si masožravky firmy FYTO Reidl dostatečně užily deště a že jim v sobotu příroda poskytne i něco sluníčka.

Václava Šnokhousová

PS: Když jsme se ptali na kuriózní zážitek z veletrhu, odkázal nás Jaroslav Reidl na svou manželku, kterou jsme o několik metrů dále nalezli u prodejního stánku. Zážitky prý mají hlavně s malými dětičkami, které jim masožravky překrmují mravenci a mouchami.


Sbírka na kostel

Vážený pane, vážená paní,
dovolte, abychom se na vás obrátili s upřímnou prosbou o finanční pomoc na obnovu kostela sv. Michaela archanděla na náměstí ve Křemži.

Náš farní kostel je z vnějšku již velmi dlouho ve špatném technickém stavu. Generální opravu potřebuje střecha i omítka věže (přeložit břidlici a opravit plechování) a střecha nad chrámovou lodí. Dále bude třeba provést opravy všech vnějších stěn kostela. Celkové náklady byly odborníky vyčísleny na 3 100 000 Kč. Abychom získali potřebnou částku, zahájili jsme v únoru roku 2000 dobrovolné sbírky. S naší prosbou jsme oslovili místní obyvatele, podnikatelské subjekty, obce v regionu a státní instituce. A tak díky štědrosti a pochopení mnohých z vás, ale i vstřícnosti ze strany státu a obecního úřadu ve Křemži a biskupství v Č.B. se nám podařilo získat částku 512.215,-Kč. Z této částky jsme po dohodě s firmou Jednota Kaplice výhodně zakoupili střešní krytinu. Pro vaši informaci předkládáme přehled našich finančních zdrojů i výdajů:

sbírky konané každou 3. neděli od 27. 2. 2000 do 15.7. 2001   182.815,- Kč
příspěvek od ministerstva kultury 50.000,- Kč
příspěvek od českobudějovického biskupství 50.000,- Kč
dary farníků i občanů mimo sbírky v kostele 229.400,- Kč
celkem 512.215,- Kč
výdaje na střešní krytinu 339.592,-Kč
v současné době k dispozici 172.623,- Kč

Jelikož naše prostředky nestačí, dovolujeme si obrátit se na vás s prosbou o finanční pomoc. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit během veletrhu do kasičky u hlavní brány, v kostele, na farním úřadě nebo na č. konta u GE Capital Bank v Č. Budějovicích 151220617/0600, konst. symbol vaše r.č. nebo jakékoliv do deseti míst. Pokud darujete vyšší částku, rádi vám vystavíme nebo i zašleme potvrzení pro odečet z daňového základu.

Za každý i sebemenší dar Vám budeme nesmírně vděčni. Jsme si plně vědomi, že pro mnohé z vás není existenční situace jednoduchá. O to více si vážíme vaší pomoci a vyslovujeme za ní opravdový dík. Na všechny dárce známé i neznámé je vždy s vděčností vzpomínáno při mši svaté a slavnostních událostech farnosti. Zároveň jsme přesvědčeni, že všichni, kdo přispějete, se s radostí i hrdostí podíváte na opravený kostel.

Za farnost p. Andrzej Urbisz


vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

330200291

počet výtisků: 500 ks

redakční rada:
Jan Šnokhous
Václava Šnokhousová
Alena Kodrasová
Antonín Troup

grafika a DTP
Matouš Voldřich



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 21. července 2001 : TOPlist 0