ARCHIV 2001 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Křemežský zpravodaj - hlavička - leden 2001

Informační měsíčník Obecního úřadu v Křemži

Leden 2001 - Číslo 1 - Ročník 11

prohlížení tohoto čísla ve formátu pdf (466 kB)

 

Z jednání rady obce a zastupitelstva obce

Rada obce se sešla na své 38. schůzi společně s pracovní poradou zastupitelstva dne 12. 12. 2000. Na této schůzi bylo dohodnuto, že všechny žádosti o půjčku z Fondu rozvoje bydlení budou kladně vyřízeny, z rezervy na opravu byt. fondu obce bude uvolněno 130 tis. Kč. Poskytování půjček z FRB bude dočasně pozastaveno až do doby, kdy ze splátek úvěrů budou ve fondu volné finanční prostředky (asi 2. pololetí 2001). Dále zastupitelé projednali poslední rozpočtové změny v rozpočtu obce na r. 2000.

9. zasedání zastupitelstva obce se konalo rovněž dne 12.12. 2000 za účasti 14 zastupitelů (omluven Dr. Mašek) a asi 20 občanů. V úvodu starosta podrobně informoval přítomné o dění v obci, poděkoval čtyřem novým držitelům zlaté Janského plakety za 40 bezpřízpěvkových odběrů krve, za což obdrželi od obce i dar v hodnotě 1.000,- Kč. V další části zasedání byly schváleny půjčky z FRB, rozpočtové změny v rozpočtu obce, rozpočtové provizorium na r. 2001. Byla schválena nová smlouva s VaKem (do 31. 12. 2002) na provozování vodovodního a kanalizačního zařízení obce. V diskusi byly zodpovězeny dotazy ohledně provozovatelské smlouvy s VaKem, zveřejňování smluv uzavřených obcí na internetu a vysvětlena povinnost majitelů nemovitostí zajistit si sami kominické služby.
Závěrem bylo přijato usnesení, jehož úplné znění otiskujeme dále.

- J L -



USNESENÍ
z veřejného zasedání zastupitelstva obce, konaného dne 12. prosince 2000

Zastupitelstvo obce Křemže na svém zasedání

Vážení spoluobčané, přátelé!

Křemže - letecké foto Mnozí z nás ještě nezapomněli na předloňské obavy celého civilizovaného světa z přechodu do roku začínajícího číslovkou 2 a dnes, ač se to zdá neuvěřitelné, počítáme již první dny třetího tisíciletí. V historii Země jako planety jsou 2 tisíce let pouhým a zanedbatelným zlomkem okamžiku, z pohledu života lidského je to nepředstavitelně dlouhé období, v němž se událo mnoho z toho, co zásadním způsobem určilo další směr cesty lidského rodu. Člověk je, asi ze své podstaty, tvor věčně nespokojený. V porovnání s časy, které ovlivnily negativně životy většiny lidí, I. a II. světová válka, totalitní společenský systém - myslím, že nové století začínáme žít v klidu a relativní spokojenosti.Na straně druhé je tato věčná nespokojenost člověka silou, energií, která ho žene stále dopředu, která ho nutí přemýšlet a pracovat pro něco nového. Věřím, že v posledním roce 2. tisíciletí se i v naší obci podařilo vytvořit něco nového, něco co zjednodušuje a zpříjemňuje život jejích občanů, at už je to zprovoznění čistírny odpadních vod, oprava několika komunikací, doplnění veřejného osvětlení až po úspěšný Křemežský veletrh. Existuje ale i celá řada myšlenek, cílů, které se zrealizovat nepodařilo a jsou proto výzvou pro budoucí časy. Vážení přátelé, přeji nám všem nové století bez nesmyslných válek, nové století bez režimů utiskujících člověka, století bez ničení našeho domova - Země, kde musíme žít. Přeji nám, aby veškerá nespokojenost a touha lidstva jít stále dál, byla upřena jenom ve prospěch této planety a všeho živého na ní.

Vážení spoluobčané, vám a všem vašim blízkým přeji v tomto prvním roce nového milenia mnoho štěstí, zdraví, lásky, pracovních úspěchů, tolerance a vzájemného pochopení.

S úctou Ing. Josef Troup, starosta obce

Křemže - PF 2001

Náš kalendář

Na počátku nového roku, kterým současně vstupujeme i do nového století a třetího tisíciletí, je na místě si říci něco o kalendáři.

Již nejstarší národy počítaly čas a zaznamenávaly významné události podle jejich kalendáře, který začínal od určité, pro ně významné události. Tak ve starém Řecku začínali svůj letopočet od prvních Olympijských her, které se konaly roku 776 před Kristem (podle letopočtu našeho). Římský dějepisec Titus Livius zaznamenával historii Římského státu od založení města Říma (Ab Urbe condita) a počátek tohoto jejich letopočtu kladli Římané do roku 753 př. Kr.

Náš křestanský letopočet byl oficielně přijat od 6. století postupně všemi národy, které přijaly křesťanství. Jeho základem se stal rok narození Ježíše Krista podle propočtu římského mnicha Dionisia. Ten sice nestanovil tento rok Kristova narození přesně - jak se později zjistilo - ale přesto už se na počítání let "před Kristem" a po "Kristu" nic neměnilo v letopočtu jednou stanoveném.

Rok, dělený na 12 měsíců převzala kulturní Evropa jako mnoho jiného od rozsáhlé říše Římské. Původně však rok u nich začínal měsícem březnem, kdy se příroda probouzí k novému životu. Pozůstatkem této skutečnosti jsou názvy některých měsíců, které z římského kalendáře převzaly některé evropské národy: září - september = 7. měsíc, srpen - october (octo=osm), listopad - november (novem=devět) a prosinec - december (decem=deset). Počet dnů v jednotlivých měsících 30 a 31 se střídal. Římský kalendář ale nesouhlasil s časem astronomickým, a proto G. Julius Caesar po poradě s učenci v r. 46 př. Kr. ubral jeden den z posledního měsíce února na 29 dní a když pak římský senát chtěl poctít vládce Římské říše G. J. Caesara, přejmenoval tehdejší pátý měsíc nazývaný tehdy Quintilis na "Julius" (Quintus = pátý). Když po zavraždění Caesarově r. 44 př. Kr. nastoupil císař Octavianus Augustus, bylo žádoucí, aby i jemu byl věnován jeden měsíc v roce. Stal se jím následující srpen October, který byl přejmenovaný na Augustus (August) něm. (pozn.: písm. "c" se čte v latině "k"). Ten však musel také dostat jeden den, který se opět ubral z posledního měsíce února. Proto dodnes zůstalo únoru jen 28 dní.

V této době už také došlo ke změně v pořadí měsíců. Nový rok začínal lednem a končil prosincem. Protože však kalendářní rok v porovnání s délkou roku slunečního (astronomického) byl o 12 a půl minuty delší, narostl za několik staletí tento rozdíl na několik dní, rozhodl papež Řehoř XII I. v r. 1582, že se v kalendáři přeskočí 10 dní. Po 4. říjnu následoval hned 15. říjen. Zároveň, aby se udržela rovnováha s rokem slunečním, bylo rozhodnuto, že každý rok, dělitelný čtyřmi, bude rokem přestupným, a únor bude mít pak 29 dní. Takto upravený kalendář "Gregoriánský" - Papeže Řehoře - přijal celý kulturní svět kromě národů Ruska.

Je chvályhodné, že naši předkové dali jednotlivým měsícům své české názvy a nepřevzali upravené názvy latinské, jak je tomu v němčině. Je také krásné, že názvy naše vystihují do kterého ročního období určitý měsíc patří: LEDEN = měsíc ledu. Název měsíce ÚNOR vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují a vynořují kry na řekách (únor = nořiti se). BŘEZEN vystihuje rašení bříz a začátek březosti zvířat. Také název následujícího měsíce DUBEN značí rašení dubů. Krásný měsíc KVĚTEN plně vystihuje krásu kvetoucí přírody. Běžné pojmenování MÁJ, nejen u nás, ale i jinde, je po římském bohu Majovi, který byl ochráncem vzrůstu rostlin. Název ČERVEN a ČERVENEC se dá pravděpodobně vysvětlit z toho, že se v této době začínají červenat a dozrávat ovocné a zahradní plody nebo snad i podle červů, které ovoce napadají. SRPEN je měsícem žní a symbolem srpu, kterým se kdysi žalo obilí. Název měsíce ZÁŘÍ vystihuje, že slunce už plně nehřeje, ale jen příjemně září. Také je názor, že jeho název vznikl ze staročeského "za řuje", to je za říje vysoké lesní zvěře. Plné pokračování jelení říje je pak v měsíci ŘÍJNU. LISTOPAD je měsícem padání listí ze stromů. Měsíc PROSINEC nemá mít souvislost s koledováním při kterém koledníci prosili, ale má základ ze staroslovanského "prosiněti" = prosvítati. Sluníčko už svítí v této době málo a jen občas prosvitne mezi mraky.

Je těžké a složité uvést, zda vůbec a jak starověké národy dělily měsíc na týdny jako my dnes. Dobře je nám známo, že staří Římané dělili měsíc na tři části s názvy: Kalendy, Nony a Idy. Jedině Židé, kteří vycházeli ze Starého zákona, měli přesné dělení na týdny o sedmi dnech. Šest dní pracovních a sedmý den měli příkaz a to přísný ho světit. U nich to byla sobota (sabath).

První křestané však přesunuli sváteční sobotu Židů na neděli, na památku zmrtvýchvstání Krista, které se podle Písma sv. událo v neděli ráno. Významný zásah do svěcení neděle udělal římský císař Konstantin Veliký (306 - 337), který přikázal světit neděli, což se postupně rozšířilo po celém kulturním světě. Název "neděle" nám také vystihuje význam tohoto dne určeného k odpočinku, pokud to dovolují okolnosti.

- F. Nejedlý -

Výstup na Kamennou střechu

Poslední týden v srpnu to byl rok, co jsem pokořila svou první "třítisícovku". A to pouze v případě, že se přikloním k informaci z barevných prospektů lákajících turisty k jejímu překonání. Ty bezostyšně uvádějí u Dachsteinu nadmořskou výšku 3.004 m. V turistických mapách je totiž pod známou rakouskou horou, kterou za dobré viditelnosti můžeme pozorovat i z Kletě, označení "ubohých" 2.995 metrů nad mořem. Příčinou těchto nesrovnalostí nejsou žádné geologické procesy postihující v poslední době Rakousko, ale určitá ješitnost. I na území Horního Rakouska, prý chtějí mít "třítisícovku".

Respekt u mne vzbuzoval už název vrcholu - Kamenná střecha. Mé námitky, že nevlastním vybavení potřebné k podobným horským výstupům, a že má fyzička už také zažila lepší sezóny, byly přebity lavinou pádných argumentů. Asi hlavním (jak se později ukázalo i zcela zásadním) bylo roční období. Na sklonku léta byla naděje, že se na ledovci ještě nebudeme brodit po pás ve sněhu a tudíž se obejdeme bez maček. Jen na okraj musím zmínit, že Dachstein je hned po Libínu a Kleti jedním z nejoblíbenějších vrcholů mého průvodce. Zdolává je s přibližně stejnou frekvencí. Jen pro výstup na Dachstein má vypracovanou zvláštní metodiku. A tak jsem i já dostala příležitost...

V pátek odpoledne nakládáme zásoby jídla, nezbytná kola a vydáváme se na cestu. Hranice překračujeme ve Studánkách. V Rakousku nás vítá vyloženě nepříznivé počasí - trvalý vydatný déšť. Ten neustává ani cestou kolem Lince. Protože nemáme dálniční známku, musíme se "prokousat" silničkami, kterými je prošpikovaný rakouský venkov. Časovou prodlevu nám však vynahrazují malebná městečka lákající k zastavení a procházce. Tady si uvědomuji, že "díky" dálnici ani nevíme, co máme téměř za humny. My však nemáme času nazbyt. Ještě za světla bychom rádi našli místo k přenocování. U Gmundenu přestává pršet, takže příjezd do známé rekreační oblasti - Solné komory - je optimističtější. Zde obdivujeme květinovou výzdobu u malých penziónů a pověstnou rakouskou "učesanost". Míjíme jezera Traunsee, Hallstatter See a Gosausee. U poslednějmenovaného nacházíme i místo vhodné k přenocování. Jasná obloha dává naději, že příští den by se počasí mohlo umoudřit. V sobotu časně ráno nás budí sluneční paprsky a zpěv ptáků z nedalekého lesa. Po vydatné snídani "osedláme" kola, která na rozdíl od nás nocovala pod širákem. Při pomyšlení, že vyrážíme z nadmořské výšky jen něco kolem 800 metrů nad mořem se mi trochu tají dech. Nevěřím tomu, že se můžeme za jeden den stihnout dopravit na vrchol a zpět.

Většina turistů má podobný výlet rozplánovaný na dva dny. Nám však právě kola mají zajistit určité "zrychlení". Dachstein se chystáme zdolat ze severní strany, odkud je cesta sice delší, ale zato pozvolnější. A opravdu. První úsek vypadá vyloženě neškodně. Široká prašná cesta mírně stoupá kolem tří jezírek. Trvale se však zužuje, přibývá kamení a úseků s pro mne nepříjemným stoupáním. Už jedu na téměř nejlehčí převod a "díky" náročnosti terénu mne přestává zajímat i krása okolní přírody. Vysvobození přichází ve chvíli, kdy už mizí i pěšinka, po které jsme dosud jeli. Kola si pečlivě schováme do nejbližšího křoví a budeme doufat, že je tady večer bez úhony najdeme.

S malým batůžkem na zádech začínáme stoupat po svých. Za zády necháváme tři jezírka a hustý lesní porost. Se stoupající nadmořskou výškou viditelně ubývá i vegetace. Po chvíli už se šplháme po holých kamenech. Jezírka ted' pozorujeme z ptačí perspektivy. Pokud se nám odkryjí průzorem mezi stromy.

Adamek Hütte (2196 m), Rakousko Asi hodinu před polednem přicházíme ke známé Adamek Hütte (2.196 m). Zdejší ubytovny využívají turisté při zdolávání Dachsteinu k přenocování. My však máme čas pouze na rakouský čaj za 30 šilinků a českou tatranku. Je třeba doplnit tekutiny a energii, kterou jsme nechali někde na cestě. Při té příležitosti prohlašuji, že ještě nikdy mi tato kombinace tak nechutnala. Současně vzpomínám i na slova mého bratra, kterými zpochybňoval náš záměr dosáhnout vrcholu během jednoho dne. Před rokem se o to pokoušel se svými kamarády. Kvůli nepříznivému počasí, neúspěšně. Výstup hodlají zopakovat týden po nás. Nemusím asi zdůrazňovat, jak se tvářil na naše smělé plány. Připustil, že možná dojdeme k Adamek Hütte, ale tím to pro nás mělo končit. My se však navzdory pesimistickým prognózám vydáváme dál. Během stoupání se snažíme držet červených značek na kamenech. Náladu nám trochu kazí mraky nad vrcholem. Jak se přibližujeme k ledovci, začíná klesat i teplota. Protože nechceme bez potřebného vybavení cestu přes ledovec riskovat, snažíme se ho "obejít". Brodíme se tmavou břečkou (starý sníh) a doufáme, že nám počasí bude nakloněno. Byla by škoda to v tuto chvíli vzdávat.

O tom, že je poslední úsek vyloženě horolezecký mě přesvědčuje skupina, která se právě "slaňuje" pomocí sedacích úvazků z vrcholu. Musíme jim připadat jako nezodpovědní blázni, kteří si spletli vysokohorskou turistiku s nedělní procházkou. Po malém zdržení, kdy už mi mračna docela nahánějí strach, začínáme pomocí lan a skob zatlučených ve skále šplhat k vrcholu. Možná je dobře, že husté mraky zakrývají jižní stěnu. Jen tušíme, že je poměrně kolmá.

Krátce po 13. hodině dosahujeme vrcholu. Zimu a ledový vítr téměř nevnímáme. Vychutnáváme si neopakovatelný pocit vítězství. Začínám chápat, proč tolik lidí riskuje život při zdolávání výšek. Ten opojný pocit se jinde než v horách zažít nedá.

Samozřejmě se chceme podepsat do vrcholové knihy. Tady však nastává menší komplikace. Propiska zůstala v batohu, který na nás čeká dole u Adámků a kniha je navíc celá popsaná. Tak jsme zvolili náhradní řešení. Do knížky vkládáme obal od oplatek VERONIKA, kterými jsme se na vrcholu posilnili. Ten poslouží jako důkaz pro bráchu. Skutečnost, že jsme na vrcholu sami dva však netrvá dlouho. Na Dachstein útočí v tuto roční dobu hodně lidí. A to jak ze severu, tak i z jihu od Ramsau. Těsně pod vrcholem potkáváme i jednoho krajana. Nemůžeme se však moc zdržovat, protože cesta dolů bude také náročná. Počasí se sice zatím drží, ale to v horách nic neznamená. A tak se snažíme co nejsvižněji (přiznávám, že jsem to byla já, na koho se pořád čekalo) sestupovat v našich stopách (nikdo jiný tudy nešel) oklikou kolem ledovce. Při pohledu na chatu Adamek, kde visí jeden náš batoh, se u mne dostavuje pocit jakéhosi uklidnění. Opět doplníme energii, pohovoříme s krajany (při té příležitosti zjišťujeme, že mobilní telefony zde mají slušný signál) a pokračujeme v sestupu.

Kajícně přiznávám, že kolo, které jsem ráno s takovou chutí odložila, netrpělivě vyhlížím už několik set metrů před jeho stanovištěm. Úleva, kterou poskytne mým unaveným nohám, je nepředstavitelná. Protože občas zahřmí a zablýská se, na nic nečekáme a opíráme se hned do pedálů. Ze své jízdy sice vůbec nemám dobrý pocit (díky deformaci z povolání vidím živě všechny úrazy cyklistů bez helmy), ale je to jediná možnost, jak nezmoknout. Míjíme turisty, kteří nám v tuto chvíli asi dost závidí. Měli jsme neuvěřitelné štěstí. Jen co jsme zabouchli dveře auta, spustil se silný liják. K večeři jsme schopni uvařit jen rychlou polévku. Poté ihned upadáme do "bezvědomí".

Protože jsme se v neděli probudili do deštivého rána, už jsme náš pobyt v podhůří alpských velikánů nijak neprodlužovali. Zpáteční cesta vedla až do Gmundenu po stejné trase. Tady jsme se odklonili směrem na Steyer. Poslední zastávku jsme museli udělat v městečku Kremsmünster. To mi svým jménem nemohlo nepřipomenout mé rodiště. Jeho dominantou je rozsáhlý klášter.

A odtud už jedeme rovnou domů. Poprvé jsem si všimla, že Klet' je dobře vidět i z Rakouska-ze silnice od Bad Leonfeldenu. Vlastně to není nic divného, když my vidíme z Kletě Dachstein. Jsem ráda, že jsem mohla stanout na jeho vrcholu. Bez velké dávky štěstí by se nám to během jednoho dne určitě nepodařilo.

Pro úplnost musím ještě dodat, že týden po našem výstupu objevil brácha se svými kamarády ve vrcholové knize obal od oplatek a teprve pak uvěřil.

- Veronika Kochtová -

Jak to vidím já

Zvláštní shodou okolností se mi dostaly (OPOŽDĚNĚ) do rukou noviny Křemežsko 9/2000, kde mne zaujal článek pí Heleny Bendové, na který nemohu nereagovat, i když nejsem příznivcem takovýchto rozhovorů na dálku. Chci reagovat ze dvou důvodů:

1. Řečeno slovy Angličana - nemyslím, že pí Bendová napsala pravdu. Především chci uvést, že bych z etického principu nenastouila na místo, kde by mohl pracovat mladý člověk, a ještě k tomu absolvent fakulty. Nejednou jsem se vyjádřila, že ty děti by si zasloužily mladšího, sympatického, energií nabitého kantora. A na místo jsem nastoupila po delším váhání na jeden rok, pokud zmiňovaný student nenastoupí. Návrh vedení školy, aby se student se mnou i se žáky a prostředím v průběhu roku kontaktoval, jsem pokládala za velmi šfastný a naprosto běžný.
Pokud vím, vedení školy také delší dobu zvažovalo zavedení angličtiny ve 4. ročníku, ale bylo pod silným tlakem rodičovské veřejnosti a rozhodlo, tak jak rozhodlo.
Já jsem s tímto úvazkem souhlasila víceméně z jakéhosi profesionálního důvodu, ale také z pochopení problému školy a dětí, protože i já jsem se těžko smiřovala s "nevýukou angličtiny na křemežské škole". Dojíždím z C. Krumlova a je víc než jisté, že bych si podobné aktivity našla i zde za mnohem jednodušších podmínek.

2. V Článku jsou vyjádřeny jisté obavy o metodickou stránku výuky. Moderní trendy ve výuce cizích jazyků se začaly uplatňovat už před pár lety. Po revoluci byly tyto tendence umocněny zcela novými podmínkami pro studenty i pedagogy, ale především jsme začali pracovat s novými, většinou velmi dobrými učebnicemi, převážně britské provenience, jako např. Headway, Flying Start, You and Me ap. Takže žádné diluviální metody.

Závěr "Škoda, doma o Tebe nestojí" je naprosto scestný a zavádějící. Vedení školy, pokud vím, s nástupem počítá a já netrpělivě čekám, až se tento nadějný učitel tady objeví.

- Věra Zajacová, Č. Krumlov -

Na téma ještě prosincové

Máme známé, kteří s oblibou zahrnují své blízké dárky o prázdninách, kdy se s nimi setkávají o dovolené bez spěchu a stresu a říkají tomu letní Vánoce. Nepotřebují k tomu ani sníh, ani mráz. Jde jim o vytvoření atmosféry, o sdělenou radost a vřelost prožitku. Že mají pravdu jsem si uvědomila začátkem prosince loňského roku na den sv. Mikuláše. Počasí spíš jarní a nadělování dárků Mikulášem či běhání čertů za zlobivými dětmi jsme mohli považovat sice za dodržení tradice, ale zároveň si povzdechnout "jó, když jsme byli mladí, to bývalo sněhu, to býval úplně jiný Mikuláš". Zkrátka Mikuláš a pořádný začátek zimy nějak patří k sobě. A přesto to, co se odehrálo 5. prosince se setměním před křemežským kostelem jen potvrdilo tvrzení našich známých. Přijel tam svatý Mikuláš se svou čeládkou, sice trochu moderně autobusem, a přivezl tolik vánoční atmosféry, že ji mohl rozdávat nejen dětem, ale i dospělým. Samotný Mikuláš byl jedním z nejhezčích Mikulášů, jakého jsem od svého mládí viděla. (Až do té doby jsem vždy svým dětem vyprávěla o mém nejhezčím Mikulášovi, kterého dovedl vytvořit pan Sarauer, křemežský krejčí.) Důstojně vyhlížející laskavý svatý muž odměňoval hodné děti. Čertí čeládka pak kárala ty méně poslušné a andělský doprovod vytvořil iluzi nezbytných pomocníků při obstarávání dárků i informací o chování dětí.

Děkuji všem, kteří realizovali hezký nápad a děkuji i za šálek vylepšeného čaje nabízeného dospělým. Atmosféra byla opravdu mikulášská.

- Helena Bendová -

ZE SPORTU

Orientační běh

Oddíl orientačního běhu při tělovýchovné jednotě Sokol v Křemži hodnotil svou činnost v roce 2000 na valné hromadě, která se konala 1. prosince 2000 v Holubově - v Triobaru.

V roce 2000 oddíl absolvoval 30 závodů v OB a několik přespolních běhů. Na těchto závodech získali závodníci oddílu celkem 35 prvních, 40 druhých a 25 třetích míst. Licenci "B" získalo 7 členů.
Z několika velmi dobrých výsledků uvádíme umístění v Mezinárodním třídenním Pivrnec-cupu v Jablonci nad Nisou. V kategorii muži H 20 - 3. místo Cypro Václav, muži H 21 - 2. místo Pavel Zimermann, ženy D 21 - 2. místo Marie Dulovcová.
V rakouském šestikolovém závodě Linz-cup zvítězila již po čtvrté za sebou v kategorii ženy DB Lang, Dulovcová Marie.
Na dvoudenních závodech o vodňanského kapra startoval poprvé Zimermann Pavel v kat. muži H 21 elita a umístil se na velmi pěkném 5. místě.

Jak se umístili Křemežštáci v oblastním žebříčku?
Žáci H 10 - 1. Kouba Petr, 2. Šandera Filip, žáci H 12 - 4. Troup Pavel, žáci H 14 - 3. Kouba Zdeněk, 5. Šandera Josef, dorostenci H 16 - 3. Kovaříček Petr, muži H 21 - 1. Zimermann Pavel, 17. Cypro Václav, 18. Klimeš Petr, muži H 40 - 2. Mražík Karel, 4. Moravec Miloš, Muží H 50 - 4. Weis František, muži H 60 - 1. Štindl Vladislav.
Žačky D 12 1. Dulovcová Michaela, D 14 - 2. Cyprová Eliška, 4. Kovaříčková Adéla, dorostenky D 18 - 3. Moravcová Jitka, ženy D 21 - 1. Dulovcová Marie, ženy D 40 - 2. Troupová Vladislava, 4. Moravcová Jiřina, 5. Kovaříčková Darja.

Ještě úspěšnější byl oddíl v oblastní soutěži družstev:
Žactvo: 1. TJ Sokol Křemže - 825 bodů, 2. TJ OB Č. Budějovice - 616 bodů, 3. Sokol Blatná - 380 bodů.
Startovalo 9 družstev.
Dorost: 1. Klub Orient. běhu Temelín - 392 bodů, 2. Sokol Křemže - 328 bodů, 3. Junák Písek - 219 bodů.
Startovalo 8 družstev
Dospělí: 1. TJ Sokol Křemže - 390 bodů 2. Klub orientačního běhu Č. Krumlov - 321 bodů, 3. Klub Orient. běhu Temelín - 308 bodů.
Startovalo 11 družstev.
Veteráni: 1. TJ Sokol Křemže - 559 bodů, 2. Orientecring club Č. Budějovice - 483 bodů, 3. SK Kotnov Tábor - 360 bodů.
Startovalo 13 družstev.

- Štindl Vladislav -

Soutěž ve skoku vysokém o "Vánočního kapra"

V úterý 19. prosince se pro žáky v tělocvičně základní školy konala tradiční soutěž ve skoku vysokém o "Vánočního kapra ".
Vzhledem ke způsobu hodnocení (rozdíl mezi tělesnou a skočenou výškou) je vypsána pouze jediná kategorie pro všechny žáky.
Závodu se zúčastnilo 15 sportovců z 6. - 9. tříd.

VÝSLEDKY:

  1. Josef Šandera, 8.B , rozdíl 22 cm - výkon 145 cm
  2. Martin Bína, 8. A, rozdíl 26 cm - výkon 145 cm
  3. Slavomír Černý, 7.B, rozdíl 27 cm - výkon 145 cm
  4. Jan Kamlach, 9.A, rozdíl 30 cm - výkon 150 cm
  5. Lukáš Ardolf, 9. A rozdíl 32 cm - výkon 145 cm
  6. Pavel Pešl, 7.A rozdíl 37 cm - výkon 125 cm
Jediná dívka v soutěži, Lenka Schusterová byla 8., rozdíl 40cm, skočila 120 cm. Večer soutěžilo 20 mužů a 7 žen ve 3. ročníku "Vánočního kapra" pro dospělé. K tradičně výborným výsledkům mužů se tentokrát připojily i velmi dobré výsledky žen, tak asi 20 diváků mohlo aplaudovat skvělým výkonům v celokrajském měřítku.

VÝSLEDKY: ŽENY:
  1. Martina Svobodová, Č. Budějovice, 150 cm
  2. Pavlína Váňová, Č. Budějovice, 145 cm
  3. Lenka Matoušková, Č. Budějovice, 140 cm
Jediná zástupkyně Křemežska Eva Klimešová skočila 125 cm a skončila na 6. místě.

MUŽI:
  1. Jan Látal, Č. Buděovice - 195 cm
  2. Jonáš Řepa, Č. Budějovice - 185 cm
  3. Jiří Štrunc, Č. Budějovice - 185 cm
  4. Karel Muk, Holubov - 170 cm
  5. -6. Jan Kreisinger, Č. Budějovice - 165 cm
    Robert Eremiáš, Č. Budějovice - 165 cm
další umístění a výkony křemežských závodníků:
8. Petr Klimeš - 160 cm
9.-10. Jiří Cába - 150 cm
11. Karel Jirovec - 150 cm
12.-14. Zdeněk Podpěra - 145 cm, Václav Janeš - 145 cm
16.-18. Martin Janda - 145 cm Jan Kamlach - 145 cm
19. Jaroslav Opelka - 140 cm
20. Miloš Veselý - 135 cm

- Z. Podpěra -

Střelecký klub Křemže

Střelecký klub Křemže, přepadení finančního úřadu Po složitých jednáních s úřady a na základě desítek odpracovaných hodin se konečně podařilo obnovit provoz na bývalé svazarmovské střelnici ve Křemži v říjnu roku 2000. Začali se ozývat další zájemci, takže nic nebránilo tomu, aby 1. 12. 2000 byl na zahajovací schůzi založen Střelecký klub Křemže, organizačně náležející pod AVZO (bývalý Svazarm).

Ovšem v dnešní době je spíše než klidná mířená střelba v oblibě střelba akční, neboli praktická. Na tyto soutěže jezdí dnes značný počet účastníků, což se potvrdilo i na soutěži O pohár křemežského starosty 18. 11. 2000. Přijelo asi 40 střelců z celé ČR a podobné to bylo i na Silvestrovské klubovce - 30. 12. 2000.

Pro příští rok je již schválený kalendář soutěží v rámci APSČP, který bude zveřejněn i na internetu (www.apscr.cz).

Ve Křemži se počítá s VELETRŽNÍM POHÁREM v době Křemežského veletrhu, dále pak Velká česká soda na začátku září a pak soutěž o Pohár křemežského starosty v listopadu.

Zejména pak Velká Česká soda by měla aspirovat na generálku na Český pohár v roce 2002.

Zatím má náš klub 15 členů, ale hlásí se další, mezi jinými např. i mistr ČR ve westernové střelbě a 14. v pořadí světovém. S organizováním soutěží nám pomáhá klub IPSC Chanap Žihle, jehož členové mají s podobnými akcemi již značné zkušenosti.

Ohlas na areál střelnice ve Křemži je zatím velmi příznivý mezi všemi, kdož se zatím soutěží zúčastnili. Zbývá nám samozřejmě spousta práce (dobudovat ochranné valy mezi stanovišti, vylepšit dřevěnou boudu apod.), ale věřím, že společným úsilím se podaří vytvořit důstojné prostředí pro pořádání akcí celorepublikového významu.

- Za S.K. Křemže, předseda J. Maroušek -

Střelecký klub Křemže, vyhlášení výsledků soutěže O pohár křemežského starosty 2000

Společenská kronika

NARODILI SE NOVÍ OBČÁNCI

ŽIVOTNÍ JUBILEA

NAVŽDY JSME SE ROZLOUČLI

Úsměv

Úsměv nestojí nic a vynáší mnoho. Obohacuje toho, kdo ho přijímá. Aniž by ochuzoval toho, kdo ho daruje. Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj bývá stálá. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv vytváří v domově štěstí, ve starostech je oporou, citovým znamením přítelství.

V únavě přináší odpočinek, ve znechucení vrací odvahu. V zármutku je útěchou a pro každou bolest přirozeným lékem.

Je dobře, že si ho nelze koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu okamžiku, kdy se daruje.

A kdybys potkal někoho, kdo by neměl pro tebe úsměv, ačkoliv na něj čekáš, bud' velkodušný a oblaž ho svým úsměvem, protože nikdo tak nepotřebuje úsměv, jako ten, kdo ho nemá pro druhé.

Aby vás úsměv provázel každý den po celý rok, to vám, čtenářům Křemežska, přeje redakční rada.

Informace


V r. 2000 bylo ve Křemži uzavřeno 19 sňatků (z toho 4 - cizí), 13 sňatků civilních - na radnici a 6 sňatků církevních - v kostele. Pro dalších 7 sňatků byla vystavena tzv. delegace (sňatek byl uzavřen mimo trvalé bydliště snoubenců).


V r. 2000 se narodilo 14 občánků, 6 dívek a 8 chlapců, zemřelo 21 občanů. Počet obyvatel k 31. 12. 2000 činil 2.459 občanů.


PODĚKOVÁNÍ
V sobotu 6. ledna 2001 se uskutečnil v křemežském kostele koncert českokrumlovského pěveckého sboru Perchta.
Vysokou úroveň jejich vystoupení jistě ocenili všichni návštěvníci, kteří téměř zaplnili kostel. Poděkování si zaslouží nejen soubor, který výtěžek dobrovolné sbírky věnoval na opravu našeho kostela, ale také ti, kteří soubor do Křemže pozvali a postarali se o technickou pomoc při vystoupení.


Ředitelství Základní školy Křemže upozorňuje rodiče dětí narozených v období od 1. 9. 1994 do 31. 8. 1995, že 19. ledna 2001od 14:00 h do 18:00 h se koná ZÁPIS DĚTÍ DO 1. TŘÍDY v budově ZŠ ve Křemži.


Panu Jiřímu Kostúrovi ze Chmelné vyšla na podzim 2000 básnická sbírka LESNÍ HOVORY v pražském nakladatelství Torst. Tématem přírodní lyriky jsou lesy zdejšího kraje a dřevorubecká práce. Knížka je k dispozici v obecní knihovně, které autor již dříve věnoval sbírku autobiografických próz SATORI V PRAZE.



ŠERMÍŘ

Z usmolených básniček
to může vypadat,
že v lese jen sedím
a pozoruju cvrkot.
Podle předpisů
mám za šichtu
dodržet deset přestávek
po deseti minutách,
aby mi od pily
nezchromly pracky.
Při našponovaných normách
bych toho ale moc nevydělal.
Vyřežu půlku nádrže
seknu sebou na kládu
a vybáním akorát jedno cigáro.
Pak zas sklopím
šermířské sítko na helmě
a potýkám se pilou fleretem
s nekonečnými suky.


INFORMACE, KTERÉ OBEC KŘEMŽE ZVEŘEJŇUJE
na základě §5 odst.1 zákona č. 106/ 1999 Sb., o veřejném přístupu k informacím
můžete nalézt na Veřejné desce obce Křemže

 

Křemežsko
Vydává Obecní úřad Křemže, náklad 500 výtisků.
330200291
Zodpovědný redaktor: Zdeněk Hořejší
Internetová verze: Mgr. Jan Kříž - JaKrSOFT,
Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, Ipex a. s..



© Sdružení Oficiálního informačního systému Český Krumlov, 2000
Počet přístupů na tuto stránku od 21. ledna 2001 : TOPlist 0