Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4       Pátek 20.7.2001

Vážení přátelé,

Opět je tady čas prázdnin a dovolených. A k tomuto času již neodmyslitelně patří "Křemežský veletrh", jehož brány se letos otevřely již podesáté. Rád využívám této příležitosti, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži. Tak jako v předchozích letech je pro Vás všechny připravena bohatá nabídka rozmanitého zboží a chybět samozřejmě nebude pestrý kulturní program v pivních stanech. A protože letošní ročník bude ročníkem jubilejním, desátým, jsou připravena i některá zajímavá zpestření.

Věřím, že všichni návštěvníci naleznou na našem veletrhu to, co od něho očekávají a že na chvíle strávené ve veletržní Křemži zůstanou v jejich myslích jen příjemné vzpomínky.

S úctou a přáním všeho dobrého
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže
Čtvrtek
8:30 - 9:00

10:00 - 13:30
14:00 - 18:30
19.00 - 24.00
Slavnostní zahájení
Budvar-Quintett
Vysočinka
Bon - Bon
Pátek
10.00 - 15.30
16.00 - 18.00
19.00 - 24.00
Babouci
Rádio
Diskotéka
Rádia FAKTOR
Sobota
10.00 - 13.30
14.00 - 18.30

19.00 - 24.00
Božejáci
Drobek se
skupinou Klondajk
Božejáci
Neděle
10.00 - 14.00
15.00 - 16.30
17.00 - 19.00
20.00 - 24.00
23.00
Samsonka
Yo-Yo band
Poutníci
Bon-Bon
Ohňostroj
Co najdete v dnešním vydání:
  1. Úvod
  2. Veletrh zahájen ...
  3. Glosa katovská
  4. Veletržní kulatiny
  5. Z mého deníku
  6. Na mobilu s hejtmanem
  7. Naše babička
  8. Deset let jsem u toho
  9. Podesáté opět stejně ...
  10. Sbírka na kostel
 


Veletrh zahájen ve středověkém duchu

Milý bratře Antoníne!

Vypsati Ti musím, co událo se výborného v obci Křemži léta páně dvoutisícího prvního.

Křemežský veletrh 2001 - zahajovací průvod Zde v obci té koná se už každoročně trh veliký, lidmi zdejšími veletrhem nazývaný. Nově zde ustanovený byl průvod městem. Přepestrý rej to byl. V čele biřicové s halapartnami, na jedné z nich byl praporec tržního práva zavěšený. Právo to vyvěšeno bude u bývalé katovny a lidu všemu zvěstovati bude, že veletrh se koná. Že čas je jarmareční, kdy kupovati je možno předmětův rozličných k pobavení i k užitku, že čas je rejů tanečních a radovánek pozemských, jakožto i hodování převeliké. Nu, vraťmež se k průvodu tomuto divotvornému. O biřicích už jsem, milý bratře, pojednal, za nimi jde zbrojnoš sličný s bubnem zvučným a s glejtem, jenž před katovnou bývalou přečten bude. A potom jdou muzikusové zruční, pějíce vesele, na dudy i píšťaly hrajíce do skoku i jen tak do ucha měšťanům křemežským. A za nimiž už krokem rozvážným kráčejí velicí duchové nejenom křemežští, ale snad z celé země přišedší. Rychtář křemežský, hejtman zemský, purkrabí krumlovský a mnozí jiní urození páni a paní. A za nimi průvod maškar a kejklířův divotvorných na chůdách svých reje a skopičiny roztodivné provádějící. Průvod se ubíral od radnice až ke katovně bývalé, kde bubeník glejt přečetl, všechny přivítal, však zároveň radil lotrovin temných se vyvarovati, od klepů a klevetění se zdržovati, ba ni žádné šejdířství a dryáčnictví neprovozovati. Do toho pak začali řváti dva zlotřilí kramáři, jež zboží své vychvalovali přespříliš a lid svým řvaním rušili. Za to byli biřici po právu zneškodněni, houslemi dřevěnými spoutáni a do klády uvrženi. To vše pozorovali trubači odvážní ze střechy a na své nástroje plechové fanfáry hudli. Pan rychtář křemežský pak řeč svou uvítací zcela správně zpaměti přednesl a všechny své spolubratry jenž trh s ním až do těla i ducha úmoru statečně pořádají, až do nebes vynachválil. Pak sám hejtman zemský promluvil, že moudrým jest mužem opět prokázal, a i jiní řečníci zdatní činili se převelice. Pak pan hejtman stuhu trh uzavírající přestřihl, rána převeliká z děla zazněla a já silně se uleknuv vkročil jsem na veletrh. Co Ti ještě psáti mám, můj bratře. Viděl jsem opravdu mnoho, velikou sílu kupcův, pekařův, cukrářův, pláteníkův, dráteníkův, mastičkářův všelijakých, medákův, lazebníkův i kuchtíkův rozličných i kořenářův cizokrajných. Což pak v staně plátěném, kdež mnoho mužův lahodných moků požívá a veselí se oddává. A těch pečených podsvinčat, kuřat a jiných lahůdek rajských, jež se tu podává. Medovina teče proudem a muzikusové až do rána vyhrávají. Je to bratře velký rej, přepestrý a rozmanitý, jenž jsem Ti zde popsal. Bůh, zdá se, má tuto končinu rád, že lid zde netone v bídě a vše je mu hojně dopřáno. Modli se bratře, ať lid ten tržní svátek dobře stráví a všelikému zlořádu se uchrání a ať i tobě se na cestách tvých poštěstí uviděti něco tak roztodivného, jako mně se poštěstilo uviděti Křemežský trh veliký.

Tvůj bratr Jan, mnich potulný

Velectěný bratře Jene,

Křemežský veletrh 2001 - zahajovací projev diviti se nestačím oněm věcem roztodivným, pro něž jsi svůj brk v kalamáři omočil a jím pak dopis prazvláštní mně napsati ráčil. Věř, bratře, že obavy nemalé o Tvé zdraví mám a zvláště pak o rozumu Tvém zdravém pochybovati si dovoluji. Přehlédněme ponejprv pravdu prostou, že nikdo jakživ neslyšel v krajinách těchto o trhu, kterému by se ,,vele” říkalo. Však pakliže vskutku nachází se v světě rej tak příšerný, jak Ty jej líčiti ráčíš, pak dopuštěno bylo, bys spáchal těžký hřích, účastnil-li ses zvěrstev jeho, neb zajisté jest to hnízdo vší špatnosti a nejeden podvodný kejklíř tam bludy kázati bude. Zatímco Ty jsi snad ďáblu podlehl a v radostech světských zalíbení jsi nalézti ráčil, já rozjímám neustále, či modlím se za Tebe jakož i za všechen lid. - Ještě poslední věc Tobě sděliti musím. Tohoto dne po sluna východu zjevil se mi sám Pán. Nejprve se nebe zatáhlo jak bouření kdyby přijíti mělo, pak skutečně hromy přehlučné rachotiti počaly, až zdmi kláštera našeho chvění po délce celé proběhlo. Pak zjevil se On, maje na sobě podobu ptáka velikého, jemuž křídly mávati zapotřebí nebylo nikterak. Za sebou táhl prapor anjelský, na kterém zvěstování pro nás jistě stálo. Však Pán náš již před časem zrak můj oslabiti nechal a tedy nebyl jsem s to poselství si přečísti. Jedno však vím, že jsem Jej viděl. Proto nezatěžuj sobě mysl zbytečnostmi škodlivými a raděj zrak svůj jakož i sluch svůj napínej, nezpozoruješ-li také Ty Pána našeho. Stane-li se tak, přečti si poselství a neprodleně se vyprav do míst, které Tobě určil. Bůh s Tebou bratře, kéž cestou správnou se budeš ubírati.

ad Sanctam Coronam F. Antonín

Jan Šnokhous a Antonín Troup


Glosa katovská

ilustrace - kat Tak jsem při zahájení Křemežského veletrhu viděl, jak ti dva biřicivé zneškodnili dva zlotřilé kramáře, jenž se rvali a otravovali lid, a tak hup dřevěné housle na krk a do klády. Kolemjdoucí to pobaví a na ty dva to působí výchovně. Tato ukázka ze středověkého života se Bratrům z Růže povedla. A mě napadlo, že v tomto byla středověká doba přímočařejší. Na právo se dbalo, ne pro všechny stejně, ale to je nemoc asi celého lidského pokolení, ale přece jenom se dbalo. Šidíš, tak šup do klády nebo do koše a do řeky. Ničíš cizí nebo společný majetek, dostaneš na ruce palečnici anebo na záda pětadvacet lískovkou. Ve středověku jsi se za legislativně právní spletenec neschoval. Mohlo se stát, že jsi zaškodil a přes biřice jsi se dostal až ke katu. Bylo to jasné, škodíš, budeš sám poškozen. Jako humanisticky založený intelektuál samozřejmě neprosazuji trest smrti, sekání rukou, vypalování cejchů. To ne, ale zamyslel jsem se a došel k závěru, že taková malá funkcička veletržního kata by nebyla k zahození. Byl bych vlídný kat. Po trestu bych hříšníka propouštěl s vlídným úsměvěm a takřka s ježíšovským jdi a nehřeš více. Budu se procházet se svými pacholky a biřici po veletrhu a hle, někdo zahazuje odpadky na zem. A už ho mají moji biřicové, dávají mu na záda těžký koš, před ním budou pacholci odhazovat odpadky a on je bude až do noci sbírat. Nesehne-li se pro ně, biřicův proutek mu to připomene. A večer nepůjde do pivního stanu, ale hezky domů a přemýšlet a ráno už znečišťovat nebude, ten koš byl tak těžký.

A helemese, u pivního stanu se někdo pere. Alternativní příznivec taneční hudby a nějaký strýček, který přišel poslouchat dechovku. "Ty mrchotrubče, ty zdechovkáři!" Křičí alternativec na dobrosrdečného strejdu. "Ty feťáku, ty hovado, vymytej mozku!" Odplácí strýček a už moc dobrosrdečný není. Boj je to vyrovnaný, chvíli má navrch energy-drinky posílené tělo mladíkovo, chvíli je zase na vrchu kvalitní masitou stravou a dobrým pivem utužené tělo dechovkářovo. A už je obklopují moji biřicové a vedou je stranou. Posadí je naproti sobě. Alternativec dostane na uši sluchátka s dechovkou, dechovkář zase něco pěkně alternativního. A celou tu dobu se budou držet za ruce a budou se muset na sebe usmívat. Třeba poznají, že na tom druhém je i něco hezkého, něco dobrého. Každopádně po tak vyčerpávajícím trestu se už prát nebudou.

A co ty , co se tady rozkřikuješ, mračíš a vrážíš do lidí? Biřicové berou tohoto nebožáka mezi sebe, zalepují mu ústa, izolepou mu na obličeji stahují svaly, takže se bude mračit pořád a to dost bolí. Pak mu ještě zavážou oči a umístí ho do speciálního bludiště, kde bude až do večera do všeho vrážet.

Mám v hlavě ještě spoustu alternativních trestů. Byl bych dobrý kat, ale jak říkám, své oběti bych měl rád, druhý den po jejich trestu bych s nimi vlídně rozprávěl. Ale nakonec, jako každý člověk rád odpočívám (a o veletrhu zvlášť) a tak bych chtěl na vás apelovat, nepřidělávejte mi práci. Vždyť to staré pravidlo, nečiň lidem to, co nechceš, aby ti nečinili jiní, platí dodnes. Když na to budeme trochu myslet, pak bude tento jubilejní Křemežský veletrh opravdu nejlepší.

Jan Šnokhous


Veletržní kulatiny

ilustrace - panák Křemežský veletrh právě v těchto dnech slaví své desáté narozeniny. To nám to letí, napadne vás možná. Podobný pocit jsem zažila před časem, když synovec slavil desáté narozeniny. Říkala jsem si - vždyť ho před nedávnem přivezli z porodnice a dnes už chodí do čtvrté třídy. Znáte to, připadá vám to jako včera, jak se ten malý drobeček v kočárku brekem hlásil o pozornost a informoval okolní svět o své třiapůlkilové a padesáticentimetrové existenci. A dnes? Umí číst psát, počítat, jezdit na kole, hrát na saxofon...

Ale zpátky k veletržnímu jubileu. Myslím si, že deset let už může být důvodem k malé retrospektivě, tak mi nyní dovolte poohlédnutí za některými zásádními momenty veletržní historie.

V lidských životopisech není právě běžné zabývat se okolnostmi početí, ale v tom veletržním si to snad můžeme dovolit. K "početí" tedy došlo v létě roku 1991, kdy radní a zastupitelé Křemže navštívili svou rakouskou přítelkyni Krems an der Donau a během oboustranného vzájemného vzplanutí vznikl zárodek KV. Světlo světa spatřil o rok později, 23.-26.7.1992. Dostal jméno "Vše pro domov, zahradu a hobby" a díky porodní asistenci rakouského rodiče se mohl pyšnit přívlastkem "se zahraniční účastí". Jeho narození bylo oslaveno velkolepě - zpíval sbor, hrála hudba a dokonce vzlétl i balón. Kromě vzácných hostů se na toho drobečka (130 vystavovatelů) přijeli podívat tety a strejdové z širokého okolí i vzdálenějších koutů země. Bylo jich na 13 tisíc. Nadšení z novorozeňátka (small is beautiful) se mísilo se skeptickou zvědavostí, co nám z toho kluka asi vyroste.

Neměl to vždy jednoduché - hned z kraje se rakouský rodič stáhl a ponechal péči na českém. Křemže se své samoživitelské role nezalekla. Ujala se v plné šíří organizace, koupila pivní stan (za 33 tisíc marek!), rozšířen byl i kulturní program.... a veletržní miminko utěšeně rostlo, učilo se chodit, aby strýcové a tety z každé návštěvy odjížděli pokud možno spokojeni. K narozeninám jezdili přát i vzácní pánové a kroutili hlavami nad tím, jaký se nám z toho mrňouska stává cvalíček. Za deset let téměř ztrojnásobil svou velikost (vloni 330 vystavovatelů a přes 30 tisíc návštěvníků).

Samozřejmě si během pokusů o první krůčky rozedřel kolena, ale to už k dozrávání patří. Dnes překvapeně pozorujeme toho habána a přemýšlíme, co mu popřát. Desetileté dítě má za sebou sedminu, možná osminu svého života a ačkoliv už ledacos umí, zásadní životní momenty ho teprve čekají. Snad mu mohu popřát i za vás, aby se jimi se ctí prokousal.

Václava Šnokhousová


Z mého deníku

Křemežský veletrh 2001 - z mého deníku Zítra bude vysvědčení. Budeme stát v prázdné třídě, protože jsme museli všechny židle i lavice odnést dolů k dílnám kvůli tomu veletrhu, co bude v půlce prázdnin. O prázdninách, a budu ve škole! S Peťou jsme opravdu pečlivě smazaly tabuli, aby se naše třída dobře reprezentovala před vystavovateli a taky před návštěvníky aby nebyla ostuda.

No, konečně jsme přestáli (do slova a do písmene) předání vysvědčení a prázdniny úplně načisto začaly. S holkama se těšíme, až se půjdeme podívat o veletrhu do naší třídy...

Páni, to je ale lidí! Na ochozu byla hrozná tlačenice, tady v chodbě je to už lepší. Rychle do svojí třídy, vlastně - teď už bývalé třídy, jako třeťáci dostaneme novou paní učitelku a jinou učebnu, ještě nevím jakou. Jůů, tady prodávají deky! A ne obyčejné, ale s tygrama! I s koněma tady vidím, ale usilovně tahám mamku za rukáv, aby si všimla těch tygrů. Až je uvidí táta, tak si tu deku určitě koupíme, viď, mami?

Tak, a co tady máme ještě? Nějaké kožené věci a kabelky, ale to mě nezajímá, táhnu mamku pryč. Ještě ji upozorňuju na skvěle čistou tabuli a nepřestávám o ní mluvit, dokud mi jí nepochválí.

Do své bývalé, ach jo!, třídy se vracím ještě několikrát. Včera jsme tu deku opravdu koupili! Poslouchám lidi okolo a trochu mě mrzí, že se nikdo ani nezmíní o smazané tabuli, k čemu jsme se tolik snažily? To vedle, tam je smazaná tak halabala, že se třeťáci nestydí.

Je fajn, že si takhle můžu vlézt do všech tříd ve škole. I na druhém stupni! Kdybyste viděli, jak mají myslím páťáci polepené dveře samolepkami, úplně od shora až dolů! Já je teda nechápu, takhle si zošklivovat třídu. Ale zato se u nich prodávají vodní postele, na ty si lehnete a ono se to s vámi zhoupne, to je děsná sranda, ale dost nešikovně se na tom otáčí a vůbec ta postel celkově studí.

Ještě je dobré, že se spojila školní zahrada se školkovou. Tam už jsem tak dlouho nebyla! Ale... vlastně v ní nic moc zábavného není, všechny houpačky někam zmizely a u pískoviště jsou žebříky a spousta lidí, tam se bojím. Jasně, stejně bych si už dávno na písku nehrála, to dá rozum.

... pokračování příště

Alena Kodrasová


Na mobilu s hejtmanem

Křemežský veletrh 2001 - hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník Hejtman Jihočeského kraje nejezdí na Křemežský veletrh každý rok. Ba naopak, můžeme říci, že tu ještě nebyl. Funkce hejtmana je ustanovena až od loňského podzimu, a tak až letos jsme mohli mít tu čest s historicky prvním hejtmanem Jihočeského kraje Janem Zahradníkem. Protože je mužem velmi zaměstnaným, (Jihočeský kraj není malý kousek země), zdržel se velmi krátce. Po přestřihnutí pásky veletrhu proběhl výstavištěm a už seděl v autě směrem na Písek. My jsme nebyli dost draví a tak už jsme se mohli loučit s vidinou rozhovoru. Naštěstí v éře mobilních telefonů je všechno možné a tak rozhovor vznikl. Díky přednostovi okresního úřadu F. Mikešovi, na jehož mobilu se to vše odehrálo.

  •   Pane hejtmane, jak vnímáte pozvání na Křemežský veletrh, jak se vám tu líbí a jaký máte vztah ke Křemežsku jako takovému?
    Rád přijímám pozvání na takovou akci, jako je Křemežský veletrh, ostatně nejsem tu poprvé. Byl jsem tu v minulosti několikrát a rád se sem vracím. Ke Křemežsku jako takovému mám vztah výborný. Mám chalupu u Jankova a celý kraj projetý na kole.

  •   Jaký vlastně máte vztah k nakupování a jak se díváte na současnou nakupovací mánii, která může končit až relaxací v supermarketu?
    Musím říci, že nakupuji bytostně nerad. I takovou banální záležitost, jako je koupě bot, řeším s manželkou několik týdnů. Když jde rodina nakupovat do supermarketu, jdu s ní, ale jenom koukám. Vyjímkou byla koupě nového vozu, zde musím říci, že se kultura prodeje v mnohém změnila k lepšímu, byla to pro mě velice příjemná záležitost.

  •   Loni jste náš veletrh navštívil ještě jako ředitel Česko - anglického gymnázia, chybí vám škola, učení, studenti?
    Samozřejmě, že těch 25 let učení mám zalezlých pod kůží. Myslím si, že člověk zůstane učitel i poté, když toto povolání zrovna nevykonává. Mohou to potvrdit i moji současní kolegové, které neustále tak trochu poučuji. Ale s učením ještě není konec, nevylučuji, že se k němu později vrátím.

  •   Ještě bych vás na závěr poprosil o nějaký vzkaz pro návštěvníky Křemežského veletrhu, nějaké motto?
    Přeji jim lepší počasí, dobré nakupy a vzkazuji: "Hodně utrácejte".

    Děkuji za rozhovor.
    Jan Šnokhous


  • Naše babička

    ilustrace - strom Kdysi jsme jeli po silnici z Křemže na Rojšín. Byl už večer a pršelo. Nad lesy se válely chuchvalce mlhy a já byl rád, že sedím v autě a nemusím moknout. Minuli jme odbočku na Loučej a po pravé ruce jsme měli malebné stavení, malý statek jak vystřižený z vesnických románů. U domu byla zahrádka a za stodůlkou malý ovocný sad. Za dřevěným plotem na zahrádce stála malá shrbená babička v šátku. Tenkrát jsem tomu nevěnoval téměř žádnou pozornost. Motor hučel, světla svítila a tak jsme pokračovali deštivým večerem.

    Za čas jsme jeli touž cestou. Slunce pálilo do tmavé kapoty auta a ač jsme větrali, co to šlo, bylo vedro k zalknutí. Vzduch se tetelil nad silnicí a jediné, na co jsem v tu chvíli mohl myslet, byly buď chlazené nápoje, nebo ještě spíše osvěžující koupel v nějakém rybníce. Opět jsem zahlédl onen dům. Za dřevěným plotem stála babička sehnutá nad záhonem a plela. Na chvilku jsem se na ni zadíval, ale auto pokračovalo rychle v cestě a já se vrátil k myšlenkám na chladné věci.

    Po nějaké době jsme se opět ocitli na tomto místě. Fičel vítr a narážel do vozu tak, že ho nutil k menším kličkám. Vítr rval listí ze stromů a nesmírnou rychlostí hnal mraky po nebi. Babička stála za stavením pod jabloní, která se prohýbala pod nárazy větru i pod tíhou ovoce. Přidržuje se kmene, sbírala stařenka spadlé plody. Tehdy jsme poprvé přibrzdili a zadívali se na malého človíčka. Moc jsem nechápal, proč jenom pracuje v takovém počasí, ale snad jsem cítil, že to tak musí být. Nevěděl jsem proč, ale jak jsem se tak díval z tepla na tu ženu, jakoby jsem se začal trochu stydět.

    A potom byla zima. Zastavili jsme u domečku a pozorovali stařenku, jak uklízí sníh před stavením nebo jak střepává sníh ze stromků, aby se nepolámaly větve. Celou cestu jsem potom přemýšlel o té babičce, kterou jsme si všichni velice oblíbili, ač jsme s ní nikdy nepromluvili jediné slovo. Přemýšlel jsem o jejím životě. O rodině, ve které žila, o světě, ve kterém vyrůstala a pracovala. A právě práce je snad pro tuto stařenku ta největší radost. Nebo spíš povinnost, která se stala radostí. Je zřejmé, že tito lidé nejsou zvyklí zahálet. Snad je to dáno výchovou. Když byla malá, spala zřejmě ona v jedné místnosti jak se svými rodiči, tak s mnoha svými sourozenci. Ráno za svítání všichni vstali a šli si každý po své práci, domů se chodilo až na večer něco pojíst a ulehnout k spánku. Byl to zcela jiný způsob života, než jakým žijeme my. Někdy se ptám sám sebe, který je lepší. Nevím, ale zdá se mi, že ta babička byla šťastná.

    Od té doby, kdykoliv jsme jeli okolo, zastavili jsme se a zamávali sehnuté stařence, která se neustále lopotila na malém kousku země. Na chvilku jsme se přenesli do její doby, která s ní přetrvávala až do dneška. Dívali jsme se na to malé stvoření s láskou a těšili jsme se, až opět pojedeme okolo. Až jednoho dne tam babička nebyla. Snad odešla do nebe, pod kterým celý život pracovala.

    Antonín Troup


    Deset let jsem u toho

    Křemežský veletrh 2001 - místostarostka Jana Cipínová Dnes přinášíme rozhovor s další ženou, které se Křemežský veletrh týká od počátku. Původně jsem ji chtěla nazvat “veletržním tahounem”, ale kolegové v redakci mě varovali, že tento titul může docela snadno vyvolat asociaci na věrné příznivce pivního stanu. Takže jinak. Místostarostka Jana Cipínová je organizátorkou, která se neúnavně věnuje přípravám každého ročníku, ač by si v té době klidně mohla užívat zaslouženého prázdninového volna.

    1) Již deset let obětujete první tři červencové týdny přípravě KV. Nenapadlo vás někdy, že by bylo docela příjemné užít si pohodové léto a přijít na veletrh jako řadový návštěvník?
    Mně práce nevadí, naopak, veletrh beru jako prázdninové rozptýlení.

    2) Srovnáte-li veletržní začátky s veletržní současností, v čem vidíte z hlediska organizátora největší pokrok?
    Formulovala bych to asi takto - od improvizace k profesionalitě. Pokrokem je jistě i dobrá pověst. Na počátku jsme museli usilovat o vystavovatele i návštěvníky, teď už máme určité jméno. Ale nelze usnout na vavřínech, je třeba pořád myslet na to, jak veletrh inovovat.

    3) Která fáze přípravy veletrhu dává organizátorům nejvíce zabrat?
    To je individuální. Pro mne je nejhorší středa a čtvrtek, pro starostu 2 měsíce před veletrhem, pro tajemníka a paní Jakešovou určitě také.

    4) Občas se ozvou hlasy, že název “veletrh” je příliš pompézní, že střízlivější by byly např. Křemežské trhy.
    Já nesouhlasím. Název jsme převzali z Rakouska (Messe) a je pořád v Čechách originální. Je součástí našeho image.

    5) Kritika vlastních řad je prý zničující, ale přesto... Jste si spolu s ostatními organizátory vědoma nějakých nedostatků, nevyřešených problémů?
    Já jsem příliš zaujatá, myslím, že se vždycky všichni snažíme až na dno svých sil, aby vše fungovalo, jak má... Já osobně bych uvítala více vystavovatelů z našeho okresu nebo regionu.

    6) Na co se při vlastním veletrhu nejvíce těšíte?
    Na to, když se veletrh rozběhne. Na to, že se zde setkávají známí, přátelé.

    Václava Šnokhousová


    Podesáté opět stejně a opět jinak

    I když se název může zdát podivný, myslím, že vystihuje náladu, kterou včera dopoledne začínal Křemežský veletrh. Stejné místo, stejně příjemné počasí, účast téměř stejných hostů i stejně nutná dávka uvítacích formalit. Ale i jinak - (i pro mne samotnou, když jsem poprvé mohla s odstupem od davu a nervozity sledovat zahájení z okna) - zdravici nepronesl dr. Mikeš, ale jihočeský hejtman dr. Zahradník, nad hlavami zavlál poprvé vkusný veletržní prapor a proletělo letadlo s upoutávkou na křemežskou akci.

    Při prvé prohlídce areálu opět stejně a přeci jinak. Určitě méně stánků se zbožím a víc občerstvovacích míst, některé stánky opět na stejném místě, některé jinde. Pivní stany na stejném místě, ale kapely jiné...Ale jde vůbec o to zdůrazňovat, že veletrh je pořád to samé či prohlašovat, že letos to bude jiné a lepší? Vůbec ne - ti, kteří se vracejí, dobře vědí, že jde především o potkávání se, třeba s dávnými spolužáky, s těmi, co k sousedům jezdívali na prázdniny či s těmi, které ve všední dny míjíme ve spěchu a slibujeme si až na veletrhu.

    Tak tedy ten čas zastavení se, poklábosení či posezení se známými právě nastal. Využijme ho a nepočítejme vrásky, šediny či kila - určitě to nebude stejné. A buďme rádi, že jsme za rok zase jiní a můžeme být opět u toho na stejném místě v Podkletí.

    Helena Bendová


    Sbírka na kostel

    Vážený pane, vážená paní,
    dovolte, abychom se na vás obrátili s upřímnou prosbou o finanční pomoc na obnovu kostela sv. Michaela archanděla na náměstí ve Křemži.

    Náš farní kostel je z vnějšku již velmi dlouho ve špatném technickém stavu. Generální opravu potřebuje střecha i omítka věže (přeložit břidlici a opravit plechování) a střecha nad chrámovou lodí. Dále bude třeba provést opravy všech vnějších stěn kostela. Celkové náklady byly odborníky vyčísleny na 3 100 000 Kč. Abychom získali potřebnou částku, zahájili jsme v únoru roku 2000 dobrovolné sbírky. S naší prosbou jsme oslovili místní obyvatele, podnikatelské subjekty, obce v regionu a státní instituce. A tak díky štědrosti a pochopení mnohých z vás, ale i vstřícnosti ze strany státu a obecního úřadu ve Křemži a biskupství v Č.B. se nám podařilo získat částku 512.215,-Kč. Z této částky jsme po dohodě s firmou Jednota Kaplice výhodně zakoupili střešní krytinu. Pro vaši informaci předkládáme přehled našich finančních zdrojů i výdajů:

    sbírky konané každou 3. neděli od 27. 2. 2000 do 15.7. 2001   182.815,- Kč
    příspěvek od ministerstva kultury 50.000,- Kč
    příspěvek od českobudějovického biskupství 50.000,- Kč
    dary farníků i občanů mimo sbírky v kostele 229.400,- Kč
    celkem 512.215,- Kč
    výdaje na střešní krytinu 339.592,-Kč
    v současné době k dispozici 172.623,- Kč

    Jelikož naše prostředky nestačí, dovolujeme si obrátit se na vás s prosbou o finanční pomoc. Budete-li chtít přispět, můžete tak učinit během veletrhu do kasičky u hlavní brány, v kostele, na farním úřadě nebo na č. konta u GE Capital Bank v Č. Budějovicích 151220617/0600, konst. symbol vaše r.č. nebo jakékoliv do deseti míst. Pokud darujete vyšší částku, rádi vám vystavíme nebo i zašleme potvrzení pro odečet z daňového základu.

    Za každý i sebemenší dar Vám budeme nesmírně vděčni. Jsme si plně vědomi, že pro mnohé z vás není existenční situace jednoduchá. O to více si vážíme vaší pomoci a vyslovujeme za ní opravdový dík. Na všechny dárce známé i neznámé je vždy s vděčností vzpomínáno při mši svaté a slavnostních událostech farnosti. Zároveň jsme přesvědčeni, že všichni, kdo přispějete, se s radostí i hrdostí podíváte na opravený kostel.

    Za farnost p. Andrzej Urbisz




    vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

    330200291

    počet výtisků: 500 ks

    redakční rada:
    Jan Šnokhous
    Václava Šnokhousová
    Alena Kodrasová
    Antonín Troup

    grafika a DTP
    Matouš Voldřich



    © Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
    Počet přístupů na tuto stránku od 20. července 2001 : TOPlist 0