Obecní úřad Křemže č.1   č.2   č.3   č.4       Čtvrtek 20.7.2000

Vážení spoluobčané,
vážení návštěvníci,
vážení vystavovatelé!

Dovolte, abych Vás co nejsrdečněji přivítal ve veletržní Křemži na již 9. ročníku veletrhu s tématem "Vše pro domov, zahradu a hobby". I v letošním roce jsme se pro Vás snažili připravit co nejzajímavější a nejpestřejší škálu vystavovaných produktů a samozřejmě i tradiční kulturní a doprovodný program všech žánrů. Věřím, že každý z Vás najde na veletrhu něco, co ho zajímá, co se mu líbí, a že každý bude odcházet s pocitem příjemně stráveného času a s přesvědčením vrátit se za rok znovu. Vystavovatelům přeji mnoho obchodních úspěchů, aby se i oni rádi vraceli na Křemežský veletrh v tak hojném počtu jako letos.

S úctou
ing. Josef Troup
starosta obce Křemže
Čtvrtek
9.00


10.00 - 14.00
14.00 - 18.30
19.00 - 24.00
Slavnostní zahájení
taneční soubor
Rosnička
Metropolka
Vysočinka
Bon - Bon
Pátek
10.00 - 13.00
13.30 - 17.00
17.30 - 19.00
19.30 - 24.00
Samsonka
Babouci
T-Band
Diskotéka
Rádia Faktor
Sobota
10.00 - 13.30
14.00 - 18.30

19.00 - 24.00
Božejáci
Drobek se
skupinou Klondajk
Božejáci
Neděle
10.00 - 14.00
15.00 - 17.00
18.00 - 19.45
20.00 - 00.30
23.00
Kameňáci
Lokálka
Moravanka
Metroklub
Ohňostroj
Bude oblačno, místy přeháňky. Přechodně I polojasno. Nejnižší noční teploty7 - 11°C. Nejvyšší denní teploty 17 - 21°C. Západ slunce 21.02 hod. Pivní stan nabízí I v pozdních hodinách příjemné posezení. Co najdete v dnešním vydání:
  • Reportáž o přípravách
  • Novinky z Křemežska
  • Proustovský dotazník
  • Veletržní rozhovor s panem starostou
  • Výlet pana Schneidera do roku 2000
  • Návod na použití Křemže … atd.
 

Křemže - pohled od jihu


Přípravy...

Když mě ve čtvrtek 13.7.2000 , tedy přesně týden před zahájením veletrhu, probudily místo obvyklého ptačího štěbetání kvílivé zvuky sekaček a vrčející motory silných automobilů, řekla jsem si: "A je to tady." Skutečně to tady bylo. Přípravy na veletrh. Mám tedy na mysli ty praktické přípravy, teorie už byla (aspoň myslím) hotova už předtím, tak jak to má být. Areál budoucího výstaviště, tedy okolí školy a hřiště, skutečně na pár dní velice nezvykle ožil. Auta přijížděla a odjížděla jako na běžícím pásu, pojízdný traktůrek jsem potkávala 20x za den na nejrůznějších místech, 5 brigádníků přes nepřízeň počasí neúnavně kosilo, sekalo, hrabalo a dále zpracovávalo jinak bujný porost na učesané trávníky s minimálními přestávkami a s maximálním nasazením. Neunikla jim ani zeleň mimo výstaviště. Už v neděli byla postavena první část pivního stanu, aby k němu v pondělí přibyla jeho větší část. Na školní zahradě, na hřištích i v parcích jste mohli při troše nešikovnosti i zakopnout o výhružně trčící dřevěné kolíky, které mají za úkol označovat místa budoucích stánků. Hlasité (někdy až moc hlasité) hovory, desítky přijíždějících aut, horečnatá činnost ani ustarané výrazy nemizely a nemizely až do pozdních odpoledních hodin. V úterý nám přibyly nové zvuky. Cinkání, ne, řinčení železných tyčí....stánky!! No konečně! Znamení, že veletrh je už skutečně za dveřmi. Mimoděk vyslechnu rozhovor dvou paní středního věku(zvláštní znamení žádné), který "hovoří" za všechno. "To je tady zase blázinec, co?" "No ani mi nemluvte, ale to teprvá začne, to člověk neuslyší vlastního slova!" "Svatá pravda, jo jo! A lidí, co těch tady zase bude!" "Ani mi nemluvte, pani.""A taky se sem chystáte?" "A to zase jo, to jo...Člověk sem přece musí, to víte, to by ani nijak nešlo." "No jistě, prohlídnout si to tady, popovídat si..." "Přesně tak,to máte pravdu.." Ano, přesně tak. Netřeba dalšího komentáře, a tak vás tedy všichni vítáme na 9. ročníku Křemežského veletrhu, milí návštěvníci!

Alena Kodrasová


Co je letos ve Křemži nového?

Finančně náročné operace, jako např. plynofikace, ČOV nebo kompletní rekonstrukce radnice byly už dokončeny, takže je možno se více soustředit na další věci. Letos už byly opraveny ty místní komunikace, které to vyžadovaly nejakutněji a s opravou dalších se počítá ještě v tomto roce. Také bylo rozšířeno veřejné osvětlení v Pasíčkách. Připravuje se také území Křemže - východ pro individuální výstavbu rodinných domků s 26 parcelami. Na podzim tohoto roku budou zahájeny práce na ZTV. Také zde v konkurenci s moderními supermarkety neobstály a musely se zavřít dvě soukromé prodejny potravin. V přízemí radnice si, pokud budete mít možnost, také všimněte již druhé pamětní desky, tentokrát věnované křemežskému rodáku, hudebnímu skladateli Adovi Doškovi (o něm se můžete více dozvědět dále - pozn. redakce). Věřte, že pro trvalého občana Křemže je velice těžké vyjmenovávat změny, které v naší obci nastaly. To, v čem je Křemže nová, jiná než před rokem , to můžete nejlépe posoudit vy, návštěvníci, kteří nejste ve Křemži každý den. Právě vás totiž jistě příjemně překvapí nově opravená vozovka nebo jiná omítka na domě, prostě věci, které se "křemežšťákům" zdají po několika dnech samozřejmé.

Jan Linha, tajemník OÚ


32 otázek Marcela Prousta

Veletrh, to nejsou jenom obchody a zboží, organizační záležitosti atd. Veletrh jsou i lidé. Proto se naše redakce rozhodla zveřejňovat takzvaný proustovský dotazník s vybranými lidmi. Poprvé nám padl do spárů pan starosta (jak jinak) a odhalil nám něco ze své duše.

1. K jakým chybám jsi nejshovívavější?
V podstatě ke všem, pokud nejsou způsobeny úmyslně. Každý člověk může udělat chybu, proto se snažím k chybujícím takto přistupovat.Já jsem také člověk chybující.

2. Jakou barvu máš nejraději?
Tmavozelenou.

3. Jakou květinu?
Z našich kopretinu, z exotických bambus.

4. Které ze zvířat a ptáků?
Pes, havran.

5. Tvoje oblíbená jména?
Milena, Matěj.

6. Které prozaiky čteš nejraději?
Hrabal, Vrba, Heller.

7. Které básníky?
Vrba.

8. Tvůj nejoblíbenější malíř nebo kreslíř?
Theodor Pištěk a všichni impresionisté.

9. Hudba, kterou posloucháš nejraději?
Rolling Stones, Robert Milles

10. Tvoje nejoblíbenější historická postava?
Sitting Bull.

11. Knižní hrdinové, které máš nejraději?
Rezavý pytlák z knihy Nejsilnější vášeň/J.Vrba/.

12. Které ctnosti si vážíš nejvíce?
Slušnost.

13. Které vlastnosti si vážíš zvlášť u muže?
Čest.

14. Které vlastnosti si vážíš zvlášť u ženy? Nezáludnost.

15. Tvůj hrdina ze skutečného světa(z naší doby, z tvého okolí)?
Ing. Sedlák z Č.Krumlova - člen českého záchranářského týmu na likvidaci následků zemětřesení v Turecku a na Tchaj-wanu.

16. Tvoje hrdinky z historie?
Žena argentinského prezidenta Evita Peronová.

17. Kde bys chtěl žít?
Lesy severní Kanady.

18. Co je pro tebe vrcholem bídy?
Nemít co jíst, pít a dýchat.

19. Tvůj ideál pozemského štěstí?
Zdraví všech, které mám rád.

20. Kým bys chtěl být, kdybys nebyl sám sebou?
Prérijním indiánem v 12.století.

21. Hlavní rys tvého charakteru?
Důvěřivost.

22. Co pokládáš za svou největší chybu?
Důvěřivost.

23. Co by bylo pro tebe největším neštěstím?
Nemoc či smrt všech těch, které mám rád.

24. Čím bys chtěl být, kdyby ses znovu narodil? Josefem Troupem.

25. Čeho si ceníš u přátel nejvíce?
Že zůstávají i v době krize.

26. Tvá nejoblíbenější literární hrdinka?
Anna Karenina.

27. Tvoje životní heslo?
Be good or be gone/Buď slušný nebo vypadni/.

28. Jak bys chtěl umřít?
Jako indián - na posvátném místě v přírodě odevzdat svoji duši a tělo přírodě. Ale realisticky - usnout a už se neprobudit.

29. Kterým darem přírody bys chtěl být obdařen?
Intuicí a empatií.

30. Co v současnosti považuješ za nejdůležitější?
Fyzické a duševní zdraví nejen mé, ale všech.

31. Kterého politika máš nejraději?
Nemám oblíbeného politika, mám pouze oblíbené lidi.

32. Co bys změnil v naší společnosti?
Závist, neslušnost, neskromnost, netoleranci.

Jan Šnokhous


Výlet pana Schneidera do roku 2000

Je 19. července roku 1905. Pan Václav Schneider, řádný občan městečka Křemže, se prochází po Českých Budějovicích. Přijel se s rodinou podívat na právě začínající výstavu nových vynálezů. Prochází mezi prapodivnými přístroji, která nikdy v životě neviděl. Ze všeho se kouří, všechno smrdí, ale všechno je naprosto úchvatné. Kdyby měl Schneider více peněz, hned by si koupil nejnovější model toho a... a.... automobilu. Takhle ale musí jen tiše sledovat tu nádheru. Je smutný a dal by všechny peníze které má, aby si mohl z výstavy odnést alespoň jednu z těch moderních věcí. Prochází zamyšlen výstavištěm a najednou si všimne malého stolku se zvláštními, černými skřínkami. Přijde blíž a se zájmem si prohlíží ty krabičky. Za stolkem sedí starý vousatý Žid (pan Monkovic) a usmívá se. "To jsou fotoaparáty, levné fotoaparáty." povídá. Schneider si ale myslí, že na ně přece jenom nemá a ukáže svůj poloprázdný sáček s penězi. "To mi stačí." povídá Monkovic a nepřestává se usmívat "Za to dostanete tento moderní aparát, chi chi chi..." a podával mu jednu krabičku. Schneiderovi zasvítily oči, dal Židovi všechny peníze, vzal si kouzelnou bedničku a odešel. Za chvíli se ale vrátil a nechal si podrobně vysvětlit k čemu fotoaparát vlastně slouží. Druhý den si Schneider přivstal a se svým pokladem vyšel až za vesnici. Proč se jenom ten Žid tak podivně usmíval, napadalo ho. Stoupl si doprostřed silnice, podíval se objektivem na kostel a zmáčkl spoušť. Vznikl tento snímek: Novopečený fotograf byl spokojen a vracel se pomalu do vesnice. Přišel na náměstí a všiml si, že na škole visí nějaké zvláštní vlajky. Ty vlajky byly červenomodrobílé a ještě před půl hodinkou tam nebyly. Schneider rychle namířil objektiv svého aparátu na školu, zaostřil a vyfotil si ji tak podivně ozdobenou: Ovšem jen co vyndal hlavu zpod plachetky, nestačil se divit. Všude bylo tolik lidí! Všichni se strkali před různými stánky a nakupovali věci vskutku prazvláštní. Ano, bylo 20. července l. p. 2000 a začínal 9. Křemežský veletrh. Václav Schneider procházel mezi trhovci, zmatený a zároveň šťastný. Tolik věcí jsem neviděl ani v Budějovicích, říkal si. Všechno poslouchal, všechno by chtěl. Za chvíli ale jeho nadšení opadlo, už mu byl všechen ten povyk nepříjemný. Vzpomněl si, že tohle není ta Křemže, ve které žije. Vešel do pruhovaného stanu. Myslel si, že by tam mohl být kouzelník, který by mu pomohl. Ve stanu bylo ale jen hodně chlapů, pili jedno pivo za druhým a hrála tam hudba, které nerozuměl. Schneider už chtěl pryč. Šel kolem řady stánků a už jen ledabyle se díval na vystavované zboží. Na konci řady byl malý stolek a za ním seděl vousatý pán. Prodával japonské fotoaparáty. Už z dálky se usmíval na pana Schneidera. "Dobrý den." povídá. "Už na vás čekám, mám tu něco pro Vás." a podává panu Schneiderovi malou černou krabičku. "Nashledanou!" povídá vousatý pán. Schneider si prohlíží malou bedýnku. Pozná, že jde o fotoaparát. Rozhlédne se kolem sebe a vidí, že se jeho městečko vskutku změnilo. Řekl si, že si tu proměnu vyfotografuje. Udělal ještě jeden snímek staré školy a potom si vyfotil ještě celou vesnici. Jen co zmáčkl podruhé spoušť, byl zase v Českých Budějovicích a se zájmem si prohlížel tajemné skříňky pana Monkovice. Je 19. července roku 1905 ...... Tyto snímky pořídil pan Václav Schneider na svém výletě v roce 2000.

Antonín Troup


Chtěl bych žít osamocen v lesích.

Impozantní postavu pana starosty, nelze přehlédnout, nepřehlédli jsme ho ani my a potrápili jsme ho hned ve dvou rozhovorech.Nebylo to nic lehkého, pan starosta je velice plachý a před nějakou publicitou se raději schová. Přesto prokázal velkou míru statečnosti. Je to prostě muž na svém místě. A tak mu tímto slibujeme,že už ho necháme během veletrhu na pokoji, ať má také čas na jiné novináře. A nyní rozhovor první,který se týkal hlavně veletrhu a věcí okolo něj.

1. Začíná 9.ročník KV, je to "tvůj" druhý ročník. Jak se z tvého pohledu lišila příprava těchto dvou ročníků?

Z mého pohledu se lišila dosti zásadně. V loňském roce jsem se na přípravě veletrhu podílel intenzivně poprvé, takže jsem neznal veškeré detaily, které přípravu provázejí, a byl jsem proto díky sladké nevědomosti poměrně v klidu. To už se o letošním ročníku říct nedá . Jinak na přípravě letošního ročníku jsme začali pracovat poměrně brzy/např. kulturní program začal vznikat již v únoru, takže letošní přípravu neprovázely zatím žádné infarktové situace.

2. Co má starosta na "starost" před a během veletrhu?

Co se týče počátečních fází příprav, podílí se na ní poměrně úzký okruh lidí. V této skupině není nějaká pevná úkolová hierarchie, takže kdo co zajistí se většinou řeší operativně. Nicméně některé záležitosti díky své podstatě vyřizuje nebo zajišťuje konkrétní člověk. Proto, že tuto práci již dělal nebo ji prostě odborně zná. Nicméně pro starostu v rámci příprav vyplývají některé specifické úkoly. Je jich celá řada, od jednání se sponzory, médii, reklamními agenturami, policií, zajištění slavnostního zahájení až např. po zajištění požární techniky atd. V závěrečné fázi příprav pak operativně dělá každý co umí. V průběhu vlastního veletrhu mi pak přísluší především role reprezentativní, tj. věnovat se různým významným hostům, věnovat se tisku/např. vám/ atd., ale samozřejmě jako v průběhu příprav i zajišťování různých technických a organizačních problémů, které se vždy / i když dosud nikdy zásadní/ vyskytnou. Díky tomu, že jsem založením spíše introvert, je pro mě osobně role reprezentativní z těch ostatních tou nejobtížnější.

3. Co jste jako pořadatelé udělali, aby tento ročník veletrhu byl úspěšnější než ročníky minulé? A jak by
měl dopadnout, aby se dalo říci: "Ano, tento ročník byl nejúspěšnější".

Pro to, aby byl letošní ročník úspěšnější než ty předchozí, jsme se především snažili oslovit co největší a nejsolidnější okruh vystavovatelů, protože o tom veletrh je. Celá řada vystavovatelů náš veletrh navštěvuje stabilně, ostatní, kteří zde ještě nebyli a jejich výrobky či služby by dle našeho názoru na
veletrh patřily, oslovujeme prostřednictvím reklamních prostředků až po osobní jednání např. na obdobné výstavě Hobby. Co se týče druhé části otázky, myslím si , že nelze říct, který ročník byl nejúspěšnější. Jako hommo technický bych musel mít stanovena přesná kritéria, podle kterých bych mohl objektivně hodnotit úspěšnost, jako hommo duchovní by mi na těchto kritériích nezáleželo, protože bych se cítil nejlépe třeba na tom veletrhu, který zrovna komerčně úspěšný třeba nebyl. Takže jako člověk technický řeknu,že tento ročník byl nejúspěšnější proto, že se ho zúčastnilo nejvíce vystavovatelů a branami výstaviště prošlo nejvíce návštěvníků, jako člověk duchovní řeknu, že tento ročník byl nejúspěšnější proto, že jsem viděl nejvíce rozzářených očí našich návštěvníků, ale to už je jen můj subjektivní pohled.

4. Máš před veletrhem nějakou "noční můru", něco, o co máš největší strach, že by to nemuselo vyjít?

Noční můru nemám jednu, ale hned několik, nebo lépe spíš celé hejno. Zhruba 14 dní před zahájením veletrhu ne a ne usnout a když už se to podaří, nastupují sny typu: Zapomněl jsem přijít na slavnostní zahájení, postihla nás přírodní katastrofa v podobě záplav atd. Takže ráno se probouzím zpocený a chvilku mi trvá, než si v hlavě srovnám, zda je to pravda či nikoliv.
Ne, vážně, neumím říct, z čeho mám největší strach nebo obavu.Prostě by mě mrzelo cokoliv, co by nevyšlo podle mých představ.

5.Těšíš se, až bude po všem (rozuměj po veletrhu) ?

Zrovna teď se těším, aby už bylo po veletrhu, ale už dávno vím,že jakmile skončí, bude mi chybět, zůstane tu divné prázdno.


Proč by chtěl pan starosta žít osamocen v lesích se dozvíte v druhé části rozhovoru, kterou uvedeme v pátečním vydání Veletržního Křemežska

Jan Šnokhous


Glosa o neměnnosti

Je středa, já mžourám do monitoru počítače a marně vymýšlím ten dlouho odkládaný článek do Veletržního Křemežska. Co mám psát? Vždyť je veletrh každý rok prakticky stejný. Všechno podstatné už bylo vyřčeno. Zuřivě tahám ze své dýmky, až je všude neproniknutelná kouřová clona. Koukám do té mlhy a najednou vidím nějaké světlo, zvednu se od stolu a... .....stojím před velkou bránou ze skla , železobetonu a jiných progresivních materiálů. Sleduji, jak na digitální tabuli nabíhá kulturní program. Dnes večer zazpívá všem věrným křemežským Karel Gott. Není možné představit si 25. ročník KV bez pětasedmdesátileté stálice naší pop music. A jsou tu i jiní. Areálem otřásají otřesné diskotékové hity tak oblíbené v 80., 90. a dalších letech 20. století. To se zkrátka nemění. Zajímavé je sledovat také firmy najíždějící do areálu výstaviště. Jsou tu zase ti Japonci jako loni, nabízejí úžasné virtuální golfové hřiště. Můžete dřepět doma a zahrajete si perfektní mač. S robotem. A co teprve americké virtuální rybníky, z nichž taháte virtuálním prutem jednu virtuální rybu za druhou. A pak jsou tu samozřejmě automatické elektromobily, které vás dopraví z jednoho megamarketu do druhého. To je užitečné, však je Křemže opletena sítí megamarketů ze všech stran. Od MekDonaldu na náměstí přijíždějí první hosté: premiér, jeho poradci, prezident, bankéři a jiní V.I.P. hosté. Z videoobrazovky promluví prezident Mezinárodního měnového fondu a už se všichni ženou na výstaviště, kde je vítají krásné hostesky - robotky firmy Tojota.Vyndávám svou žlutou průkazku pořadatele, ale robot na hlavní bráně ji vyplivne. "Potřebuješ čipovou kartu, stojí jen pár eur!"V kapse však nemám ani eurohalíř, a takdostávámelektroimpuls:"Au, to bolí!" A ocitám se na skládce. Jdu znovu na bránu."Pane robot, já tady mám dělat veletržní noviny!" "Zástupci světového tisku jsou už dávno akreditováni. Máš čipovou kartu?" Kolem mě projede robot prodávající speciální veletržní energy drink, logo firmy je více než patrné. MekHromčík!!! Pokoušejí se o mě mrákoty. Tolik změn jsem nečekal. Dostávám opět elektroimpuls a ocitám se znovu na smetišti za plotem výstaviště. A je nás tu takových víc, prostě jsme nezvládli to tempo změn. Z výstaviště hraje virtuální dechovka z Njůjorku. Začíná pršet a nad areálem se zatahuje automatická střecha ze speciálního skla. Propadám panice a ......Je to možné? Já usnul u počítače! Běžím na výstaviště, projdu bránou bez úhony, uf, nepotřebuji čipovou kartu. Paní Stropková se na mě jako vždy usmívá. Pivní stany jsou taky na svých místech a žádná firma MekHromčík se neakreditovala. Někdo za stanem shrabuje trávu, která není virtuální. Ano, je to Radek Cipín, konkrétní osoba, žádný robot. Přípravy vrcholí, zítra začne veletrh. Nic se nezměnilo a to je dobře.

Jan Šnokhous


Ada Doško

Komu je vlastně věnována ta pamětní deska na radnici? Kdo byl Ada Doško? narodil se 9.dubna 1937 v Chlumečku. Po základní škole absolvoval vojenskou hudební školu, následujících 20 let hrál s různými vojenskými kapelami v jihočeském kraji. V polovině 70. let se věnoval hudbě v dnešním DK Metropol v Č. Budějovicích. Byl především hudebním skladatelem. Za svůj život složil přes 500 písní a melodií, mnohé zvláště v našem kraji zlidověly. Ale nejen tady. Adu Doška znají i za hranicemi - v Rakousku, Německu, ..., jeho písně se dostaly i za oceán - do USA, Afriky, Austrálie. 15. září 1999 Ada Doško náhle umírá.
Zanechal toho po sobě tolik, že ho lidé vždy budou mít v paměti. Vzpomenou si na něj třeba vždy, když v rozhlase zazní některá jeho skladba, kterých má českobudějovický rozhlas k dispozici přes 200.
podle Křemežska č. 10/99

Alena Kodrasová


vydává Obecní úřad Křemže, mimořádné veletržní vydání.

330200291

počet výtisků: 500 ks

redakční rada:
Jan Šnokhous
Václava Šnokhousová
Alena Kodrasová
Antonín Troup

redakční rada:
Matouš Voldřich



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 20. července 2000 : TOPlist 0